• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text L 19, 1-10

    (předneseno při bohoslužbě 20.7. 2003 )

    Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    asi většina z nás zná vyprávění o celníku Zacheovi dobře. Je to velmi známý příběh. Přesto se chci dnes spolu s vámi nad ním zamyslet. Nejdřív bychom si měli ujasnit, kdo to byli v době a oblasti Ježíšově celníci. Byli to lidé z řad Židů, kteří sloužili pohanům - Římanům tím, že vybírali od Židů nepřímé daně, poplatky a cla. Existovala několikastupňová hierarchie celníků, přičemž Zacheus coby vrchní celník byl zhruba tak někde v její polovičce. Na něj pracovali nižší celníci, kteří už ty daně zřejmě přímo vybírali, něco z nich si nechali a zbytek dali Zacheovi. Zacheus si opět něco z vybraných peněz nechal a zbytek odevzdal důchodkovému správci. Výše daní tehdy nebyla přesně určena, jen císař nařídil, kolik se má vybrat, a pak už to bylo na celnících - ber kde ber. A tak se nutně šidilo na všech úrovních, aby měl každý z těch daní co nejvíc v kapse a přitom aby císař dostal požadovanou sumu. A obyčejní lidé byli odíráni. Není tedy divu, že celníci nebyli u Židů v oblibě. Jednak je odírali, a jednak sloužili Římanům, jejich okupantům. A výjimkou nebyl ani Zacheus, který byl navíc o to neoblíbenější, že byl bohatý - nařizoval zřejmě svým podřízeným celníkům vybírat hodně vysoké daně, aby z nich měl co nejvíc. Tolik tedy k představení Zachea tak, jak byl vnímán většinou lidí kolem sebe.

    Ovšem pokusme se na něj podívat ještě z jiné stránky. V příběhu čteme, že byl malé postavy. Byl to s největší pravděpodobností v podstatě nešťastný zamindrákovaný chlapík, který si své komplexy léčil tím, že chtěl být alespoň co nejbohatší. Ovšem jak víme, bohatství člověka šťastným učinit nemůže. Spíš naopak. Odděluje ho od Boží vůle a odděluje ho i od jeho bližních. Boháč je v podstatě velmi osamělý a tedy nešťastný člověk. Stále mu něco chybí a on se to stále snaží najít ve větším a větším majetku. Ale tam to najít nemůže a naopak se od všeho skutečně dobrého a smysluplného stále více vzdaluje. A tak hledá dál. Ano, bohatí lidé jsou ve své podstatě nešťastní lidé, kteří stále něco hledají, ovšem hledají to tam, kde to nalézt nemohou, v bohatství. Je z tohoto jejich bludného kruhu cesta ven? Ano, je cesta, a tou cestou je Ježíš.

    Zacheus jednou zaslechl o Ježíši. O Jeho slovech plných moci, o Jeho podivuhodných činech... A zatoužil Ho poznat. Možná tušil, že tento člověk by mu mohl dát to, po čem stále touží a neví co to je, že by mohl tuto jeho touhu naplnit... A protože byl malého vzrůstu, vylezl si na strom, aby na Ježíše přes ty zástupy, které jsou kolem něj, viděl. A možná nejen proto. Kluci se často do koruny stromu schovávají. Možná i Zacheus se schovával, nechtěl, aby druzí viděli, že i on touží spatřit Ježíše, protože tušil, jak by to komentovali. Vlezl tedy na strom. Musela to být velká touha poznat Ježíše, když bohatý celník kvůli ní lezl na strom jako malý kluk. Muselo ho to stát hodně pokory, protože riskoval, že bude směšný, když ho někdo uvidí. Ale on to riskl. Pro Ježíše. A nelitoval toho.

    Když Pán Ježíš procházel Jerichem a šel kolem toho stromu, jež sloužil Zacheovi jako pozorovatelna i jako skrýš, pohlédl vzhůru a řekl Zacheovi: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." Zde bych chtěla upozornit na dva důležité momenty. Za prvé - Ježíš mohl procházet Jerichem úplně jinou cestou. Zacheus mohl jen doufat, že půjde Ježíš tou cestou, kde stojí ten strom - třeba že to byla hlavní cesta městem nebo tak nějak. Ale jisté to neměl. Ale Ježíš šel právě tudy. Náhoda? Nikoli. Ježíš se v každé chvíli svého života modlil k Otci o rozpoznání, kudy jít, co dělat. A tak mu byla ukázána správná cesta. Tak i my, nemáme-li se míjet s lidmi, které máme potkat, modleme se o moudrost, kudy jít. To byl tedy jeden důležitý moment této části příběhu. Druhý důležitý moment byl ten, že Ježíš pohlédl vzhůru na ten strom, na němž stál či seděl Zacheus. A opět - bylo to Boží vedení. A také důsledek toho, že Ježíš nechodil bezmyšlenkovitě, nevnímajíc kudy jde. Ježíš měl rád přírodu, jíž Bůh Otec stvořil, a tak ji s láskou pozoroval. A tak v jednu chvíli pohlédl i do koruny stromu, který je v tomto příběhu tak důležitý.

    A jak jsme si již řekli, zavolal na Zachea: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." Zachee, teď mne vidíš. Ale abys mne skutečně poznal, musíš slézt dolů. Dolů ze své pozorovatelny, dolů ze své skrýše. Chceš-li mne skutečně poznat, nestačí být pozorovatelem. Já tě chci vtáhnout přímo do centra děje. A nesmíš se schovávat, před lidmi ani přede mnou, nýbrž pojď se schovat ke mně. Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě. Musím. To slůvko vyjadřuje Ježíšovu touhu po Zacheovi, Ježíšovu touhu po každé z nás. Pro Ježíše je každý z nás životně důležitý. Vždyť pro každého z nás sestoupil z nebeské slávy na zem, žil náš život a prolil svou svatou nevinnou krev. To je touha, to je Láska! To byl pro Zachea určitě obrovský šok. Pán Ježíš si ho všiml! A navíc ho chce poctít svou návštěvou! To snad není možné! Tolik štěstí najednou! A Zacheus pln radosti leze dolů ze stromu a vede Ježíše do svého domu. Cestou si spolu možná povídají. Nebo možná spolu láskyplně mlčí. Kdo ví... Všichni ostatní lidé kolem, obyvatelé Jericha, kteří věděli, jaký byl Zacheus lump, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" A víte, co je zvláštní? Že Ježíš je nenapomenul. V různých podobných příbězích v evangeliích čteme, jak Ježíš takovýmto reptalům říká: Lékaře potřebují nemocní, a ne zdraví, nebo: Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem a podobně, ale tady jim neříká nic. Já si to vysvětluji tak, že Ježíš čekal, co Zacheus odpoví. Zda se bude bránit, že on není žádný hříšník, že je řádný občan a podobně, nebo zda svou hříšnost uzná a zda vyvodí ze společenství s Ježíšem nějaké praktické důsledky pro svůj život. A Zacheus nezapíral a důsledky vyvodil. Nejprve se však zastavil - byli zřejmě ještě na cestě od stromu k domu. Když člověk slyší něco tak významného, jako slyšel Zacheus, slyšel mluvit své spoluobčany o svých hříších, je potřeba se na své cestě zastavit. Zastavit a popřemýšlet, porozjímat nad sebou. Ne mít hned pohotově nějakou odpověď vůči těm reptalům či dokonce vůči Bohu. Zastavit se a setrvat aspoň chvíli v tichosti. Zacheus si v tomto zastavení, v této tiché chvíli, uvědomil, že mají pravdu, když mluví o jeho hříšnosti. A také si uvědomil, že tváří v tvář Lásce Ježíšově, tváří v tvář Ježíši, tomu svatému, dokonalému, milujícímu Ježíši, nechce už být tím starým Zacheem, jímž byl ještě před chvílí, že nechce už být tím šizunkem. Uvědomil si, že konečně našel to, co léta marně hledal v bohatství - že našel Lásku a v ní našel i sám sebe, svou důstojnost, své štěstí, a že už nepotřebuje hromadit majetek. Naopak, teď jej bude s radostí rozdávat. Řekl tedy Pánu Ježíši: "Polovinu svého jmění, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." To je tedy změna. Kdo by to byl čekal. Kdo by to byl řekl do Zachea, že se k něčemu takovému odhodlá! Takové zázraky dělá Láska. A jak jsme na tom my s Láskou? Uvědomujeme si, jak moc jsme Bohem milováni? A milujeme Ho také? Tak moc, že nechceme, aby trpěl? Tak moc, že uděláme vše, co Mu tak říkajíc na očích vidíme, tedy že se Mu plně odevzdáme a se sebou i se svým majetkem přestaneme jednat podle své vůle - tedy svévolně a necháme Boha, aby s námi a s naším majetkem jednal podle Jeho vůle? Zacheus, ten hříšník Zacheus, tak moc miloval. A co my, tak zvaní slušní lidé, spořádaní občané, milujeme také tak moc?

    Když Ježíš slyšel, co Mu Zacheus říká, odpověděl jemu, a zároveň i všem okolostojícím a zároveň i nám: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." Ano, Ježíš přichází ke každému z nás. Každého z nás nachází v našich skrýších, kde se schováváme před ním, před lidmi i sami před sebou, nachází nás na našich pozorovatelnách, odkud pozorujeme cvrkot ale sami se ho neúčastníme, nachází nás, pozdvihuje k nám oči a volá na nás: Edo, Stando, Honzo..., bratře, sestro, pojď dolů! Dnes musím zůstat v tvém domě. Dnes se toužím naplno ubytovat ve tvém srdci a už z něj nikdy neodejít. Takto k nám Pán Ježíš mluví. A čeká. Čeká, jestli zůstaneme schovaní a zakletí jako Růženka za hustým porostem trnitých růží, nebo zda se Jím dáme nalézt, vysvobodit, políbit... Čeká, zda budeme obhajovat svůj dosavadní stav, či zda přiznáme sobě i Jemu svou hříšnost a přijmeme sílu Ducha Svatého - sílu ke změně života. Čeká... Nenechávejme Ho čekat dlouho, vždyť On přišel právě kvůli nám. Kvůli mně, kvůli tobě přišel z nebeského království. Považte, takovou cestu kvůli nám vážil! A teď si touží odpočinout. Touží spočinout v mém, ve Tvém srdci. Prosím, přijměme Ho, toho hosta ze všech nejvzácnějšího!

    Pomodleme se:

    Pane Ježíši, děkujeme Ti, že nás máš rád a že nás přijímáš takové, jací jsme. Že nečekáš se svou Láskou, až budeme lepší. Protože bez Tvé Lásky ani lepší být nemůžeme. To Tvá Láska, která nás přijímá bez podmínek, v nás působí změny k lepšímu. Chválíme Tě za tuto Tvou úžasnou, pokoj dávající Lásku. Děkujeme Ti, že nás nalézáš v našich úkrytech, kam se schováváme před Bohem, před lidmi i sami před sebou, nalézáš nás a zveš nás k sobě, k lidem i k nám samým. Pane, toužíme se už přestat schovávat. Prosíme Tě, dej nám odvahu nechat se nalézt, a dej nám sílu začít žít nově. Pane, prosíme Tě také za všechny trpící - nemocné, opuštěné, hladovějící, za lidi ve válkách... Prosíme Tě i sami za sebe, za náš sbor, za naši církev, za všechny lidi po celém světě - dej všem svůj pokoj i chléb vezdejší. Prosíme Tě, přijď Tvé království. Amen.