• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text L 3, 1-22

    (předneseno při bohoslužbě 9.3. 2003 )

    V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů", jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.´ Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: `Náš otec jest Abraham!´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným." A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení. Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    evangelista Lukáš nám na začátku této kapitoly dost podrobně časově zařazuje událost, o níž píše, tedy vystoupení Jana Křtitele. Co to má pro nás za význam, všechna ta jména? Nu, je to důkaz toho, že Ježíš ani Jan Křtitel nejsou žádné legendární postavy, které kde se vzaly, tu se vzaly, nýbrž jejich život se odehrával v reálné době, v reálných dějinných souvislostech. A vezmeme-li v úvahu, že Lukášovo evangelium bylo sepsáno někdy mezi roky 70 a 80, a že tehdy klidně ještě mohli žít přímí pamětníci té doby, o níž je tu psáno, Lukáš by si nemohl dovolit si něco vymýšlet.

    To, že jsou zde konkrétní jména, nám také ukazuje, že Boží slovo je vždy určeno konkrétním lidem, do konkrétní doby, tedy je určeno mně, tobě, není jen tak puštěno do větru.

    Tedy v té konkrétní době, o níž píše evangelista Lukáš, se stalo slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. Stalo se slovo Hospodinovo. Stalo se. Ano, slovo se děje. Slovo není jen tak nějaký shluk hlásek. Slovo je živé a má moc. Může buď zranit, nebo potěšit. Ublížit, nebo pomoci. Jak často nevážíme svá slova. Slovo také může ublížit, není-li vyřčeno. Mlčím-li, když mám promluvit. Kéž bychom dokázali mluvit i mlčet v pravou chvíli. Tedy stalo se slovo Hospodinovo. Bůh ví, kdy a co má promluvit. A Jeho slova jsou vždy pro dobro. Pro dobro mé, tvé, celého světa. Vždy, když bychom byli v pokušení o tom pochybovat, vzpomeňme na největší Boží Slovo, na To, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

    Hospodin oslovil Jana, jak čteme, když byl na poušti. Poušť- samota. Jan tam byl zřejmě proto, aby byl určitý čas intenzivněji s Bohem. A když je člověk intenzivně s Bohem, myslí na Něj, oslovuje Jej v modlitbách, je na Něj jaksi nasměrován, tak Bůh může toho člověka snáze oslovit, než když je člověk zmítán sám sebou, svými hříchy, svými zájmy, které třeba nemusí být ve shodě s Boží vůlí pro něj... Samozřejmě, k tomu, aby byl člověk intenzivně s Bohem, nepotřebuje být na poušti, ale čas od času určitá doba osamění a soustředění se jen na Boha člověka posílí a jakoby nakopne jeho myšlenky a touhy právě tím směrem k Bohu- a pak, takto nakopnut a nasměrován může být člověk zas třeba ve víru velkoměsta a uprostřed svých běžných prací, a přesto může být i nadále intenzivně s Bohem, naslouchat Jeho slovu a hledat a plnit Jeho vůli.

    Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Janovi, synu Zachariášovu. Hospodin zjevuje svou vůli, své slovo, různými způsoby. Ale asi nejčastěji skrze své služebníky. Ale jak to sami znáte, člověk je křehká nádoba. A je neposlušný. A svéhlavý. Ve slovech Jan, syn Zachariášův, tedy můžeme číst i Jan, syn Adamův, syn neposlušného otce. Ano, všichni jsme syny Adama a dcerami Evy, dokud se zcela neoddáme Tomu, který těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Tedy Hospodin si použil tohoto svého nedokonalého služebníka Jana. Jaká radost, neboť v tom je pro nás naděje, že si může používat i nás!

    A co se stalo, když Hospodin oslovil Jana? Jan udělal to, k čemu ho Hospodin vybídl. Začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů." Ano, to je správná reakce na Boží oslovení. Splnit Boží vůli. A to co nejdříve. Zareagovat na Boží slovo tím, že na ně odpovím svým slovem. Zareagovat na Boží Lásku tím, že na ni odpovím svou láskou. Začít chodit kolem Jordánu, kázat pokání a křtít na znamení odpuštění hříchů nebylo vskutku běžné jednání. A možná to pro Jana nebylo vůbec lehké, k něčemu takovému se odhodlat. Ale dokázal to. Dokázal přemoci lidskou obavu z toho, chovat se neobvykle, a v očích druhých možná pošetile a bláznivě. Dokázal přemoci strach z toho, jak se na jeho chování budou druzí dívat a co si o něm budou myslet. To se tedy stalo, když Hospodin oslovil Jana. A co se stalo, když Hospodin oslovil tebe? Oslovil tě, dal se ti poznat. Odpověděls Mu na to svou láskou a oddaností? A co se děje, když Hospodin k tobě mluví dál, když ti říká, co máš dělat? Nelekáš se a nemlčíš, nebojíš se jednat, z obavy, co by tomu řekli tví příbuzní, přátelé, známí? Co by si o tobě mysleli? Nebo snad z tohoto důvodu raději ani Bohu ani nenasloucháš, aby ti snad neřekl něco, nevybídl tě k něčemu, co by ti připadalo těžké?

    Tedy Jan se přemohl a začal chodit kolem Jordánu, hlásat pokání a křtít na znamení odpuštění hříchů. Povzbuzením mu bylo slovo z knihy proroka Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.´ Ano, slova tohoto proroctví teď Jan zažíval na vlastní kůži, jak se naplňovala. Není to úžasné, takhle na vlastní kůži poznávat, zažívat naplňování proroctví? A k tomu, abychom toho byli také účastni, stačí z naší strany tak málo. Nechat se do toho vtáhnout. Nechat se Bohem přitáhnout a vtáhnout do děje, vtáhnout do Jeho spásných činů se světem. Nechat se vtáhnout do Života- Života s velkým Ž.

    Jan volal lidi k tomu, aby svým pokáním připravovali cestu Ježíši Kristu- cestu do svých srdcí a tím i cestu k proměně celého světa. Je-li zde citován Izaiáš, který píše: Připravte cestu Páně, myslí tím Připravte cestu Bohu, neboť Boží jméno nebylo již v době Ježíšově vyslovováno a bylo nahrazováno slovem Pán. A mluví-li se zde o připravování cesty Pánu v souvislosti s Ježíšem, je tím naznačeno, kdo je Ježíš, že není jen pravý člověk, ale i pravý Bůh. Protože kdyby to byl jen člověk, tak ten by nedokázal tak radikálně proměnit naše srdce, jako to může dokázat jen Bůh. Kdyby to byl jen člověk, tak ten by nebyl dokonalou odpovědí na všechny naše touhy a potřeby, včetně těch nejhlubších, duchovních, včetně touhy po věčném životě, včetně touhy po Tom, co nás přesahuje... Tedy Jan volal: Připravte cestu Pánu. Vyrovnejte mu stezky. Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží. Jak máme tedy svá srdce a své životy připravovat pro Pána? Co máme dělat, aby bylo Pánu Ježíši v našich srdíčkách dobře? Co je nerovné, má být srovnáno. Každá propast zasypána, každá hora srovnána. Co je největší propastí? Nedostatek lásky, nedostatek milosrdenství. Takové propasti se Pánu Ježíši překonávají dost těžko. A kopce, hory? Ó, těch máme... Hory hříchů... Sobectví, kopec přebytečného majetku, a tak dále, a tak podobně, každý zná své hříchy nejlépe sám... Tedy to vše má být srovnáno. A ve společnosti? I tam je co dělat. V rodinách srovnat vztahy, aby to byly vztahy lásky, aby jeden neměl navrch a jiný nebyl utlačován, ve sboru aby nebyli členové první kategorie a členové přehlížení, ve společnosti, aby nebyli jedni nestoudně bohatí a druzí nestrádali hlady... To vše má být srovnáno. Ale nebojme se, nejme na to sami, když my o to budeme usilovat, Ježíš nám s tím rovnáním pomůže. A jednou ho slavně dokončí. A každý tvor uzří spasení Boží, Boží vysvobození ze vší nerovnosti. A tehdy budou srovnány i jizvy v našich duších, všechna naše zranění, nedocenění, pocity méněcennosti, ale i zranění fyzická, ohnutá záda, žaludeční vředy, a tak dále, a tak podobně, každý nechť si doplní své nemoci, vše bude srovnáno...

    Ale vraťme se za Janem k Jordánu. Když tak kázal to pokání a křest na odpuštění hříchů, přicházeli za ním celé zástupy lidí, aby se daly pokřtít. Ovšem Jan dokázal vidět lidem do srdce a viděl, že mnozí z nich se domnívali, že ten křest je jakýmsi magickým úkonem- vykoupou se a mají vyhráno a mohou si dál žít jak chtějí. To si představovali moc jednoduše a moc špatně. A také tam asi hrála ještě druhá věc roli, v tom, proč se tak hromadně nechávali křtít. Asi se z toho stal silný trend, a oni nechtěli vybočovat, věřili, že když se dají pokřtít, přinese jim to výhody- jak duchovní, tak v postavení mezi lidmi a podobně. To je nebezpečí každého masového hnutí, že kromě těch, co sek němu přidají z celého srdce, se vždy najde i mnoho těch, kteří to dělají z jiných než upřímných důvodů. Ti však při prvních protivenstvích odpadnou...

    Tedy Jan vidí těm lidem do srdce a poněkud nevybíravými slovy je kárá: Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Ano, pokání se nedá činit jen tak na oko. Pokud má být opravdové, musí obsahovat nejen vyznání hříchů, ale především musí člověk těch hříchů opravdu upřímně litovat a také mít snahu jednak to, co zpackal, napravit, pokud se to ještě dá, a jednak už ty své hříchy neopakovat. Jistě, ne vždy se to povede, člověk stále klesá a stále znovu musí činit pokání, ale měla by tu být u člověka, který to tím obrácením myslí vážně, vidět alespoň nepatrná tendence k lepšímu.

    Jan ve svém kázání mluví o hněvu, o sekeře, o ohni. Člověk by se hnedle bál. Jan musel být asi dost pruďas. Možná ho dost naštvalo právě to, že mnozí z těch zástupů činili pokání jen na oko. Každopádně tento způsob hlásání pokání není zrovna ten nejideálnější. Činit pokání ze strachu před trestem není o moc lepší než činit pokání na oko. Každopádně když pak po Janovi kázal Ježíš, kázal poněkud jinak. I On kázal pokání, obrácení, ale spíše než o hněvu mluvil o blížícím se Božím království, o tom, že přišel všechny vysvobodit z otroctví, duchovního, duševního, materiálního, společenského... A abychom to osvobození k novému životu mohli přijmout a ten nový život po vládou Boží začít žít, k tomu je třeba právě pokání, obrácení.

    Ale vraťme se k těm zástupům, které se nechávaly pokřtít. Jak jsem již řekla, byli složeny z lidí, kteří to s obrácením mysleli vážně a z lidí, kteří to brali spíš jen jako magický úkon bez vyvození důsledků pro svůj další život. A snadno můžeme vyvodit, ke které části patří ti, kdo se Jana ptají: Co máme dělat? Ano, malé dítě potřebuje od mámy a od táty z počátku hodě rady a pomoci, jak žít, potřebuje, aby ho naučili mluvit, chodit a podobně. A takový člověk, který chce po svém pokání skutečně začít nový život, je svým způsobem jako malé dítě, které by nemělo zůstat bez rady a pomoci. Nejde o to mu ji vnucovat, ale když o ni požádá, je třeba, aby měl někoho, kdo čeká s pomocnou rukou. Tedy část lidí ze zástupů se Jana ptala: Co máme dělat? On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." To radí všem, bez ohledu na jejich povolání, postavení ve společnosti a podobně. Radí to jako jednu z hlavních zásad nového způsobu života, který na sebe křtem přijali a ve kterém touží setrvat k větší cti, slávě a radosti Boží, k užitku svým bližním a též aby byli skutečně šťastni. Neboť není většího štěstí než žít tak, jak to chce Bůh. Neboť Bůh ví nejlépe, jak máme žít, abychom byli skutečně šťastni. Tedy Jan radí: Rozděl se! Ano, chceš-li být skutečně šťastný, děl se se svými bližními o vše, čeho máš nadbytek a oni nedostatek. Snad namítnete- ale já nemám ničeho nadbytek! Ale ano, máš, všichni, kdo tu jsme, máme v něčem nadbytek, jen je třeba, aby každý přemýšlel, v čem má zrovna on nadbytek. A bude-li o tom skutečně přemýšlet v zorném úhlu Lásky, jistě najde mnoho věcí, o něž by se mohl s potřebnými rozdělit. A ono nejde jen o nadbytek tak, jak se klasicky chápe. Ono jde i o hřivny, obdarování, která člověk má a může je nabídnout ve prospěch celku. Třeba ve sboru. Někdo umí hrát na piáno, jiný hezky píše, opět jiný je tak obětavý, že na sebe i přes všechen odpor k penězům vezme tíži pokladníka, a někdo zas vykládá Boží slovo... Každý má něco, co může dát, jak se říká, do placu. Jen o tom popřemýšlet...

    Přišli i celníci k Janovi, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Celníci byl v Izraeli výběrčí daní. Byli to zaměstnanci římské vládní moci. Ti měli nařízeno, kolik musí od Židů vybrat a odevzdat Římanům. Často však od Židů vymáhali více peněz a ten rozdíl jim spadnul do kapsy. To není poctivé. Proto jim Jan říká: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." A komu to říká toto slovo dnes? Všem, kdo mají ve své profesi co do činění s penězi- to znamená bankéřům, obchodníkům a podobně. Nenatahujte úroky na nesnesitelnou míru, netunelujte, neokrádejte, nepodvádějte... Neprovádějte podezřelé finanční spekulace... Ale platí to i pro obyčejné podnikatele, kteří by chtěli stát ošidit na daních. Nepodvádějte...

    Za Janem přišli i vojáci a i oni se ho tázali: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." Mluví-li se o Židech jako o vojácích, pravděpodobně v Ježíšově době vykonávali něco jako policejní dozor v Izraeli, než že by přímo bojovali. Ale tak jako tak, Jan je upozorňuje: Nečiňte nikomu násilí. Připomíná jim absolutnost Božího přikázání: Nezabiješ. Co to pro takového vojáka znamená? Nu, znamená to, že dříve nebo později, když bude nucen zabíjet, z vojska odejde. Z prvních staletí po Kristu máme doklady o tom, že voják, chtěl-li se stát křesťanem, musel z vojska odejít. Stejně tak jako prostitutka musela přejít na nějaké jiné, počestnější povolání, chtěla-li se stát křesťankou. To až po Konstantinovi, když se stalo křesťanství státní náboženstvím, se postoj křesťanů k válčení poněkud- a časem velmi- pozměnil směrem, jaký dnes vrcholí u lidí typu George Bushe. Je to obrovský úpadek a obrovská ostuda křesťanství, že k tomu došlo, a chceme-li žít skutečně život obrácený ke Kristu, měli bychom být proti jakémukoli zabíjení.

    Když lidé slyšeli tyto radikální požadavky, které před ně Jan kladl, tak si říkali, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným." Jan nechce dopustit, aby se snad obrácení Židé neupnuli na něho a nevkládali do něho svá mesiášská očekávání, své naděje. Neboť, jak je psáno, běda člověku, jenž své doufání složí v člověka. Proto jim situaci vysvětluje. Přijde někdo vyšší, o hodně vyšší, než jsem já. A zas mluví o lopatě a ohni neuhasitelném pro nekající. Ale nejen tak mluvil, jistě i povzbudivěji, neboť je psáno: A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.

    Jan byl velmi statečný. Když ho Bůh pověřil hlásáním pokání Židům, nezastavil se u těch, kteří za ním přišli k Jordánu. Káral i vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, kterou si vzal za ženu. Člověk si přeci nesmí vzít za ženu manželku jiného! A káral ho i za ostatní zlé věci, které činil- a že jich asi nebylo málo- vždyť známe, jak to chodívá v politice... To je správné, že si Jan troufl kárat i vládce. Boží posel by se neměl bát zvěstovat Boží slovo do konkrétních lidských životů i do společenského dění, vybídne-li ho k tomu Bůh. Vždyť i politici jsou jen lidé a i oni potřebují slyšet Boží vůli do svého konání... A Herodes dal Jana zavřít do vězení. To se dalo čekat, že to Janovi jen tak neprojde. Ale co dělat, nemohl jinak. Boží povolání je Boží povolání, i kdyby to mělo stát člověka krk.

    A na konci dnešního čtení čteme o křtu Pána Ježíše. Když se lid dával od Jana křtít, nechal se od něj pokřtít i Ježíš. Je to absurdní, Boží Syn, Ježíš, který je naprosto bez viny, se nechává pokřtít křtem na odpuštění hříchů. Proč? Je to další krok v Jeho solidarizaci s námi, hříšníky. V solidarizaci, která Ho přivede až na kříž.

    A když byl Ježíš pokřtěn a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." Proč Duch svatý na sebe přijal tělesnou podobu? Asi aby ho mohl Ježíš i kolemstojící lidé vidět. A ze stejného důvodu mluví Bůh tak, aby ho mohli všichni slyšet- Ježíš i všichni, kdo stojí kolem. Bůh chce, aby všichni věděli, že Ježíš, ten bezhříšný Ježíš, který se solidarizuje s nám hříšníky, je Jeho milovaný Syn. A chce o tom ujistit i Ježíše. Bůh ví, jak bude Ježíš toto ujištění v následujících zhruba třech letech svého působení potřebovat. A i my, když je nám těžko, se smíme tímto posilovat a ujišťovat. Bůh je náš Otec. Ježíš je náš Pán, náš bratr a Přítel. Pro Něj a s Ním žít nový život, to je radost. Kéž nám v tom pomáhá- a On pomáhá.

    Pomodleme se:

    Bože, děkujeme Ti za Tvé slovo. Děkujeme Ti, že je posíláš vždy v pravý čas a že posíláš vždy to potřebné slovo, tu povzbuzení, tu napomenutí, tu poslání k něčemu a k někomu. Prosíme Tě, dej, ať nejsme ke Tvému slovu hluší, ať se nenecháme svým vnitřním i vnějším světem natolik zahltit a ohlušit, že bychom Tvůj tichý vnitřní hlas neslyšeli. Dej, ať Ti chceme naslouchat a ať Tě chceme poslouchat, neboť Tvoje vůle je pro nás to nejlepší. Dej, ať se nezalekneme protivenství a jdeme vždy tam, kam nás pošleš a říkáme to, co říkat máme. Děkujeme Ti Pane také za to, že Ty tak jako Jan nestrašíš lidi peklem, ale raději je vybízíš k životu následování, k životu Lásky a zveš všechny do svého království. Prosíme Tě, Pane, dej, ať svým životem narovnáváme před Tebou cesty- ve svých srdcích, v rodinách, ve sborech, v církvích, ve společnosti... Ať je vyrovnáváme a přitom máme důvěru, že co se nezvládne, dorovnáš Ty svým druhým příchodem. Prosíme Tě Pane za celý svět. Prosíme Tě, zabraň válce v Iráku, obměkči srdce těch, kteří budou o válce či míru rozhodovat. Prosíme Tě též za urovnání konfliktu v Izraeli a Palestině. Prosíme Tě za všechny, kdo Tě ještě neznají, aby Tě mohli poznat. Prosíme Tě jeden za druhého i za všechny, kterým jsme slíbili své modlitby. Pane, moc Tě v tuto chvíli prosím za své přátele Lucinku a Káju, aby jejich vztah pokračoval podle Tvé svaté vůle. Pane, vůle Tvá se děj v životech nás všech. Prosíme Tě za všechny lidi, za celý svět, a prosíme Tě, abys již brzy přišel se svým královstvím Lásky. Amen.