• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Iz 11, 1-9

    (předneseno při bohoslužbě 14.12. 2003 )

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    dnešní text je dost známý - zejména jeho druhá část, pojednávající o svornosti v přírodě. Komu by se to nelíbilo, kdo z nás by po tom netoužil… Ale nepředbíhejme a začněme o tomto textu přemýšlet od počátku - a možná zjistíme, že to, o čem se píše v první polovině veršů, je sice méně známé, ale pro nás ještě žádoucnější, než ta druhá, dalo by se říci ekologická část.

    I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Jišaj byl otec krále Davida. Byl chovatelem ovcí. Zámožný byl tak akorát, aby uživil sebe, svou ženu a svých osm synů. Žili v Betlémě. Taková normální rodinka. To až David, když se stal králem, rod svého otce Jišaje proslavil. Ale to už bylo dávno. V době, do níž psal prorok Izajáš, byla sláva Davidova domu ta tam. Izrael byl rozdělen, králové se tu střídali jak na běžícím pásu, a ještě ke všemu nebyli příliš dobří, a pokud bychom chtěli přirovnat rod Davidova otce Jišaje ke košatému stromu, zbyl z něj jen bezvýznamný pahýl, pařez. Klesl z výše své moci a svého významu, ztratil královský trůn a stal se opět jedním z obyčejných rodů Izraele. Davidovi potomci to museli nést asi dost těžko, a jak je vidět, tak těžko to nesli i proroci, ti, kdož v Davidovi viděli ideálního vládce pro Izrael - je vidět, že už si ho pořádně nepamatovali. Víte, já se domnívám, že je dobře, že Davidův rod je už opět jedním z mnoha obyčejných izraelských rodů. Že klesl opět tam, odkud kdysi stoupl. Že se z trůnu vrátil opět k ovcím. Protože tam mu to sluší víc. Ano, člověku sluší víc žít s druhými, než vládnout nad druhými. A nejen že mu to lépe sluší, ale ono mu to i lépe jde. Vládnutí je věc Boží. On jediný je Král a my, jeho lid, bychom se měli snažit o takové uspořádání poměrů tady na zemi, aby skrze ně mohlo přicházet Boží království, aby skrze ně mohl všem vládnout Bůh - Král pokoje.

    Tedy Jišajův rod, potažmo Davidův rod, tak jak ho prorok Izajáš znal ze své doby, přirovnává ke starému pařezu. Když jdeme na procházku a náhle spatříme mýtinu, místo, kde z lesa zbyly už jen pařezy, můžeme pocítit určitý smutek. Podobný smutek by mohl pocítit člověk hledící jen vnějšíma očima, nikoli vnitřním zrakem, třeba při návštěvě domova důchodců. Ovšem Bůh nám chce otevírat i náš vnitřní zrak. Chce, abychom viděli hlouběji, abychom viděli dál, abychom viděli naději budoucnosti. Abychom viděli výhonek, plný mladé mízy, tam, kde je na první pohled vidět jen pařez. Abychom tušili slunce za mraky, za beznadějí zázraky, vodu ve vyschlé studni. Pařez se zazelená, Spasitel přijde, suchá jabloň vydá ovoce.

    Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Duch Hospodinův, Duch Svatý, sestupuje na lidi, kteří se Mu otevírají, a dává jim sílu k Božímu dílu, a dary, které jim v tom díle pomáhají. Ve starozákonní době tak povstávali soudcové, proroci a další Boží služebníci. Ten, o Němž je tu řeč, Spasitel, Ježíš, se Božímu Duchu otevřel dokonale a nikdy se Mu nezavřel. Proto na Něm Duch Boží spočinul na věky. Duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.

    Duch moudrosti a rozumnosti. Co je v Bibli psáno o moudrosti a rozumnosti? Uvedu alespoň dva citáty. »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.« (Job 28,28). “Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.” (Př 9,10). Tedy moudrost a rozumnost, rozumějme pravá moudrost a rozumnost, spočívá v poznání Boha, v posvátné úctě a lásce k Němu a v životě podle Jeho vůle. Ježíš, jak vidíme, má opravdu v plnosti Ducha moudrosti a rozumnosti. Proto je náš moudrý rádce a Král. A co my? Otevíráme se Duchu moudrosti, nebo spoléháme na svoji lidskou moudrost, která však není nic proti Boží moudrosti, nebo dokonce může stát s ní v rozporu? V knize Přísloví čteme: “Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.” (Př 3,5) A apoštol Pavel v prvním listě do Korintu píše: “Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´” (1 K 1,19). Ano, lidská moudrost, lidská věda, lidská politika, není-li v souladu s Boží moudrostí, umí vymýšlet akorát protibožské věci: z rostlin cigarety a drogy, z atomu atomové zbraně, a dokonce i z milosrdného a láskyplného Boha strašáka na lidi. Ježíš však, Duchem moudrosti obdařený, nás chce obdarovávat tímtéž Duchem moudrosti. Otevřme se Mu tedy...

    Duch rady a bohatýrské síly. Duch rady. Toho potřebujeme často, co říkáte? Kolikrát v životě si člověk neví rady... Nebo spíš kolikrát denně... Ovšem Ježíš má ducha rady v plnosti. To je ostatně předpovězeno i na jiném místě v knize proroka Izajáše, v 9. kapitole, 5. verši: “Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."” A my tedy, Bohu díky, máme takovéhoto podivuhodného rádce, na kterého se smíme obrátit, kdykoli si s něčím nevíme rady.

    Duch rady a bohatýrské síly. Bohatýrská síla. Síla ušlechtilá, síla vysvobozující. “Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava.” (1 Par 29,11). Boží síla je síla, z níž nejde strach. Opakem je síla těch, kteří si také o sobě myslí, že jsou bohatýři, ale ve skutečnosti jsou to gangsteři. Neznáme snad takové případy, zejména z dnešní mezinárodní scény? O takových falešných bohatýrech píše i prorok Ezechiel: “Tam jsou všichni vůdcové severu a všichni Sidóňané, sestoupili ke skoleným. Pro děs, který šel z jejich bohatýrské síly, jsou zahanbeni; ulehli, neobřezanci, ke skoleným mečem a nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy.” (Ez 32,30) Ano, ze síly takovýchto kovbojů jde děs. Oni svou silou zabíjejí. Ovšem Bůh, a též Jeho Syn, Spasitel Ježíš, svou bohatýrskou silou léčí, vysvobozuje ze zajetí a přivádí k životu. Kéž i my přijímáme Ducha bohatýrské síly, abychom měli v každé situaci odvahu stát na straně života.

    Duch poznání a bázně Hospodinovy. “Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.” (Oz 6,6) “Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.” (Př 29,7) Poznání Boha znamená úzký, láskyplný vztah s Bohem. Znamená to poznat, že On je Láska, a navázat s ním vztah lásky. A On, Láska, nám dává ve své Lásce i další poznání. Milovat bližní, zastávat se nemajetných. Kéž máme Ducha poznání, kéž nám nikdy nechybí, abychom žili život v pravdě šťastný, a šťastnými činili i druhé. Apoštol Pavel se za to vroucně modlí - čtěme v listě Efezským: “Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. (Ef 3, 14-19)

    Ale pojďme dál. Co dál říká prorok Izajáš o Mesiáši? Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. To je úžasné zaslíbení! Mnoho lidí, a přiznejme si, že někdy mezi ně patříme i my, soudí druhé lidi podle toho, jak vypadají, jak mluví nebo podobně. Klasický příklad nám osvětlí jedna anekdota. Jede farář tramvají. Vedle něj stojí mladík. Dlouhé vlasy, otrhané džíny, a na krku velký kříž s Kristem. Farář ho chce poučit, a tak se ho ptá: Víte, mladý muži, co znamená to, co nosíte na krku? A mladík mu odpoví: Ty vole, kdybys věděl, co ten pro nás vytrpěl, tak bys to nosil taky. Ano, Ježíš nás nebude soudit dle našeho vzhledu, dle naší mluvy, dle našeho vzdělání, dle toho, co si o nás myslí druzí, dokonce ani ne podle toho, co si o sobě myslíme nebo jak se hodnotíme či prezentujeme my sami. On hledí na srdce. On zná člověka takového, jaký je, on zná člověka víc, než člověk sám sebe. A to je naše štěstí. On bude soudit nuzné spravedlivě. Ano, podle toho se pozná opravdová spravedlnost, na nebi i na zemi. Podle vztahu k nuzným, k ubohým. Pravá spravedlnost je ta, která dbá na práva nuzných, tedy zasazuje se o to, aby už nuznými nebyli.

    Ale pojďme dál. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Nemylme se, tento verš nelíčí Ježíše jako násilníka či dokonce zabijáka. Tento verš mluví o moci Jeho slova a Jeho Ducha. Žezlem svých úst bude bít zemi znamená, že bude vhod či nevhod všem lidem připomínat svá slova Lásky, své přikázání Lásky. A to chce dělat i skrze nás, jak čteme v 2. listě apoštola Pavla Timoteovi: “Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.” (2 Tim 4,2) A co znamená, že dechem svých úst usmrtí svévolníka? Dech Jeho úst, to je Duch svatý. A ten lidi, když spáchají něco zlého, usvědčuje z hříchu. Podívejme se na názorný příklad. Je to příběh ze Skutků apoštolských: “Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: "Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?" Ona řekla: "Ano, jen za tolik." Petr jí řekl: "Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe." A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.” (Sk 5, 1-11) Ano, tady jasně vidíme, co se stalo. Duch svatý usvědčil nejprve Ananiáše a pak i jeho ženu Safiru ze lži. A protože to pro ně byl velký šok, vnitřní bolest, ponížení před bratry ze sboru, a asi již nebyli nejmladší, prostě je ranila mrtvice nebo dostali infarkt a zemřeli. Nezabil je tedy Bůh, ale zabil je jejich hřích. Možná ještě jeden citát bych zde připomněla. Jsou to Ježíšova slova z Janova evangelia z 12. kapitoly: “Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.” (J 12, 46-48)

    A nyní již pojďme k oné známější části dnešního textu. “Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.” Co k tomu říci? To je tak krásná představa, že mezi lidmi i mezi zvířaty, v celé přírodě, na celém světě, v celém vesmíru nastane opět takový soulad, taková harmonie, jako byla na počátku, když Bůh stvořil zemi, dokud ještě člověk nezhřešil a všechno tak nepobabral... Asi většinou, když tento text slyšíme, se domníváme, že to je podivné, že ani dravci ani hadi už nebudou nebezpeční. Ale to není to, co je na tomto textu to nejpodivuhodnější. Vždyť něco z toho dokáží i genetici, vyšlechtit různým křížením zvířata, u nichž podpoří či naopak potlačí nějaké jejich vlastnosti či projevy. Nejpodivuhodnější je to, že člověk zkrotne. Ano, mezi lidmi to dnes vypadá jako v džungli, lidé se navzájem povražďují, lidé jsou největšími dravci... A s tím nikdo nedokáže nic udělat. Nikdo - kromě Boha. Protože Bůh má moc měnit lidská srdce - když se Mu otevřou. Tedy v Božím království i ti nejdravější dravci pod vlivem Boží Lásky zkrotnou a budou jako beránci. Vlastně - jako Beránek. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.

    Pomodleme se:

    Hospodine, Pane náš, děkujeme Ti za Tvého Syna, našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Za všechno, co v Něm máme. Moudrého rádce, laskavého bratra, toho, který vidí každému do srdce, toho, který sjednává spravedlnost nuzným. Děkujeme Ti, že se smíme těšit na věčný život v království takového Krále. Prosíme Tě Pane za všechny pronásledované, nemocné, umírající, smutné, osamělé, bezdomovce, lidi ve válkách... Prosíme Tě i za náš sbor, za naše nemocné – za Evičku i za ostatní, prosíme Tě za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, prosíme Tě za mír a spravedlnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír. Buď vůle Tvá a přijď Tvé království. Amen.