• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Sk 2, 1-13

    (předneseno při bohoslužbě 8.6. 2003 - Seslání Ducha Svatého )

    Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    dnes si připomínáme seslání Ducha Svatého. Je to významná událost. Je to zmocnění Ježíšových učedníků ke službě, je to počátek církve. Není to tedy něco, co by se nás netýkalo, ale naopak. Jsme-li křesťanským sborem, tedy místní církví, součástí církve Kristovy, měli bychom vědět o tom, jak církev vznikla, jaké jsou její znaky, a co to vůbec církev je.

    Zasaďme si nejprve dnešní čtení o seslání Ducha Svatého do širších souvislostí. Než se to odehrálo, pobývali apoštolé spolu s Ježíšovou matkou Marií a dalšími bratry a sestrami v jednom domě. Svorně a vytrvale se modlili. Jít mezi lidi a zvěstovat jim ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána Ježíše si zatím netroufli, ještě se příliš báli, a protože je lepší bát se pospolu než každý sám, byli, jak jsme si řekli, pohromadě a kromě toho, že se svorně báli, se svorně modlili. A čekali. Snad ani přesně nevěděli na co, ale čekali, že se něco stane. A mezi tím, co se báli a modlili a čekali, tak také řešili sborové záležitosti. Protože Jidáš se oběsil, bylo třeba doplnit kruh dvanácti. Tak vybrali dva kandidáty, modlili se o moudrost, kterého vyvolit, a pak losovali a los padl na Matěje. Ten tedy zastoupil Jidáše. I když- ono se nedá přesně říci- zastoupil, neboť každý člověk je jedinečný a nezastupitelný, a po každém odešedším- ať již ze sboru či z života- zůstává nezaplnitelná díra. Ale zkrátka Matěj doplnil kruh dvanácti. Tedy jak jsme si již řekli, blíže neurčený počet Ježíšových stoupenců pobýval svorně v jednom domě, báli se, řešil sborové záležitosti, modlili se a čekali. Čekali, že se něco stane. A ono také ano. Stalo se to na den letnic. Letnice byl jeden z největších židovských svátků. Byl to padesátý den po velikonocích, a byl slavnostním zakončením svátku pesach. Na letnice přicházelo do Jeruzaléma mnoho poutníků. Tak tomu bylo i toho roku, o kterém nám Skutky apoštolské vyprávějí.

    Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde Ježíšovi stoupenci byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden. Všimněme si, že se v těchto dvou větách hned dvakrát objevuje slůvko: jako. Tedy jako a jakoby. Co to znamená? Znamená to, že to, co Kristovi učedníci prožívali bylo něco tak silného a intenzivního, že to jen ztěží dokázali popsat, a tak si pomáhali obrazy. Obrazem vichru a obrazem ohně. Obě tato slova se v souvislosti Boží přítomnosti, Boží komunikace s lidmi hojně používala ve Starém Zákoně. Tedy těmito slovy si Kristovi učedníci pomohli, když chtěli vyjádřit, co prožívali, když byli naplněni Duchem Svatým.

    Ale kdo to vůbec je, ten Duch Svatý? Duch Svatý patří nerozlučitelně k Bohu Otci a k Pánu Ježíši. Často se o nich píše zároveň. Uvedu alespoň tři příklady. Lukáš 1,35: "Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží." Lukáš 3,22: "a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." A Jan 14,26: "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." O Duchu Svatém Písmo mluví jako o Přímluvci, Utěšiteli, Učiteli, Duchu pravdy, Dárci duchovních darů... Tedy Duch Svatý sestoupil na Ježíšovy učedníky a učednice. Zde bych se chtěla ještě vrátit k onomu obrazu sestupujícího Ducha Svatého jako ohně, jehož jazyky se rozdělily a na každém učedníku spočinul jeden. Z tohoto obrazu je totiž patrný jak kolektivní, tak i individuální charakter života křesťana. Duch Svatý sestoupil na shromáždění Ježíšových učedníků a učednic. A zároveň na každého z nich sestoupil jeden ohnivý jazyk. To znamená, že Duch svatý pracuje s církví, se sborem jako celkem a zároveň i s každým jeho údem, s každým křesťanem, s každou křesťankou, zvlášť. Co z toho vyplývá? Že každý křesťan má žít svatě a sloužit Bohu ve svém osobním životě, ale zároveň je povolán do společenství církve, sboru, neboť jen tam, ve společenství bratří a sester, se může Duch svatý plně rozvinout a plně působit- skrze každého z nás. Neboť každý z nás má od Ducha Svatého jiná obdarování, a tak se potřebujeme navzájem, abychom se doplňovali a svými dary si vzájemně sloužili- a společně sloužili Bohu, našim bližním, svému národu i celému světu.

    Tedy Duch Svatý sestoupil na Ježíšovy učedníky a učednice. A co se stalo? Stala se obrovská změna. Tato parta uzavřených ustrašených křesťánků se změnila v církev- ve společenství skutečných Kristových vyznavačů a následovníků. A jak se na nich tato změna projevila? Vyšli ven z domu a vyprávěli o Pánu Ježíši. Neříkám, že úplně přestali mít strach- to asi ani nejde, ale už se tím strachem nenechávali zotročovat, nýbrž přemohli ho a vyšli ven. A vyprávěli o Pánu Ježíši. A jak! Tak, že jim každý rozuměl. Duch Svatý jim dal dar mluvení různými jazyky, tak, aby všichni poutníci, kteří v Jeruzalémě byli, mohli slyšet o Ježíši ve své vlastní řeči. A to je nesmírně důležité! Neboť jen když člověk slyší o Ježíši mluvit svou vlastní řečí, může tomu porozumět, a také může pochopit, že se to týká i jeho. A jak jsme na tom my? Jsme parta ustrašených uzavřených křesťánků, nebo jsme společenství skutečných Kristových vyznavačů a následovníků? Jsme křesťané jen pro neděli a sami pro sebe, nebo pro 365 dnů v roce, pro celou věčnost, pro Boha a pro každého člověka, s kterým se setkáme? Jsme naplněni Duchem Svatým? Jak to poznáme? Tak, jako to poznali apoštolé. Za prvé, že je to síla. Oni mluvili o vichru a ohni. Každý z nás to může však vyjádřit třeba zcela jinak. Společné však by mělo být to, že je to síla. Duch Svatý je síla, a to, co se děje s námi a kolem nás pod Jeho vedením, je také síla. Nenecháváme-li se vést, respektive svádět duchem tohoto světa, necháváme-li se vést Duchem Svatým, mělo by být na našich životech poznat, že jsme poněkud jiní. Někdo by možná řekl trhlí. Někteří tehdy říkali o učednících: jsou opilí. Ale ta jinakost učedníků Kristových by měla být patrná. A další věc, která s tím souvisí, a podle níž poznáme, že jsme naplněni Duchem Svatým, je, že toužíme, aby všichni poznali Boží Lásku, kterou nám Bůh projevil a stále projevuje v Pánu Ježíši Kristu. A Duch Svatý nám dává nejen tuto touhu, ale i schopnost lidem o Pánu Ježíši svědčit. Slovy, ale především celým svým životem. Neboť, jak se říká, exempla trahunt, příklady táhnou. Jistě nejen já, ale i každý z vás má nějakou tu zkušenost s tím, že když o něm lidé v jeho okolí věděli, že je křesťan, a to se lidé jistě velmi brzo dozvědí, protože nikdo z nás se s tím jistě netají, tedy že když lidé vědí, kdo jste, a vidí na vašem životě touhu a snahu žít Boží Lásku, že sami přijdou a začnou se ptát na toho vašeho Boha, jak to obvykle vyjadřují. A teď nastupuje další působení Ducha Svatého, totiž že Bůh dává člověku moudrost a schopnost mluvit s každým člověkem o Pánu Ježíši jeho vlastní řečí. Ale vždyť tady v Čechách nás většina mluví česky, takže to je jasné, namítnete mi možná. Ano, to je pravda, ale já teď mluvím o něčem trochu jiném. Když říkám, že nám Duch Svatý dá moudrost a schopnost mluvit s každým člověkem o Pánu Ježíši jeho vlastní řečí, mám na mysli, že s ním budeme mluvit o Ježíši tak, aby tomu rozuměl, aby to bylo blízké jeho způsobu myšlení, prostředí, v němž žije, jeho zkušenostem, aby pochopil, že se ho to bezprostředně týká, že Ježíš je blízký právě dnes a právě jemu, nejen tehdy pár strejdům a tetám před 2000 lety v Jeruzalémě. Příkladem nám může být Pán Ježíš. Ten mluvil s každým o Bohu tak, že Mu mohl rozumět. Se samařskou ženou zapředl rozhovor o vodě, s Nikodémem mluvil tak, jako se mluvívalo s učiteli zákona, rybářům, pastýřům a zemědělcům mluvil o Bohu v podobenstvích z jejich oblasti. I apoštol Pavel říká: Židům jsem byl Žid, pohanům pohan, pro slabé jsem se stal slabým... A to vše proto, aby skrze něj mohli poznat Boží Lásku, která se zjevila v Kristu Ježíši. Abychom toto dokázali, potřebujeme mít k lidem velkou lásku, velkou empatii, fantazii... A to vše nám dá Duch Svatý. Takže pak dokážeme bezdomovci povědět, že Pán Ježíš s ním cítí, protože se narodil v Betlémě někde v jeskyni nebo v maštali jako v podstatě jako bezdomovec dvěma bezdomovcům. Dělníkovi, který marně čeká na výplatu, řekneme, jak ho Ježíš chápe a co vzkazuje ústy apoštola Jakuba jeho zaměstnavatelům: "Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky!" (Jk 5, 4-5). Člověku, který psychicky trpí, můžeme říci, že Ježíš přišel i proto, aby uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, jak o tom mluví ve svém kázání v nazaretské synagoze. Těm, kdo lační a žízní po spravedlnosti, můžeme říci, že jsou blahoslavení a že budou nasyceni. A tak dále a tak podobně. To vše dokážeme sdělovat svým bližním v síle a moudrosti Ducha Svatého. Kéž nám tedy nikdy nechybí!

    Pomodleme se:

    Bože, děkujeme Ti za Tvého Svatého Ducha. Děkujeme, že nám Jej posíláš, a když se Mu otevíráme, stáváme se Tvými dětmi a Tvou církví. Prosíme Tě, posílej nám Ho stále a dávej nám pokorné a otevřené srdce, vždy ochotné Ho přijmout a řídit se Jeho dobrými radami. Děkujeme Ti, že v síle Ducha Svatého v nás vítězí Láska nad strachem. Dej, ať se Jím necháme vést, neboť On nás vede správnými cestami. Cestami, na nichž se nemineme s Tebou ani se svými bližními. Prosíme Tě Bože také za všechny naše bratry a sestry, za všechny naše bližní, za všechny lidi, zvláště za ty, kdo mají nějaké trápení- jsou nemocní, osamělí, smutní, žijí v zemích, kde se bojuje- Pane, prosíme, dotkni se jich a pomoz jim. Všem dej svůj mír- vnitřní i vnější. Prosíme Tě i za náš sbor a za naši církev, i za všechny církve, aby byly naplněny Duchem Svatým a sloužily Tobě i lidem, kteří Tě ještě neznají, aby Tě poznali. Pane, prosíme Tě, buď Tvá vůle a přijď Tvé království. Amen.