• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Gn 4, 1-17

    (předneseno při bohoslužbě 14.3. 2004 )

    I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít." Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna.

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    minulou neděli jsme společně přemýšleli nad situací člověka těsně po pádu, nad Boží komunikací s člověkem po pádu a nad odchodem člověka z ráje. Ano, schválně neříkám vyhnání, ale odchod - protože když člověk zhřešil, sám si vybral svou budoucnost, a vlastně už tím prvním hříchem zasáhl zemi a z ráje byl náhle padlý svět. Dnes bych se chtěla spolu s vámi zamyslet nad tím, jak to bylo dál, tedy nad počátkem života člověka za branami ráje.

    I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Jak vidíme, tak přesto, že lidé zhřešili, touží i nadále zůstat s Hospodinem v kontaktu, přestávají od Něj utíkat, začínají s Ním znovu počítat jako se základem svého života a snaží se plnit Jeho vůli. Plnit Boží vůli není těžké, protože On chce pro nás to nejlepší. Jak čteme v listu apoštola Pavla Římanům ve 12. kapitole, 2. verši v Kralickém překladu, Boží vůle je dobrá, libá a dokonalá. I poznal člověk svou ženu Evu. Poznal – rozumějme poznal intimně. To je zajímavé slovo. Používá se i ve vztahu k Bohu, jak člověk poznává Boha. Je to velké tajemství. Naopak nikdy se to slovo nepoužívá v souvislosti se zvířaty. Když se manželé opravdu milují, když jejich intimní vztah je jednou z mnoha součástí a projevů jejich vzájemné lásky, jde víc než jen o sex. Je to součást vzájemného poznávání se a růstu v jednotě a v lásce. A jak víme, je to Boží vůle, neboť Bůh pro lidi zvolil tento způsob soužití už v ráji. Je to Boží vůle - dobrá, libá, dokonalá. Tedy není pravda, jak se domnívala církev ve středověku, že intimní vztah muže a ženy je něco přízemního, co je ne-li přímo hříchem, tedy alespoň důsledkem hříchu. Samozřejmě mluvím o intimním vztahu muže a ženy v manželství. Neboť takový je Boží dobrý řád.

    Tedy poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Nebo – jak překládají kraličtí: „Obdržela jsem muže na Hospodinu.“ Tyto dva různé způsoby překladu tohoto verše, navíc s tím, že není zcela jasné, zda když Eva mluví o muži, myslí tím to dítě nebo svého muže, to vše spolu nabízí množství různých výkladů, jak to své prohlášení Eva myslela. Že to dítě je důkazem Boží přízně? Nebo že je Božím darem? Nebo že ona porodila dítě a Bůh jí tak musí projevit přízeň? Nebo že porodem dítěte si získala přízeň svého muže? Nebo že se Eva domnívá, že je to dítě oním zaslíbeným mesiášem? Nebo prostě chválí Pána, že jí byl v těhotenství a při porodu pomocí? Není to moc jasné. Každopádně zde Eva vyjadřuje, že i za branami ráje chce ve svém životě nějak počítat s Hospodinem… V českém ekumenickém překladu navíc můžeme nepřímo vytušit: "Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal." (Mk 9,37)

    A nyní ještě něco k významu slova Kain. Kain znamená: šíp, oštěp nebo kovář - vyjadřuje zmužilost, sílu - až bojovnou. Je vidět, že Eva měla z chlapce velikou radost a asi se díky němu cítila silná v kramflecích, jak se říká, a asi do něj také vkládala hodně nadějí – proto ho zřejmě pojmenovala tak, jak ho pojmenovala. Jak uvidíme později, být příliš silný v kramflecích není dobré, stejně tak jako není dobré vkládat do člověka hodně naděje a očekávání – a s tím také souvisí klást na něj hodně nároků.

    Dále Eva porodila Kainova bratra Ábela. Už z toho, že zde čteme slova: jeho bratra, můžeme něco poznat. Můžeme z toho poznat, že Eva neměla k oběma synům stejný vztah. Kain byl ten prvorozený, ten, s nímž si spojovala mnohá očekávání a naděje, ten silný... A Ábel byl prostě jeho bratr. Byl ten druhý. A navíc, byl to Ábel. To slovo znamená opar, vánek, pomíjivost, nicota. To znamená, že byl asi už od narození slabý, možná nemocný... Správně by to nemělo na vztahu rodičů k němu nic měnit, ale žel, jsou i dnes tací rodiče, kteří když mají dítě zdravé a dítě nemocné, tak mají lepší vztah k tomu zdravému, silnému, a tomu slabému leckdy dávají – přímo či nepřímo, vědomě či podvědomě, najevo, že je slabší, že je jiné a že je jim tak trochu na obtíž. Pokud ho vůbec nedají někam do ústavu... Víte, počít dítě není námaha. To zvládne každý plodný pár. Donosit a porodit je, to už je těžší, to už někteří nezvládají a dítěte se raději zbaví. A přijmout dítě s láskou, takové, jaké je, a postarat se o něj, to už umí málokdo, zvláště jde-li o dítě všelijak postižené. Podle mne by měli manželé, dříve nežli se rozhodnou mít děti, zvážit, jestli jsou ochotni to dítě přijmout, milovat a starat se o něj, ať již bude silné či slabé, zdravé či nemocné, hodné či zlobivé. A teprve pak, až si toto vyjasní, pokud bude výsledek kladný, teprve pak by měli zplodit dítě.

    Ale pojďme dál. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Kain a Ábel přinášejí v čas k tomu určený oběti Hospodinu. Oba dávají to nejlepší z výsledku své práce. Oběť Ábelovu Hospodin přijímá, Kainovu však ne. Proč? Bůh vidí lidem do srdce. Bohu nestačí, že Mu někdo přináší oběť, že se modlí, že chodí do kostela... Bůh hledí na srdce člověka, na jeho životní postoj, a celkově, na jeho život. Bůh vidí člověka komplexně. A něco významného v tom komplexu Mu na Kainovi vadilo. Možná, že to byla pýcha. Jak jsme si již řekli, tak podle jmen obou bratrů můžeme soudit, že Kain byl silný a Ábel slabý. Ne že by to tak muselo být, ale stává se dost často, že silní jedinci (zdraví, úspěšní, bohatí, mocní atp.) jsou samolibí a tak podobně a dělá jim potíže přistupovat k Bohu s pokorou a žít život zcela závislý na Něm. Myslí si, že jim vše musí vyjít i u Boha, když jim to vychází v životě… A jak vidíme na Kainovi, mohou se šeredně zmýlit. Pak je pro ně pohoršením, když Bůh přijme oběť někoho slabého… "Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem." (1 K 1, 26-29). Autor listu Židům reflektuje příběh Kaina a Ábela, když píše: "Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, `ještě mluví, ač zemřel´." (Žd 11,4) Ano, Ábel skutečně věřil a v jednotě se svou vírou i jednal - nebo se o to alespoň snažil. Proto jeho oběť Hospodin přijal. Ještě mne zde napadá jeden příběh z Nového Zákona- a to podobenství o farizeu a celníkovi: "O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. "" (L 18,9-14) A nebo: "Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Jk 2, 19-20)

    Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal ve tváři. Rozhněval se na Hospodina i na bratra- jen u sebe chybu nehledal… Rozhněval se na Hospodina pro pravdu – pro pravdu se člověk často hněvá, přestože by měl být za ni vděčný. A na bratra se rozhněval proto, že byl Hospodinem přijat. Proč se lidé často zlobí na ty, kdo slouží Bohu? Snad že v nich vidí, jak by měli jednat i oni, a toto zrcadlo je jim nepříjemné...

    Co se týče té zsinalé tváře, tak je pravda, že vnitřní emoce (a to nejen duševní, nýbrž i duchovní rozpoložení) jsou na lidské tváři někdy znát, a to jak záporné, tak i kladné. Jako opak Kainovy zsinalé tváře bych připomněla Mojžíšovu zářící tvář po jeho setkání s Hospodinem (Ex 34,29). Tedy Kain se hněval. Byl přímo rozzuřen. Ale co mohl dělat? Například s Hospodinem promluvit, zeptat se Ho, kde udělal chybu, co má dělat, aby byla i jeho oběť přijata. Nebo mohl promluvit s bratrem, zeptat se jeho, co dělal, že byla jeho oběť přijata, nebo co by mu poradil, v čem vidí jeho problém... Nebo aspoň, když už ničeho z toho nebyl schopen, mohl se od bratra držet dál, aby mu ve vzteku neublížil. V souvislosti s Kainovým hněvem bych chtěla připomenout několik dalších SZ a NZ veršů o hněvu: "Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého." (Ž 37,8) "Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků." (Př 29,22) "`Hněváte-li se, nehřešte.´ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu." (Ef 4,26n) "Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost. " (Ef 4, 31) "Chci tedy, aby se muži všude ve shromáždění modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek." (1 Tm 2,8) "Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu;" (Mt 5,22).

    Ale pojďme dál. Hospodin řekl Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." Nebo, přesnější překlad: „Nebudeš-li konat dobro, hřích leží u dveří a číhá na tebe; ty však máš nad ním vládnout.“ Hospodin se snaží Kaina uklidnit, říká mu, že bude-li konat dobro, bude i on příjemný a jeho oběť přijata. Ano, konání dobra je nejlepší prevencí proti konání zla, proti hříchu. Ve chvíli, kdy konám něco dobrého, nekonám nic zlého. A navíc, čím víc budu orientován na konání dobra, tím více si dobro zamiluji a ani se mi už nebude líbit konat zlo. Ještě k tomu, že hřích leží u dveří a číhá na člověka - k tomu bych připomněla verš z Nového Zákona: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." (1 Pt 5,8n) Velkým hříchům máme předcházet tím, že bojujeme již s malými a nedovolíme jim, aby se rozrostly. Což se, žel, Kainovi nepovedlo...

    I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Kain Hospodina neposlechl, se svým hněvem nebojoval, naopak, nechal ho rozrůst do zrůdných rozměrů. A promluvil ke svému bratru Ábelovi… Ano, nejdřív se hněval, pak mluvil a pak Ábela zabil. Hřích začíná v myšlenkách a jde přes slova k činům. K tomu bych chtěla připomenout dva biblické texty. První je z proroka Zachariáše: "Konejte toto: Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Vynášejte ve svých branách pravdu a pokojný soud. Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Nelibujte si v křivé přísaze. To všechno nenávidím, je výrok Hospodinův." (Zach 8,16n) Druhý text je z Nového zákona, z listu Jakubova: „Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!“ (Jk 3, 2-5)

    Kain tedy Ábela zabil. Udělal to na poli – tedy ve svém rajónu, neboť byl zemědělec. Tam byl ve výhodě – o to je to zákeřnější. A navíc, kdo ví, zda jej tam nenalákal hezkými slovy? A co je nejhorší - to vše provedl cestou od oltáře, kde přinášel Bohu svou oběť... dnes bychom řekli - cestou z kostela. Ano, je smutné, když člověk odchází z kostela nezasažen Božím slovem, neproměněn živým Bohem, s Nímž se tam setkal... Když odchází a nechává za sebou neděli s Pánem Bohem a vrací se do všedních dní bez Pána Boha.

    Nyní, když jsme se shodli na tom, jaký byl ten Kain grázl, pojďme se pokusit najít něco, co by mohlo jeho chování ne sice ospravedlnit, ale alespoň učinit pochopitelnějším, srozumitelnějším... Pojďme se pokusit Kainovi porozumět. Pojďme se pokusit najít alespoň nějakou polehčující okolnost... Nic, co kdy člověk provádí, není bez hlubších příčin, bez širších souvislostí, a žádný člověk není jen černý, zlý, sám o sobě, nýbrž i působením jiných faktorů – rodinné výchovy a podobně. A já bych v tomto případě viděla ten problém právě v rodinných vztazích. Jak jsme si již řekli, matka, či oba rodiče, to nevíme, do něj vkládali hodně nadějí a spojovali s ním mnohá očekávání. Možná se domnívali, že on bude ten, který je vysvobodí z porušené země a přivede znovu do ráje. A takováto velká očekávání jsou na dítě moc. Může pod nimi dokonce padat. Nebo se může dlouho držet a najednou se stane takováto tragédie... Kéž by rodiče dokázali všechna svá očekávání vložit v Hospodina a ne v nebohé dítě. A to platí i pro dnešek. Rodiče například nevystudovali a tak do toho ženou své dítě a podobně. Kéž by se toho dokázali vyvarovat... To byla tedy ta první možnost, jak výchova negativně ovlivnila Kaina. A druhá možnost, svým způsobem naprosto opačná a vyvracející teorii o tom, že Eva dávala přednost Kainovi, je, že právě proto, že byl Ábel slabý a nemocný, věnovali mu rodiče víc péče a víc lásky než Kainovi – a opět – Kain to psychicky nezvládl a tady máme důsledek... Ale ať to bylo tak nebo tak, vidíme, že rodiče nemají mít jedno dítě raději a druhé méně... Neboť velká očekávání na jedné straně i nedostatek péče a lásky na druhé straně mohou mít podobné důsledky... Tolik tedy k možným širším souvislostem toho, proč Kainův hněv na bratra přerostl až ve vraždu a k tomu, že nikdo není jen černý a že za velkou zlobou se může ukrývat i velká bolest...

    Ale pojďme dál. Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Ten odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Stejně jako po prvním hříchu Bůh volal na člověka: "Kde jsi?" (Gn 3,9), tak nyní volá: „Kde je tvůj bratr Ábel?“ Ještě je čas vyznat: zhřešil jsem, ještě je čas činit pokání… Bůh čeká na marnotratného syna s odpouštějící náručí... Ale tak jako neučinili vyznání hříchu a nečinili pokání Adam s Evou, nečiní ho ani Kain. Jablko nepadá daleko od stromu... Kain dokonce Bohu lže! Říká: "Nevím." Nechápu. Jak mohl Bohu lhát a zakrývat svůj hřích? Jednak k Němu neměl úctu, a jednak - což zapomněl, že Bůh stejně vidí a ví všechno? A ještě dodává: "Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Tady bych chtěla připomenout určitou souvislost s Ježíšovým podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Slovo Samaritán je odvozeno od hebrejského kořene Š-M-R, což znamená střežit. Samaří bylo hraniční oblastí, kde se střežil vstup do země. Takže Samaritán je strážným. Samaritán v Ježíšově podobenství je strážným bratra svého v nejhlubším smyslu: tím, který si všimne bratra a ujme se ho v jeho nouzi. Další, co je podle mne důležité, je poznání, že člověk má být strážcem - bližním svému bratru. Má ho milovat a pomáhat mu. Má spoluzodpovědnost za jeho život. To může mít dalekosáhlé důsledky nejen v osobních vztazích, ale i pro politiku a ekonomiku.

    Ale pojďme dál. Hospodin říká Kainovi: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.“ Hospodin je zhrozen. Z vraždy i z té následné lži. Zajímavá jsou ta slova o křičící krvi. Nelze přitom nevzpomenout na jistý verš v NZ, kde také cosi volá k Bohu: "Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů." (Jk 5,4) K Bohu volá každé bezpráví, a čím větší, tím více volá… Nikde však není psáno, že volá o pomstu, což už jsem mnoho lidí tak slyšela citovat či vykládat. Bůh touží po spravedlnosti, ale ne po pomstě.

    A Bůh pokračuje. Říká Kainovi: „Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." Přesnější překlad 11. verše však zní: „A nyní jsi prokletý na zemi, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.“ Asi bychom si měli objasnit slovo prokletý. Snad nám v tom trochu pomůže, připomeneme-li si slova z páté knihy Mojžíšovy, z  28. kapitoly, 15.-19. verš: "Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš i tvá díže. Prokletý bude plod tvého života i plodiny tvé role, vrh tvého skotu i přírůstek tvého bravu. Prokletý budeš při svém vcházení a prokletý při svém vycházení." A vlastně hned další verš našeho textu nám také obsah slova prokletý objasňuje: "Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." Prokletí v tomto smyslu znamená, že se člověku nebude dařit nic, na co sáhne. Je to logický důsledek hříchu. Logický důsledek oddělení se člověka od druhých lidí a od Boha. Nemá, kdo by mu pomáhal, když se dobrovolně této pomoci vzdal - jednoho pomocníka zabil a o druhého, toho nejvyššího Pomocníka, nestojí, lže Mu a je na Něj drzý…

    Ale pojďme dál. Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít." Kain konečně doznává, že zhřešil, a že to není odčinitelné. Navíc, jak se říká- "Podle sebe soudím tebe", se domnívá, že ho brzy určitě někdo zabije - snad dokonce "na Boží příkaz"…

    Ale Hospodin to Kainovi vyvrací: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Hospodin je jiný než my lidé a než naše představy o Něm. Vyvádí Kaina z omylu: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil." Bůh nechce mstu. Dává jen Kainovi čas, aby si vše srovnal v hlavě a v srdci. Dává mu čas k pokání. Celý život… Bůh nechce smrt hříšníka, nýbrž chce, aby se obrátil a byl živ. To je pro nás důležitá zvěst o Bohu. A také je to zvěst pro justici: žádnému zločinci, tedy ani vrahovi, nepřísluší trest smrti...

    Ale pojďme dál. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. Nód není zeměpisný název. Nód znamená bloudění. Kain odešel od Hospodina. To je z celého příběhu asi to nejsmutnější. Odešel a bloudil. Člověk bez Boha bloudí - jak ve svých činech, tak i v hledání smyslu bytí… A usadit se, zvyknout si na to bloudění, není moc dobré… Lepší je se vrátit. To však Kain tehdy ještě nedokázal…

    I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna. Častá otázka, kterou člověk slýchá od nevěřících lidí, je, kde vzal Kain ženu. Ne že by to bylo tak důležité, ale v podstatě jsou dvě možnosti. Buď stvořil Bůh na počátku víc lidí, a nejen Adama s Evou, nebo Eva mezitím porodila i nějaké dcery a některou z nich si vzal Kain za ženu. Jisté je, že se jim narodil syn. Pojmenovali ho Enoch. To jméno je odvozeno od hebrejského kořene CH-N-K a znamená zasvěcení. To je zajímavé. Nevíme, zda je myšleno zasvěcení nějakému pohanskému božstvu či zda Kain doufal, že aspoň jeho syn by mohl mít Hospodinovo požehnání, když už ne on, a zasvětil ho Hospodinu… Po svém synu pojmenoval i město, které začal budovat. Město- v hebr. ír - byla vlastně původně svatyně, která se pak stala středem hradiště /města/. Město bylo často střediskem usedlého obyvatelstva uctívajícího bohy plodnosti. Zda tomu tak bylo i s Kainovým městem, nevíme. Také je zajímavá otázka, proč vlastně Kain stavěl město? Natruc Hospodinu, aby Mu ukázal, že nemusí věčně bloudit, že se i tak může mít dobře? Nebo prostě hledal bezpečí? Zde nelze nevzpomenout na útočištná města, které Izraelci stavěli - jenže ta byla pro menší hříšníky- třeba když někdo někoho zabil neúmyslně… Každopádně existuje jedno město, kde bezpečí a útočiště najdeme - pokud ho - pokud Ho - budeme chtít hledat… "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. (Zj 21, 1-6)

    Pomodleme se:

    Hospodine, Pane náš, vyznáváme Ti, že jsme hříšní. Že hřešíme v myšlenkách, ale ani tam se mnohdy nedokážeme zastavit a pokračujeme slovy a nakonec činy. Prosíme Tě, odpusť nám to. Toužíme konat dobro, neboť to se Ti líbí, to se líbí i našemu lepšímu, novému já, a navíc je to nejlepší prevence proti hříchu. Děkujeme Ti, Pane, že Ty s námi nekončíš, nelámeš nad námi hůl, a když svých hříchů litujeme, přijímáš nás do své odpouštějící a milující náruče. Pane, toužíme být Ti dětmi a svým bratřím a sestrám strážci a pomocníky. Prosíme Tě, vyslyš naše modlitby pro svého Syna a našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou a s Duchem Svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.