• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text L 11, 9-13

    (předneseno při bohoslužbě 16.5.2004 )

    A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    není to úžasné zaslíbení – proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno?! A přeci to není tak, jak by se nám snad na první pohled mohlo zdát. Neznamená to totiž, že o cokoliv Boha poprosíme, to nám dá. Bůh není automat na splněná přání. Každý člověk dříve či později zjistí, že ne každá jeho modlitba je vyslyšena. A jsou různé reakce na toto zjištění. A vesměs jsou to reakce nesprávné. První možná reakce: Bůh mne nevyslyšel, to znamená, že žádný Bůh není. A člověk se stane atheistou. Druhá možná reakce: Bůh mne nevyslyšel, to znamená, že mám malou víru, kdybych měl správnou víru, dostal bych to, oč prosím. A člověk se trápí nad svou údajně malou vírou. A třetí možná reakce: No jo, ono se to asi nesmí brát tak vážně, co se v té Bibli píše o tom vyslyšení modliteb, ono to tak úplně pravda není, ale co, stejně je to s Bohem lepší než bez něj, v něco přeci člověk věřit musí, a byl jsem v tom vychován, tak to přeci neopustím... To je asi nejsmutnější reakce na nevyslyšenou modlitbu. Stát se vlažným křesťanem, který moc na vyslyšení modliteb nevěří, a tedy se ani moc nemodlí. Protože to, co nám Ježíš slibuje, skutečně platí: Proste, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.

    Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Když my umíme dávat dobré dary, čím spíše náš dobrý nebeský Otec! Ale pojďme ještě dál. I kdyby žádal syn otce o hada, myslíte, že by mu ho otec dal? Kdyby si chtělo vaše malé dítě či vnouče hrát se sirkami, dali byste mu je, nebo byste mu dali raději nějakou bezpečnější hračku? Bůh ví, co skutečně potřebujeme, a o čem si jen myslíme, že to potřebujeme, ví, co je nám k dobrému, a co nám škodí. A to, o čem ví, že by nám bylo ke škodě, to nám přeci nedá, i kdybychom Ho o to prosili. A dá nám místo toho něco jiného, mnohem lepšího. Jistě jste to už sami mnohokrát prožili...

    Proste a bude vám dáno... Ale vždyť my sami ani pořádně nevíme, o co máme Boha prosit. Jak je psáno v listě apoštola Pavla Římanům v 8. kapitole, 26. verši:  „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ Tento verš jsem pochopila asi před třinácti lety. Tehdy jsem Boha o něco prosila. Byla to záležitost, na které mi dost záleželo. Ale věděla jsem, že kdyby to dopadlo tak, jak si přeji, kdyby Bůh mou modlitbu vyslyšel, udělala bych pak něco špatného. A tak jsem se vzápětí modlila: „Pane, prosím, nevyslyš tu mou předchozí modlitbu.“ A žasla jsem nad tím, co se to modlím, protože se to příčilo mé vůli. Já přeci chtěla to první! Ano, tohle byla modlitba, kterou mi dal Duch Svatý.

    Hledejte a naleznete... Ale co máme hledat? Pán Ježíš říká: „Hledejte především jeho království a spravedlnost...“ (Mt 6,33).

    Tlučte a bude vám otevřeno. Ale ve Zjevení Janově je psáno o Pánu Ježíši: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču...“ (Zj 3,20)...

    Jak je to tedy s tím prošením a dostáním, hledáním a nalezením, tlučením a otevřením? Platí to, nebo neplatí? Platí! Proste, a bude vám dáno. Není tu však psáno: bude vám dáno to, oč prosíte. Je psáno: čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí. Hledejte, a naleznete. Ano, v Duchu Svatém vždy najdeme to nejlepší řešení kterékoli situace, kterékoli záležitosti, za kterou Boha prosíme. Tlučte, a bude vám otevřeno. Ano, bude nám otevřena cesta ze zoufalství beznaděje do radosti naděje. Ano, Bůh dá Ducha Svatého těm, kdo Ho prosí. A v Něm vyslyší všechny naše modlitby. Ne vždy tak, jak my si to představujeme, ale vždy tak, jak to jde nejlépe. Nejlépe pro nás, nejlépe pro naše bližní, nejlépe pro Boží království...

    Uvedu několik příkladů. Prosíš: Bože, ať mám peníze na ten kabát za 20 tisíc! A Bůh ti dá Ducha Svatého. A ten, protože nás uvádí do veškeré pravdy, ti objasní: Člověče, to, cos teď vypustil z úst, nebyla modlitba! Nebo prosíš: Pane, dej, ať udělám ve škole tu zkoušku! A On ti dá Ducha Svatého. A pokud ses učil, naplní tvé srdce pokoj. Pokud ses neučil, Duch Svatý do tebe rýpne: „A učil ses? Tak mazej!“ Nebo prosíš: Bože, prosím, uzdrav mne! A On ti dá Ducha Svatého. A ten, neboť Jeho ovocem jest trpělivost, ti dá trpělivost shánět nové a nové doktory a léky a podobně, a když nic nepomáhá, dá ti sílu nést tvou nemoc s pokorou a s trpělivostí, a s nadějí, že Bůh tě miluje, a bude-li to možné, uzdraví tě. Možná však má právě tvá nemoc sloužit k tomu, aby se na tobě zjevila Boží Láska a síla. Pohleď na apoštola Pavla. Třikrát prosil Pána, aby mu odňal osten, který měl v těle (vykladači se domnívají, že šlo buď o epilepsii nebo o nějakou oční chorobu). Ale Pán mu řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 K 12,9). Tohle mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Již skoro patnáct let trpím chronickým únavovým syndromem (a to nepočítám další nemoci, z nichž některé mám ještě déle a další se postupně přidávají). A samozřejmě prosím Boha o uzdravení. A nic. Ale zase si říkám, že je to tak dobré, jak to je, z toho hlediska, že za této situace mohu naprosto o všem, co zvládnu udělat, říci: To ne já, to Bůh. Protože chronický únavový syndrom je taková nemoc, při níž se ráno probudíte a jste unavení, jako byste vůbec nespali a tak je tomu celý den, až do večera, špatně se soustředíte, špatně si pamatujete... A já v tomhle stavu udělala dvě maturity, dokončuji vysokou školu a vedu sbor a ještě jedno občanské sdružení... To není v lidských silách, při téhle nemoci. To vím moc dobře. Tedy skrze moji slabost, skrze mé nemoci, se může krásně projevovat Boží milost, Boží moc, Boží síla. Ale pojďme dál. Asi všichni prosíme Boha: „Pane, prosím, ať lidé neumírají hlady, ať nejsou války...“ A On nám dá Ducha Svatého. A Duch Svatý mně, tobě, ukáže, co pro to my osobně, já, ty, můžeme udělat. Co můžeme udělat pro to, aby nebyly války a nebyl hlad. Jak a kde se máme angažovat, k čemu se připojit, s čím souhlasit a proti čemu bojovat. A možná to nebude nic lehkého. A možná se ti do toho nebude chtít. A možná nad tím jen mávneš rukou a necháš to být. Prostě se na to vykašleš. Ale pak tvá modlitba za hladovějící a za umírající ve válkách nebyla modlitbou, ale jen rádoby zbožnou frází...

    A tak je to se vším, o co Boha prosíme. Tak je to s Jeho vyslyšením našich modliteb, tak je to s Duchem Svatým.

    Příští neděli si Církev připomíná seslání Ducha Svatého. Chceš si to jen připomenout, nebo Jej chceš přijmout? A chceš to opravdu? Se všemi důsledky, které to bude mít pro tvůj život? S tím, že poprosíš, a bude ti dán úkol, budeš hledat, a nalezneš své místo ve službě Božímu království, budeš tlouct, a bude ti otevřeno tvé srdce, bude otevřena pro druhé tvá peněženka, tvůj dům? Ale zároveň s tím ti bude dána hluboká radost, nalezneš POKOJ a bude Ti otevřeno Boží království...

    Chci vás moc poprosit, abyste o tom přes týden přemýšleli. A příští neděle, neděle seslání Ducha Svatého, kéž je vám opravdovým požehnáním...

    Pomodleme se:

    Pane Bože, náš dobrý a laskavý Otče, děkujeme Ti za to, že Ty slyšíš každou naši prosbu, každou naši modlitbu, a že ji vyslyšíš podle své svaté vůle, tak jak je to jen možné. Děkujeme Ti Pane za modlitby, které jsi nevyslyšel, protože to, za co jsme se modlili, by nebylo k našemu dobru, a Tys nám dal něco tisíckrát lepšího. Pane, prosíme Tě, nauč nás modlit se. Dej nám svého Ducha Svatého, a dej, ať Ho chceme skutečně přijmout a ať chceme skutečně z Jeho moci žít. Prosíme Tě Pane za všechny pronásledované, nemocné, umírající, smutné, osamělé, bezdomovce, lidi ve válkách... Prosíme Tě i za náš sbor, za naše nemocné - za Evičku i za ostatní, prosíme Tě za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, prosíme Tě za mír a spravedlnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír. Buď vůle Tvá a přijď Tvé království. Amen.