• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text L 1, 26-56

    (předneseno při bohoslužbě 7.12. 2003 )

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    dnes máme, jak nám dosvědčuje záře dvou svící na našem adventním věnci, již druhou neděli adventní. Advent, jak jsme si již říkali, se nese ve znamení očekávání. Očekávání příchodu Mesiáše. Na pozadí Mariina očekávání a toho, jak tuto dobu žila, pokusme se zamyslet nad naším očekáváním druhého příchodu Kristova a nad tím, jak tuto dobu žít.

    Mariin advent začíná příchodem anděla Gabriela do města Nazaret k dívce Marii. Pozdravil ji a zvěstoval jí, že je s ní Hospodin, a že je zahrnuta milostí. Hospodin je s každým člověkem. A každého zahrnuje dary své milosti. Ale každému to musí být od Něj zvěstováno osobně. Kdybych já sama osobně nepoznala a neprožila, že mne Bůh miluje, že mne zahrnuje svým milosrdenstvím, že mne miluje takovou, jaká jsem, a že je v každé vteřině mého života se mnou, nemohla bych Mu asi dost dobře uvěřit, nemohla bych s Ním žít. S tím, že je člověku zvěstováno, že je Hospodin s ním, a že ho miluje, ovšem zároveň přichází i nějaké pověření. Hospodin je s Tebou a miluje tě, tedy zároveň znamená: buď ty s Ním a miluj Ho a buď s lidmi a miluj je a pomáhej jim a - a vůbec, jsi Boží dítě, patříš do Jeho rodiny, tak dostaneš nějaký úkol, nějaké poslání. Dobře to vyjadřuje německá slovní hříčka - Gabe - Aufgabe. Dar - úkol. Vždy v tomto pořadí. Nejdřív dá Bůh člověku svou lásku a milost, své dary, a pak v Jeho síle člověk dává lásku dál. To je úkol. Ale zároveň i to je dar. Je přeci úžasné smět milovat!

    Ale vraťme se k Marii. Marie se andělových slov zalekla. A velmi se nad nimi podivila. Anděl ji ujistil, že se nemusí bát, a zvěstoval jí, že ji Bůh vyvolil, aby byla matkou Jeho Syna. Její reakce je tak úžasně lidská, tak přirozená… Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem? Nedělá ze sebe nějakou hrdinku zbožnosti, hrdinku víry, nehraje si na to, že všechno ví a všemu rozumí, bez jediného dotazu. Nestylizuje se do nějaké role. Je upřímná. Řekne to, co ji napadne. Jak se říká, co na srdci, to na jazyku. To je správný postoj před Bohem. Anděl jí situaci vysvětluje. Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. A dosvědčuje na příkladu Alžběty, že u Boha není nic nemožného. A Marie v Boží lásce a z lásky k Bohu říká své FIAT, ano - staniž se. A stalo se. A ne jen tehdy, při zvěstování. Staniž se se stalo Mariiným celoživotním postojem - nebo spíše činem. Přestože ji to přivedlo až pod Ježíšův kříž...

    Tedy andělovo zvěstování bylo začátkem Mariina očekávání, Mariina adventu. A jak je to s námi? Nu, docela podobně. Maria věřila v Boha. Jistě se modlila, naslouchala Písmu, v sobotu chodila do synagogy, snažila se plnit Desatero… I my věříme v Hospodina, a navíc v Pána Ježíše. Snad se i modlíme, a čteme Bibli, v neděli chodíme do kostela, nekrademe, nezabíjíme… Snad pustíme v autobuse sednout starou babičku… Jsme takoví normální, solidní, průměrní křesťané… Jednoho dne však k Marii přišel anděl a zvěstoval jí Boží Lásku a poslání, které pro ni Bůh připravil.

    Hospodin však ke svým dětem nemluví jen skrze anděly. Mluví k nim i skrze Písmo nebo Duchem Svatým do jejich modliteb… Nejrůznějšími způsoby mluví Hospodin. A tak dříve nebo později ke každému z nás - ke mně, k tobě, k tobě, k tobě - přichází Pán a říká nám: Miluji tě. Nesmírně tě miluji. A zároveň mám pro tebe poslání: Žij moji Lásku. Ve všech oblastech života. Ve svém osobním životě, v práci, v církvi, ve státě… Poměřuj všechno mým slovem, tím, jak já si přeji, aby to vypadalo… Vytvářej krásnou rodinu (nebo: zůstaň sám k mé chvále), pracuj poctivě, v církvi zvěstuj mé slovo ve všech ohledech a usiluj o krásnou církev, ve státě se přidej vždy na stranu spravedlnosti, k chudým, k těm, kdo nemají co jíst a kde bydlet, a ne k bohatým, k těm, kdo jen hromadí... Tak tohle vše nám přichází Pán zvěstovat A my se ptáme: Jak se to stane? Vždyť k tomuhle nemám sílu! To přeci znamená skoro pořád plout proti proudu! To se přeci nedá uskutečnit! A navíc, co já, sám, slabý, zmohu? A Pán nám odpovídá: Já ti dám sílu. V mé síle můžeš všechno. U mne není nic nemožného. A čeká. Čeká na naši odpověď. A nám probíhají myslí všechny možné důsledky našeho případného ANO. Marii hrozilo ukamenování, kdyby ji Josef veřejně nařkl, že čeká dítě s někým jiným. Co hrozí nám? Problémy. Nepříjemnosti. Nepochopení. Možná i pronásledování. Od příbuzných, od přátel, v církvi, ve státě. A přesto Maria odpověděla ANO. Staniž se. Co odpovíme my? Odpovíme-li ano, začíná náš advent. Naše očekávání druhého příchodu Mesiáše. Příchodu Božího království v plnosti. Doba plná křižovatek, na nichž bude třeba říci vždy znovu a znovu: ANO. Staniž se. Doba, která nás v tomto našem pozemském životě dovede až pod kříž…

    Jak takový advent žít? Jak ho žila Maria? Tak nejprve se sebrala a šla za Alžbětou. Pěknou dálku. Z Nazareta do Judských hor je to asi sto kilometrů. A šla sama. Přes hory a lesy. Kolik asi dní? A proč? Existuje několik možností, proč šla Maria za Alžbětou. Možná se chtěla přesvědčit, že se jí to s tím andělem nezdálo. Je-li Alžběta skutečně těhotná, pak to nebyl sen. Možná Maria potřebovala společenství, kde by si mohla promluvit o tom, co se jí přihodilo. A s Alžbětou, které se stalo také něco podivuhodného, toto společenství jistě bude mít. Nebo si prostě řekla: Tak, Alžběta je těhotná, a není už nejmladší, bude potřebovat pomoct, tak já za ní půjdu. Nejspíš přišly Marii na mysl všechny tyto důvody, proč jít za Alžbětou. I my, přijmeme-li Boží poslání, potřebujeme společenství s bratřími a sestrami, kteří také řekli Bohu své: ANO. Potřebujme slyšet jejich svědectví a vidět, jak v jejich životě Pán působí. Potřebujeme se přesvědčit, že je možné a uskutečnitelné žít BOŽÍ LÁSKU. Že u Boha není nic nemožného. A ten třetí důvod, to jest jít pomoci starší těhotné příbuzné, je také důležitý. Byla-li nám zvěstována Boží láska, nemáme si ji nechávat jen pro sebe, ale máme ji rozdávat dál, plnými hrstmi, být vskutku služebníky Božími a sloužit svým bratřím a sestrám. Máme přinášet Krista všade, kam jdeme, a to nejen slovy, ale především činy, celým svým životem máme hlásat LÁSKU BOŽÍ a Spasitele Ježíše.

    Tedy jak jsme již slyšeli, Maria přišla k Alžbětě a pozdravila ji. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a aniž by jí Maria byla co řekla o andělově zvěstování, Alžběta to říká za ni. Má velikou radost. A Maria snad ještě větší. Teď již ví: Nezdálo se jí to. Stalo se to. A stane se to. U Hospodina skutečně není nic nemožného. A radostně zpívá Hospodinu své MAGNIFICAT… Duše má velebí Pána… A nepřestává zpívat. Zůstává u Alžběty tři měsíce- to jest do porodu, pomáhá jí a zpívá. Pak jde zpět do Nazareta a stále zpívá. A co ji čeká v Nazaretě? Kdo ví. Nějak to vysvětlit Josefovi, sousedům, postupem času přibývající bolesti (to zná každá nastávající maminka)… Cesta do Betléma- opět sto kilometrů, a to již v pokročilém stupni těhotenství… A stále zpívá Bohu své: Duše má velebí Pána… I nás Bůh ujistí skrze nějakou tu Alžbětu, že mluví pravdu a že je s námi a že to, co máme dělat, je uskutečnitelné… A co nás čeká dál? Kdo ví. Sloužit Jemu a bratřím a sestrám a zpívat přitom své: Duše má velebí Pána… A vytrvat i přes nepochopení, nepříjemnosti, problémy a pronásledování, i přes dlouhé a jakoby nekonečné cesty plné překážek a zkoušek, i přes bolesti i přes slzy, a zpívat Bohu své: Duše má velebí Pána… Říká se: Život, to není procházka růžovým sadem. Já bych to trochu pozměnila: Život, to je cesta růžovým sadem. Růže však kromě toho, že jsou krásné a krásně voní, také pořádně píchají. A někdy to píchání přehluší jejich vůni a krásu. Podobně to asi vnímal princ, který si klestil cestu růžovým strništěm k zámku Šípkové Růženky. Ale měl cíl, a to mu dávalo sílu. I Maria měla cíl: Betlém. A tam spatřila Ježíše. I my máme cíl. Betlém znamená Dům chleba. A nebeský Dům chleba, kde nás čeká hostina Beránkova, to je náš cíl. A pro ten přeci stojí za to jít tou cestou. Pro něj přeci stojí za to říci Bohu své: ANO. Staniž se. Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu. Amen.

    Pomodleme se:

    Hospodine, Pane náš, děkujeme Ti za to, že znáš každého člověka, jeho přednosti i nedostatky, že víš, jaké poslání komu svěřit. Děkujeme Ti za Pannu Marii, za její poslušnost, za to že souhlasila stát se matkou Božího Syna, a že tomuto svému poslání zůstala i přes těžkosti věrná po celý svůj život - od Zvěstování až ke kříži. Prosíme Tě, dej i nám sílu a odvahu žít celý svůj život podle Tvé svaté vůle a zachovat Ti oddanost a věrnost - odteď až na věky. Prosíme Tě Pane za všechny pronásledované, nemocné, umírající, smutné, osamělé, bezdomovce, lidi ve válkách... Prosíme Tě i za náš sbor, za naše nemocné - za Evičku i za ostatní, prosíme Tě za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, prosíme Tě za mír a spravedlnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír. Buď vůle Tvá a přijď Tvé království. Amen.