• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Job 1,1 - 2,10

    (předneseno při bohoslužbě 25.1. 2004 )

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    o bratru Jobovi jsme vyslechli samé krásné věci. Byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Je nám to možná trochu divné, když na druhé straně čteme, kolik měl majetku. Jak tomu má být se vztahem věřící člověk a majetek? Tak v první řadě věřící člověk nesmí získat majetek nepoctivým způsobem - krádeží, vykořisťováním a podobně. Takto Job svůj majetek získat nemusel. Pokud bylo i několik generací jeho předků pastevci, a navíc, pokud nehospodařil sám, ale spolu se syny, případně dalšími příbuznými, mohl mít tak velká stáda nabyta poctivě. A za druhé, věřící člověk nemá svůj majetek považovat za svůj, ale za propůjčený od Boha ve prospěch nejen svůj, nýbrž i svých bližních - bližních v tom nejširším slova smyslu, tedy všech lidí. A to Job dělal. Přečtěme si, co o sobě říká (a věřme, že v takové situaci, v jaké byl, by nelhal - a proč také, vždyť Bůh zná pravdu o každém z nás): “Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě, že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl. Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání. Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo. Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou, ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval. Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl - ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -, jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá, jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat, jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci, ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu. Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.” (Jb 29, 11-16 a Jb 31, 16-23). Problematičtější je to, že měl mnoho služebnictva. Ale to asi v těch dobách ještě lidem nedocházelo... A jak jsme na tom s naším majetkem a s naším vztahem k našemu majetku my? Nemáme žádný majetek vyzískaný nepoctivě? A považujeme to, co máme, za vlastnictví Boží, nám jen propůjčené? A díváme se kolem sebe, zda není někdo, komu bychom mohli pomoci? Nebo si svůj majetek pečlivě střežíme v bankách, které mohou kdykoli zkrachovat - a kde jsou naše peníze? Není lepší mít, jak říká Ježíš, svůj poklad v nebesích? Neboť, jak kdosi řekl, do Božího království si vezmeme jen to, co jsme rozdali.

    Tedy bratr Job byl zbožný a spravedlivý člověk. Měl sedm synů a tři dcery. Jeho děti měli mezi sebou dobré vztahy, navzájem se zvali na návštěvy. Žel, tyto návštěvy byly asi dost často věnovány hodokvasům - tedy především jídlu a pití. A při takových mejdanech se může přihodit leccos, co se Pánu Bohu nelíbí. Proto není divu, že měl otec o své syny starost - zejména o jejich duchovní život, a přinášel proto za ně Bohu oběti - v křesťanském pojetí by to znamenalo, že Boha odprošoval za jejich případné hříchy a přimlouval se za ně u Boha. A co my? Žijeme si svůj život s Pánem Bohem jen na vlastním písečku, nebo se také zajímáme o životy druhých lidí, o jejich duchovní stav, modlíme se za ně, aby jim Bůh odpustil jejich hříchy?

    Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." Synové Boží - to jsou Boží andělé. A ti mají asi, jak je vidět, občas s Pánem Bohem poradu. Na tu poradu, o které je v textu řeč, se dostavil i Satan. Co tam dělá? Vždyť se proti Bohu vzbouřil a postavil se proti Němu! Tak co tam chce? A proč ho tam vůbec Bůh trpí? Co Satan před Božím trůnem chce? Co jiného, než provokovat, žalovat, vyvolávat konflikty... A také chce být v obraze, co se u Boha děje. A proč ho tam Bůh pouští? Protože Bůh je Láska. A kdo k Němu přijde, toho nevyžene. I když Satan k Němu nepřichází s dobrými pohnutkami. Ale přeci, přichází, a co kdyby se ještě rozhodl činit pokání? V jedné knize, tuším že se jmenovala Svatí a kacíři, psal autor i o Satanovi. A to, co tam psal, mne dost zaujalo: “Satan je Boží syn, který odešel a ještě se nevrátil...” Ale to už by bylo na další kázání či biblickou hodinu. Vraťme se k textu. Tedy na poradu k Pánu Bohu přichází kromě jiného i Satan. Bůh se ho ptá: “Odkud přicházíš?” A Satan odpovídá: “Procházel jsem zemi křížem krážem.” V originále je použito sloveso: šavata, což přesněji přeloženo znamená: šmejdil jsem. Dobří Boží andělé plní ve světě - na nebi či na zemi - své úkoly, které mají od Boha. Slouží Jemu a jsou na pomoc i nám, lidem, když je k tomu Bůh zaúkoluje. Ale Satan neplní žádný Boží úkol, není k ničemu dobrý, jen tak šmejdí světem a kouká, co zlého by udělal. Nebo, jak je psáno v 1. epištole Petrově v 5. kapitole 8. verši: “Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.” Bůh to ví a snaží se pohled Satana obrátit k dobrým, Božím skutečnostem. Říká mu: “Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.” Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit." Satan obviňuje Jóba z prospěchářství. Obviňuje ho, že je věrný Bohu jen proto, že ho Bůh chrání. A nejen že obviňuje Jóba. On i zesměšňuje a snižuje Boha. Protože tím vlastně Bohu říká: „Pchá, tebe že někdo miluje? Tobě že někdo oddaně slouží? To není láska, to je jen oboustranně výhodný obchod!” A to přeci Bůh tak nemůže nechat. Musí očistit jméno Joba i jméno své. Proto, nerad sice, s těžkým srdcem, ale přeci, říká Satanovi: “Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.” A satan od Hospodina odešel.

    A začínají se dít ošklivé věci. A Job najednou ze všech stran dostává „jobovky“: “Oslice pryč, čeleď pobita!” “Ovce i čeleď uhořely!” “Velbloudi pryč, čeleď pobita!” A nakonec - největší tragédie: “Všechny tvé děti zahynuly pod troskami zbořeného domu!” No řekněte, není to najednou trochu moc?... A co na to bratr Job? Job povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. To bylo ve starověku zvykem, když někdo truchlil, byl to takový truchlící obyčej. Potom Job padl k zemi, klaněl se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného. Není to úžasné, jak snadno se vyrovnal se ztrátou majetku? Je vidět, že na něm opravdu nelpěl. Ovšem ještě úžasnější a podivuhodnější je, že Hospodina neobviňuje a nespílá Mu ani za smrt svých dětí. Je vidět, že Hospodina miluje, a také, že Ho dobře zná, že ví, že Hospodin by mu nic zlého neprovedl. Slova: Hospodin dal, Hospodin vzal jsou spíše zbožným povzdechem než tvrzením, že majetek a děti vzal Jobovi Bůh. A Bůh to také neudělal, udělal to Satan. Bůh to jen dopustil - aby očistil jméno Jobovo a jméno své. A to se Mu podařilo. Job Mu nespílá, zůstává Mu věrný a navíc žehná Jeho jménu: Jméno Hospodinovo buď požehnáno.

    I nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil." Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit." To je neskutečný drzoun, ten Satan! A je neskutečně zlý... Chce trápit Hospodina i Joba, a navíc je stále obviňuje a vysmívá se jim! Ale Bůh to tak nenechá. Je Mu Joba nesmírně líto, přesto však, se zarmouceným srdcem, satanovi odpovídá: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život."

    A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. Nevíme, o jakou chorobu šlo, zda o malomocenství, kožní formu tuberkulosy či jinou kožní chorobu. Každopádně každá takováto nemoc člověka izolovala sociálně. Lidé takto postižení většinou museli pobývat stranou od ostatních lidí. Tak i Jób se posadil nejspíš na nějaké smetiště, našel tam střep a škrábal se. Jeho žena mu řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři." Je to strašné, žena, která má být svému muži oporou, tím spíš, že on je na tom teď zdravotně tak špatně, žena, která jistě slíbila stát při svém muži v dobrém i ve zlém, navíc žena, která věří v Hospodina, říká tato strašná slova: Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři. Znám jednoho bratra, už je to starý člověk, a ten nám vyprávěl, že když byl jednou těžce nemocný, jeho žena, která nebyla věřící, mu řekla: chcípni, a odešla od něj. To je strašné. A Jobovi to říká žena, která je věřící. To je ještě horší. Pokusme se zamyslet nad tím, proč mu asi takto radila, co bylo kořenem tohoto jejího smýšlení. Příčin mohlo být více. Jednak to mohlo být špatné chápání Boha. Možná chápala Boha jako záruku úspěšného života, a když úspěch zmizel a Job je na tom špatně a Hospodin nepomáhá, proč se na Něj tedy Job nevykašle, když Bůh přestal plnit svou funkci. Tak jako vyhodíme lampu, když se rozbije a nesvítí a nelze už spravit, tak do šrotu s Hospodinem, když nám přestane posluhovat, jak si přejeme. To je strašné smýšlení o Bohu! Ale žel se objevuje i u některých křesťanů. Kéž nás Bůh takovéhoto smýšlení chrání… Ale pojďme dál. Druhá možnost, proč říkala Jobova žena svému muži taková ošklivá slova, je ta, že nechtěla sice zahodit do šrotu Hospodina, ale Joba ano. Když byl bohatý, úspěšný a zdravý, to ho brala. To se jí život s ním líbil. Najednou přišel o svá stáda, o své zdraví, o svou krásu, sedí v popelu a tělo má samý vřed. To už není ten úspěšný a reprezentativní manžel. Snad se za něj žena i stydí. A tak pryč s ním, ať raději umře, ať stín jeho nynějšího stavu nepadne na mne a na náš dům. Vždyť nejsem ještě tak stará, služebnictvo ještě nějaké máme, třeba bych se mohla znovu vdát… To je strašné smýšlení o manželovi! Ale žel, jsou i taková manželství, kde jeden druhého opustí, nebo je na něj alespoň strašně rozzlobený, když se mu přestane finančně či zdravotně dobře dařit… Bůh to však chce jinak. Bůh myslí vážně to, že manželé se mají mít rádi a vytrvat spolu v dobrém i ve zlém… A ještě jedna možnost mne napadá, proč říkala žena Jobovi taková slova. Mohla je říkat i proto, že jí bylo jejího manžela opravdu líto, když viděla, jak trpí, a myslela si, že by bylo pro něj lepší, kdyby umřel. Dnes je aktuální problém euthanasie. Ale Job ví, že jen Ten, který Ho povolal k životu, má nad jeho životem moc, a že život je obrovský dar a má se žít až do poslední chvilky. Job své ženě odpovídá: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.

    Tolik tedy k dnešnímu textu. A co z toho plyne pro nás? Na první pohled nic moc veselého. Čím více budeme milovat Pána Boha a následovat Pána Ježíše, tím víc proti nám bude satan útočit, tím víc protivenství a těžkostí budeme mít v životě. To není moc pěkná perspektiva, že. Ale, žel, je pravdivá - jistě s tím máte mnozí z vás již své zkušenosti. Ale nezoufejme. Všeho do času, Pán Bůh na věky, jak se říká. Bůh je dobrý a bude mít poslední slovo.

    Pomodleme se:

    Pane Bože, děkujeme Ti, že můžeme vědět, že všechno dobré a spravedlivé pochází od Tebe, a že všechno zlé je od toho zlého. Děkujeme Ti, že jsi ve všem utrpení s námi. Prosíme Tě, dej nám moudrost, ať nikdy neházíme vinu za utrpení na Tebe. Dej nám odvahu zůstat Ti za všech okolností věrní. Prosíme Tě Pane za všechny pronásledované, nemocné, umírající, smutné, osamělé, bezdomovce, lidi ve válkách... Prosíme Tě i za náš sbor, za naše nemocné - za Evičku i za ostatní, prosíme Tě za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, prosíme Tě za mír a spravedlnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír. Buď vůle Tvá a přijď Tvé království. Amen.