• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text J 1, 35-39

    (předneseno při bohoslužbě 29.6. 2003 )

    Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží." Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: "Co chcete?" Řekli mu: "Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?" Odpověděl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    víra je ze slyšení, je psáno v 10. kapitole listu Římanům. I v příběhu, nad kterým se chceme dnes společně zamýšlet, začíná cesta dvou mužů za Ježíšem tím, že zaslechnou, jak Jan říká o Ježíši: "Hle, beránek Boží." Mnoho lidí dnes uznává, že tu nad námi něco je, že o tom svědčí vesmír, příroda, že vše je tak geniálně uspořádáno... Ano, pozorováním přírody, vesmíru a podobně lze dojít k víře v něco vyššího. Ovšem v Ježíše Krista je možno uvěřit jen skrze zvěstování- ať již formou ústní či formou písemnou.

    Tak tedy ti dva muži, učedníci Janovi, zaslechli Jana, jak říká: "Hle, beránek Boží." A vydají se za ním. Zkuste si tu situaci představit. Jak je možné, že na základě této jedné úplně krátké oznamovací věty dva dospělí muži neváhají ani chvíli a vydají se za nějakým potulným kazatelem? Ráda bych uvedla dvě okolnosti, které tu zřejmě hrály hlavní roli.

    V první řadě je to Ježíšova osobnost. Při setkání s Ježíšem prostě není možné zůstat lhostejný. Kdo na Něj pohlédne, vidí, že tohle není jen tak obyčejný člověk. Čím to? Ježíš žil s Bohem Otcem. Celé hodiny trávil na modlitbách, a navíc, v době, kdy se s Ním učedníci setkávají, byl právě po 40denním půstu- tedy po období intenzivní duchovní přípravy na své poslání. A to z člověka vyzařuje. Připomeňme si slova z Ex 34, 27-29: "Hospodin řekl Mojžíšovi: "Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu." A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři." Ale nejen to. Je to prostě Ježíš, Kristus, Boží Syn. Nelze Ho zkrátka přehlédnout.

    Ale ještě jedna okolnost tu byla, která jistě přispěla k tomu, že učedníkům stačila jediná Janova věta, aby za Ježíšem šli. Tou okolností byl Jan sám. Nezapomeňme, že ti dva byli až do té doby Janovými učedníky. Věděli, jak Jan žije, věděli, že žije s Bohem, že Ho zná. A proto, když ukázal na Ježíše a řekl: "Hle, beránek Boží", uvěřili mu a za Ježíšem se vydali. To je důležité i pro nás- žít tak, abychom o Bohu svědčili celým svým životem, aby když pak pozveme lidi za Ježíšem, aby tušili, že na tom Pánu Ježíši asi něco bude, když je na cestu za Ním zvou ti, kteří se podle toho, co říkají, snaží také žít. A ještě něco k Janovi- je na něm veliké, že odhlíží od sebe a ukazuje na Ježíše. Že je rád, když ztrácí učedníky, když oni jdou za Ježíšem. Jak sám jednou řekl: "On musí růst, já však se menšit."

    Tedy ti dva učedníci šli za Ježíšem. Byla k tomu potřeba odvaha, protože přes všechno, co o Ježíši tušili, to byl krok do neznáma, krok do nezajištěnosti... Ano. Ježíš nám dává skrze svědectví Bible o sobě vědět. Je to tedy On, který učiní ten první krok. Nejsme to my. Jak je psáno v 1. epištole Janově ve 4. kapitole 10. verši: "V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás." Ale ten druhý krok, ten je zas na nás. Odpovědět na poznání Jeho Lásky a vydat se za Ním. I když pořádně ještě netušíme, kdo je, odkud přišel, netušíme, co znamená, že je beránkem Božím, netušíme, co znamená Boží Syn, netušíme možná ani, nakolik tomu všemu můžeme věřit, ale ten Ježíš už se dotkl našeho srdce a tak sladce naléhá- a ťuká a ťuká... A tak se Jím necháme přemluvit a uděláme ten krok za Ním. A Pán, když uvidí, že jdeme za Ním, nás osloví: "Co chcete?" Vidíte, stačí jeden náš krok a On zas udělá další. Ptá se nás: Co chcete? Co pro vás mohu učinit? Učedníci Mu odpověděli: "Rabi, kde bydlíš?" I my se tak ptáme. Kam jít za Tebou, Pane, kde Tě hledat, kde bydlíš? A naše otázka nezůstává bez odpovědi: "Pojďte a uvidíte!" Ježíš nám neříká: tady a tady bydlím. Ježíš nám nedává všechno o sobě a o Otci a o světě a vůbec o všem znát. Ježíš nás jen zve: Pojďte a uvidíte. Cestou mne budete poznávat... Ano, k poznávání a chápání Ježíše a sbližování se s Ním dochází cestou. Jdeme s Ním ne proto, že Ho známe a chápeme, a už vůbec ne proto, že bychom chápali všechno to, co se o Něm učí. Jdeme s Ním proto, že nás oslovil, že nás přitahuje svou Láskou... A teprve cestou se s Ním stále více sbližujeme... Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u Něho. A nejen ten den. Zůstali u Něho i později, i tehdy, když zjistili, že na rozdíl od lišek, které mají svá doupata a ptáků, kteří mají svá hnízda, Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. Že příbytek, kam je toho odpoledne zavedl, byl snad na den, snad na dva, a pak zas jít o dům dál. Ano, i pak zůstali. A co my, neodradí nás to, že ta cesta s Ním není někdy vůbec jednoduchá? Že je to cesta, během níž není nic jisté- nic, kromě Jeho Lásky?

    Poslední věta našeho přečteného oddílku je: Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Další důkaz toho, jak muselo setkání s Ježíšem na učedníky zapůsobit. Pamatovat si přesně hodinu setkání! Ne, skutečně, na setkání s Pánem se nedá zapomenout. Tak jako On nikdy nezapomíná na setkání s námi. Protože On každého člověka tolik miluje, pro Něj je každý člověk nesmírně důležitý, a On je tak velice rád, když se někdo rozhodne jít za Ním...

    Ale kam? Kam, když nevíme, kde On bydlí? Ale něco přeci o Něm víme. Víme, že přebývá tam, kde je Láska. Jak čteme v 1. epištole Janově ve 4. kapitole 16. verši: "Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm." Tedy mějme Lásku- nikoli lásku jako pocit, ale Lásku činnou, a bude při nás přebývat Ježíš. To potvrzují i Ježíšova slova: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." Vždyť jaké je Jeho jméno, Jeho podstata? Láska. A tak kde žijí lidé v lásce, tam On přebývá s nimi. Tedy máme žít s druhými lidmi v Lásce. Dále můžeme vědět, že Pán Ježíš přebývá v chudých a trpících. Připomeňme si k jen Jeho slova, která čteme v Matoušově evangeliu ve 25. kapitole, 34.-40. verši: "`Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´" Tedy máme pomáhat chudým a trpícím. V nich Ježíš přebývá. A budeme-li milovat Boha a své bližní, tak nám Pán Ježíš zaslibuje, že bude přebývat i v našich srdcích. Čteme o tom v Janově evangeliu ve 14. kapitole, 23. verši: "Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek."" Tolik tedy k našemu následování Pána Ježíše a přebývání s Ním. A představte si, že naše přebývání s Ježíšem nikdy neskončí. Ani smrtí. Neboť na Lásku je krátká i smrt. Až zemřeme, budeme přeneseni k Ježíši do nebe. Jak nám Pán Ježíš zaslibuje a jak o to čteme v Janově evangeliu, ve 14. kapitole, 2. a 3. verši: "V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." A až nastane vzkříšení a Bůh učiní novou zemi a nové nebe, bude s námi přebývat dál- a navěky. Jak čteme ve Zjevení Janově ve 21. kapitole, 1.-4. verši: "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

    Pomodleme se:

    Pane Ježíši, děkujeme Ti, že sis nás zamiloval, že po nás toužíš, že jsme- každý a každá z nás- pro Tebe nesmírně důležití, že Ti na nás záleží. Děkujeme Ti, že k nám děláš ten první krok, že nás k sobě zveš svou Láskou. Kéž umíme Tvou Lásku přijímat. Kéž na ni odpovídáme svou Láskou. Kéž Tě následujeme, kamkoli jdeš. Kéž jsme s Tebou v chudých a trpících. Kéž nás neodradí nejistota té cesty, která vede mnohdy tmou a pouští. Kéž se nezalekneme kříže a dokážeme za ním ve víře a v naději zahlédnout vzkříšení. Kéž žijeme tak, aby na celém našem životě byla poznat naše sounáležitost s Tebou a tak aby i skrze nás další a další lidé nacházeli cestu k Tobě. Prosíme Tě Bože za všechny naše bratry a sestry, za všechny naše bližní, za všechny lidi, zvláště za ty, kdo mají nějaké trápení- jsou nemocní, osamělí, smutní, žijí v zemích, kde se bojuje- Pane, prosíme, dotkni se jich a pomoz jim. Všem dej svůj mír- vnitřní i vnější. Prosíme Tě i za náš sbor a za naši církev, i za všechny církve, aby byly naplněny Duchem Svatým a sloužily Tobě i lidem, kteří Tě ještě neznají, aby Tě poznali. Pane, prosíme Tě, buď Tvá vůle a přijď Tvé království. Amen.