• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Iz 40,8

    (předneseno při bohoslužbě 31.12. 2003 )

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    dnes končí rok 2003. Nevím jak vy, ale já osobně jsem nikdy neměla ráda konce - a nemám je ráda doposud. Konce čehokoli. Každý konec, ať již jde o loučení s přáteli po několika dnech společně strávené dovolené či o konec roku, každý konec má pro mne jakousi pachuť smrti. Neboť každý konec ve mně evokuje myšlenku na ten konec, ze kterého má člověk největší úzkost - na smrt. Tráva usychá, květ vadne... Kdybychom zůstali jen u této polovičky verše, bylo by vše dost smutné. Jak je psáno v knize Kazatel - pomíjivost, samá pomíjivost... Naštěstí - Bohu díky, u této první půlky verše zůstat nemusíme, smíme jít dál. Slovo Boha našeho je stálé navěky. Slovo. Co znamená - slovo? Slovo Boží? Slovo - řecky Logos, hebrejsky dábár, ve spojení s Bohem neznamená jen slovo, nýbrž i čin. Když Bůh něco řekne, když něco slíbí, tak to také učiní. Ne jako my, lidé, kteří často něco řekneme, něco hezkého, abychom vypadali před druhými dobře, ale nakonec uděláme něco zcela jiného, něco, co to naše vyřčené slovo popírá. To Bůh je jiný. U Něho je jednota myšlení, slova i činu. Tedy slovo, ve spojení s Bohem, znamená něco, na co se můžeme spolehnout. Něco, co nám Bůh z Lásky přislibuje a z Lásky dává. A jaké je toto Boží myšlení, Boží slovo, jaké je toto Boží jednání s námi? Je jako naše lidské myšlení, slova a skutky - někdy hezké, milé, jindy ošklivé, zlé, sprosté? Nikoli. V knize proroka Izajáše v 55. kapitole, 8.-9. verši čteme: “Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.” A prorok Jeremjáš nám upřesňuje, jakého typu jsou tyto Boží plány s námi: “Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.” (Jr 29,11) Ano, to je přesně to, co potřebujeme: pokoj a naději do budoucnosti. Bez naděje se žít nedá. Bez naděje, že bude líp. Bez naděje, že vše nekončí tím, že tráva usychá a květ vadne. Slovo Boha našeho je stálé navěky. Jeho plány s námi byli, jsou a budou navěky o pokoji, o naději, o dobru, o Lásce. Potká-li Tě co dobrého, věz, že je to od Boha. Zlé není od Boha. Zlé je od lidí nebo přímo od Ďábla. Zlého nás potkává v životě dost. Ale přesto bych řekla, že toho dobrého je víc. Vezměme si jen Boží ochranu. Kde bychom byli, kdyby nad námi Bůh nebděl a nedržel svou ochrannou ruku. Vždyť nástrahy čekají na každém kroku. Nemoci, nehody... A my jsme tu. Živí. Prožili a přežili jsme v Boží ochraně a milosti další rok. To není vůbec nic samozřejmého... Vzdejme tedy za to chválu našemu nebeskému Otci...

    Ale zmínila jsem se o té pomíjivosti - tráva usychá, květ vadne... nakonec i člověk umírá... A na druhou stranu je tu věčný Bůh s věčně dobrými plány pro náš život. Jak to tedy vlastně je - co nebo kdo pomíjí a co nebo kdo zůstává? Na to nám vlastně odpovídá Jan ve svém dopise, jak jsme ho slyšeli v dnešním prvním čtení. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. Co pomíjí, je svět a jeho chtivost. Svět v tom pojetí a v té podobě, jak ho známe a vidíme a denně prožíváme dnes. Systém založený na nespravedlnosti, hrabivosti, lhostejnosti, nezájmu jeden o druhého. Tento svět pomine. A to je přeci dobře. Přeci bychom nechtěli, aby tento ne-řád tu byl navěky. Ale navěky zůstává - nebo jak jsme četli v evangeliu - navěky nezemře - ten, kdo zachovává Boží slovo, ten, kdo činí Boží vůli. A co je to Boží slovo? Co jsou ty Boží myšlenky a činy? Co je ta Boží vůle? To vše můžeme shrnout do jednoho slova: LÁSKA. Láska k Bohu, Láska k lidem, láska projevovaná v každodenním životě, láska nejen ve slovech, ale Láska jako čin, Láska jako život. Taková Láska, jakou má Pán Ježíš Kristus, ten, který je to slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Slovo Lásky. Vtělená Láska... Ten zůstává navěky, a s Ním a v Něm všichni, kdo žijí Lásku. A to bych nám všem chtěla popřát do toho nového roku, který za pár hodin začne: abyste stále více poznávali Boží Lásku a odpovídali na ni svou Láskou. To je život, který má smysl. To je život, který nepomíjí. To je život věčný.

    Pomodleme se:

    Bože, děkujeme Ti, že nejsme ztraceni v pomíjivosti. Že Tys pevný bod, kotva, která nás pevně drží, když se držet necháme. Děkujeme Ti, že v Tobě má náš život smysl. Děkujeme Ti za uplynulý rok, za vše dobré, co jsme směli jako jednotlivci i jako sbor od Tebe přijmout. Děkujeme Ti za to, že v tomto roce mohl náš sbor vzniknout. Děkujeme Ti, že se o nás staráš, že jsme se mohli dožít dnešního dne. Děkujeme Ti za víru, naději a Lásku. Děkujeme Ti, že v Tobě je naše budoucnost. Amen.