• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Ž 126

    (předneseno při bohoslužbě 11.5. 2003 )

    Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci." Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země! Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Co chce žalmista těmito slovy říci? Nejprve- co znamená Sión? Sión je v původním významu jedna z hor, na nichž je vybudován Jeruzalém. Ovšem má i několik dalších, symbolických významů a použití. Na tomto místě je myšlena pospolitost Božího lidu, Izraele. Kdy Hospodin změnil k dobrému úděl, osud, běh dějin Izraele k dobrému? S největší pravděpodobností se zde zpívá o vyvedení Izraele z Egypta. Život Židů v Egyptě byl v době posledních dvou faraónů dost krušný. Byli podrobeni tvrdé, až otrocké dřině a jako s otroky se s nimi také zacházelo, často byli i biti, a hlavně- nebylo jim dovoleno z Egypta odejít. A Hospodin je z Egypta vysvobodil. Jak, s jakými problémy a podobně, to budeme probírat v některé z květnových biblických hodin. Ale jisté je, že je vysvobodil. A oni si po dlouhé době mohli vydechnout. Odpočinout. Byli šťastni a jásali. Můžeme si to ilustrovat na 2. knize Mojžíšově, kde v 15. kapitole 20. a 21. verši čteme: "Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: "Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil." Doba, kdy žalmista píše tento žalm, je už mnoho staletí vzdálená od doby vyvedení Židů z Egypta. A Židé jsou znovu nesvobodní. Tentokrát jsou v Babylonském zajetí. A opět nesmějí odtud, nesmějí se vrátit domů. A tak vzpomínají na radostné události dějin svého národa a těší se tak vespolek nadějí, že když je tenkrát Hospodin vysvobodil, vysvobodí je znovu. Ovšem právě proto, že ta událost, na níž vzpomínají a o níž zpívají, byla tak dávno, a že oni jsou opět v tíživé situaci a touží po vysvobození, si tu dobu po vysvobození z Egypta příliš idealizují. Ano, Židé po vysvobození z Egypta a po přechodu Rudým mořem jásali a jejich jazyk byl plný chvalozpěvů na Hospodina, ale jak dlouho? Jak dlouho jim to vydrželo? Už velmi brzy začínají reptat: "Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem." Jak dokáže být člověk nestálý a nevděčný! Chtěli být vysvobozeni? Chtěli. Byli vysvobozeni? Byli. Jsou spokojeni? Nejsou, raději by se vrátili. Tak nevědí co chtějí! Ano, to se může stát, že člověk sám neví, co chce. Proto je lépe, když hledá, co chce Hospodin, protože ten vždy ví, co chce, a co víc, ví, co je nejlepší. Ano, člověk má hledat, co chce Hospodin. Má zkoumat, jaké On má s ním plány, a do těchto plánů se Hospodinem nechat vést. Hospodin vysvobozuje. To je Jeho činnost, která se táhne celou Biblí a celými dějinami Izraele i lidstva jako celku. Hospodin miluje, a proto vysvobozuje. Boží vůlí tedy je, abychom byli svobodní. Po všech stránkách. To si přeci přejeme také, můžete mi namítnout. Ale přejeme si být opravdu svobodní, po všech stránkách? Není to, co chceme, spíš slíznout až tu smetanu z té svobody? Nechceme být osvobození, ale jen za předpokladu, že nás to nebude nic stát? Námahu, starosti, protivenství, čas, peníze a podobně? Chceme být svobodní, aby nás nikdo nezotročoval, nikdo nám neporoučel. To je v pořádku. Ale co jsme ochotni proto udělat, abychom byli takto svobodni? Jsme ochotni před volbami bedlivě prostudovat programy všech politických stran a zvolit tu, jejíž program pro nás přináší co nejvíce svobody- svobody od těch, kdo by z nás chtěli mít novodobé otroky, levné pracovní síly, pracující od rána do noci za pár korun? Svobody od těch, kdo si chtějí uzurpovat moc nad celou Evropou? Svobody od těch, kteří se mají za četníka, soudce i kata světa? A jsme ochotni se o tuto svobodu zasazovat nejen svou účastí ve volbách- za nedlouho nás čeká například referendum o vstupu do EU, ale i jinak- tím, že o svých postojích a ještě lépe o Božích postojích ke svobodě budeme mluvit s druhými lidmi, a podobně? A to je jen jedna stránka svobody. Stránka vnější. Ještě je tu vnitřní stránka, vnitřní svoboda. Svoboda od hříchu. Neboť jen když člověk zrovna nehřeší, je opravdu svobodný. Protože opravdová svoboda je jen v Lásce. To souvisí i s tím, že my si někdy představujeme svobodu jako svobodu pro sebe, ale zapomínáme, že máme též usilovat o svobodu pro druhé. Tedy nejen že nechceme otročit, nejen že nechceme být vykořisťováni, ale neměli bychom ani my druhé zotročovat a vykořisťovat. Jak je to s námi v tomto smyslu? Opravdu toužíme po svobodě? A co jsme ochotni pro ni snést, obětovat? A jsme ochotni vysvobozujícího Boha následovat i v tom, že budeme pomáhat druhým z jejich nesvobody- ať již vnější, nebo vnitřní? To bylo tedy jen pár námětů k zamyšlení, jak je to s námi a s naší touhou po opravdové svobodě, ve všech rovinách a se všemi důsledky.

    Ale pojďme dál, k dalšímu verši. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci." Setkáváme se zde se slovem pronárod. Co to znamená? Slovo pronárod by se dalo jinak přeložit též jako sebranka. To nezní moc lichotivě. Ovšem nemylme se, není to jen typické označení pohanských národů, v Bibli najdeme i místa, kdy je i Izrael označován jako pronárod. Pronárod je obecně označení lidstva, které nežije dle Boží vůle- uctívá různé modly, nedodržuje desatero a podobně. A to se od pádu člověka týká všech lidí. Nikdo není bez hříchu. Všichni jsme taková Boží sebranka. Ovšem Boží lid Staré smlouvy, Izrael, bývá též označován jak pronárod svatý. Tedy svatá sebranka. Jinými slovy- jste pěkná sebranka, ale já vás přesto miluji. Ano, Boží Láska k nám není podmíněna tím, jací jsme, Boží Láska k nám je Láska absolutní. A Ježíš nám zvěstuje, že tato bezpodmínečná Boží Láska se netýká jen Izraele, nýbrž všech lidí. Všechny nás Bůh miluje. Jsme tedy svatá sebranka. Uličníci, ale Jeho. Chvála Mu za to!

    Tedy Izrael vzpomíná: Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci." Ano, když Egypťané viděli, jak byli Izraelité vysvobozeni z Egypta, říkali si: Hospodin s nimi učinil veliké věci. Ano, Hospodin s námi učinil veliké věci! Dal nám se narodit, tedy převedl nás od nebytí k životu. Chránil nás a chrání nás, jak vidíme z toho, že jsme dosud naživu. Dal se nám poznat a stále více se nám dává poznávat, dává nám do srdce touhu po Sobě, po svém slovu, touhu po věčnosti, touhu po absolutní Lásce- jinak bychom tu dnes neseděli a společně nerozjímali nad Biblí. Dal nám přátele. Ty blízké i ty vzdálenější. A co hlavně- poslal pro nás na Zem svého Syna, Ježíše Krista, který se pro nás stal člověkem, žil, umřel a Bůh jej slavně vzkřísil- a to vše, aby nás odňal Satanovi a převedl do svého království Lásky. Tedy Hospodin s námi opravdu učinil veliké věci. Ale vědí o tom druzí? Mohou si ti, kdož ještě Boha nepoznali, při pohledu na naše životy říkat: "Hospodin s nimi učinil velké věci."? Je to na našich životech nějak patrné? Nebo žijeme stejně či velmi podobně, jako bychom Krista neznali, jako by za nás nezemřel, jako bychom ještě nebyli vysvobozeni? Stejně jako ti, kdo neprožili Jeho vysvobození, se ženeme za penězi, za kariérou a za dalšími světskými požitky? Jak je tomu s námi? Je či není na nás poznat Hospodinova vysvobozující Láska? Zamysleme se nad tím...

    Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země! Z tohoto verše, z této prosby vidíme, že žalmista vyzpívává situaci lidu v nesvobodě. V zajetí. A co my? Jsme zcela svobodní, nebo se též můžeme připojit ke slovům: Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země! Nejsme zcela svobodní. Zčásti vlastní vinou, zčásti vinou druhých lidí, zčásti vinou toho, který nás do veškerých nesvobod dostal- satana. Stále potřebujeme Boží vysvobozování. Pokaždé, když zhřešíme, potřebujeme Jeho odpuštění. Pokaždé, když se dostaneme do nějakých nesnází, když nás trápí druzí lidé, situace ve světě či třeba nějaká nemoc- potřebujeme Boží pomoc. V čem Hospodin může, pomůže už tady, v této části našeho života. A v tom, v čem nemůže, v čem Mu dosud brání nepřítel, který, ač poražen Ježíšovým životem, smrtí a vzkříšením, dosud kolem sebe kope, v tom nám pomůže a nás vysvobodí ve svém království Lásky. Tam a tehdy se potoky v pustině, kde se dlouho voda neudrží, promění v potoky, jimž už nikdy voda chybět nebude, tam a tehdy si kulhavý poskočí a zjistí, že už nekulhá, tam a tehdy už nebude žádné otroctví, žádná nemoc, žádný hřích, a hlavně už tam nebude smrt. A toto vysvobození pro nás vydobyl Ježíš Kristus. V Jeho síle tedy bojujme svůj boj- bojujme Láskou, a bojujme vytrvale. Nevzdávejme zápas o Lásku a spravedlnost jen proto, že to není jednoduché a že se to nějak stále nedaří. Vždyť ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy. Neskládejme tedy ruce do klína- naše ruce mají rozsívat. Naše ruce mají pracovat, naše ruce mají hladit- naše ruce mají být poselstvím Lásky Boží ke všem lidem. Láska někdy bolí, Láska s sebou někdy nese slzy. Však brzy, ano, věřme, brzy, budou nám slzy z očí setřeny a budou nám oči plně otevřeny, a my spatříme Toho, po Němž toužíme. A k nohám Mu snopy přineseme, lásku svázanou do uzlíčku, lásku co jsme komu dali, a k nohám Mu ji složíme. A ze snopů bude obilí a z obilí chleba a On nás pozve k hostině a už nebude třeba nikdy trpět, nikdy plakat, a navěky se budeme už v Lásce radovat.

    Pomodleme se:

    Hospodine, Pane náš, děkujeme Ti za Tvé vysvobozování. Z područí lidí, z područí systémů, z područí hříchu, z područí smrti. Děkujeme Ti za to, že Ty měníš náš úděl takovým způsobem, jako když vyprahlé pouštní potůčky změníš v potoky plné vody. Takové obrovské věci s námi děláš. S naším srdcem, s našima rukama, nohama i s našimi mozky, s celými našimi životy, když je dáme Tobě zcela do služeb. Ty nás měníš z lidí sobeckých a soběstředných v lidi Lásky, pokud se Ti otevřeme a necháme se Tebou proměňovat. Děkujeme Ti Pane, že nás máš rád, přestože jsme pěkná sebranka, každý zvlášť i všichni dohromady, že na to nedbáš, ale že dbáš na to, že jsme Tvoji a že nás Tvůj milovaný Syn Ježíš Kristus vykoupil. Za to buď chvála Tobě, náš milovaný Tatínku, i Tvému Synu Ježíši i Duchu Svatému, až navěky. Prosíme Tě také, dobrý Bože, za nás za všechny, co tu jsme, za naše potřeby, za náš duchovní růst, prosíme Tě, vysvobozuj každého z nás ze všeho, z čeho potřebuje vysvobodit, prosíme Tě za náš sbor, za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, zvláště za trpící, prosíme Tě za mír ve světě, a prosíme Tě, abys už brzy přišel se svým královstvím Lásky. Amen.