• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Př 17,17

    (předneseno při bohoslužbě 20.6. 2004 )

    Přísloví 17:17  V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    chtěla bych dnes mluvit o přátelství. Jistě mi každý z vás dá zapravdu, že přátelství je pro život člověka velmi důležité. Bůh totiž stvořil člověka ke svému obrazu – a protože Bůh sám je společenství Lásky Otce, Syna a Ducha Svatého, a ještě touží svou Lásku dávat dál, stvořil člověka jako osobu společenskou, jako osobu s potřebou milovat a být milován, jako osobu s potřebou sdílet svůj život s druhými. Láska je velmi široký pojem. A jedním z druhů či projevů Lásky je právě přátelství. Přátelství je na lásce založený vztah dvou lidí, kteří spolu touží sdílet radosti i bolesti, být si vzájemně oporou, pomáhat si.

    Bez přátel je člověk velmi osamělý. Znám to z vlastní zkušenosti, protože až do svých 12 let jsem neměla jedinou přítelkyni ani kamarádku. Mou první přítelkyní byla Blanka – tady Jardova sestra, kterou ostatně asi všichni znáte.

    Tedy člověk potřebuje přátelství. V Bibli čteme v knize Přísloví ve 27. kapitole v 9. verši: „Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše.“ A v 17. kapitole knihy Přísloví čteme verš, který je dnešním základem k našemu zamyšlení: „V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.“ Také v novodobější lidové moudrosti najdeme mnoho krásných citátů o přátelství. Asi nejkrásnější z nich je tento: Přítel je ten, kdo o tobě ví všechno a přeci tě má rád.

    To jsou veliká slova. To jsou krásné definice přátelství. A je to hodně vysoko posazená laťka. Kolik máme přátel, o nichž můžeme toto říci? Job měl přátele. Když onemocněl, přišli ho navštívit. Ovšem místo aby ho potěšili a povzbudili, ještě více ho zdeptali. V 19. verši 19. kapitoly knihy Job slyšíme tento Jobův povzdech: „všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády.“ V 55. žalmu slyšíme naříkat žalmistu: „Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.“ (Ž 55, 13-15). V 19. kapitole knihy Přísloví čteme další smutnou zkušenost: „Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.“ (Př 19,4). A v Lukášově evangeliu ve 21. kapitole v 16. verši slyšíme Pána Ježíše, jak upozorňuje učedníky, co všechno je v budoucnosti může potkat: „Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.“ Tím nechci říci, že nemáme svým přátelům věřit nebo že se máme obávat, že nás zradí, opustí a podobně. To v žádném případě ne. Je docela velká šance, že s námi naši přátelé skutečně vydrží v dobrém i ve zlém. Třeba my s Blankou se přátelíme už zhruba dvacet let, víme o sobě snad úplně všechno, co může člověk o druhém vědět, a přesto naše přátelství stále trvá.

    Co chci tedy těmi biblickými citáty říci? Chci říci, že přátelé mohou zklamat, mohou zradit, mohou tě opustit. Nemusí, ale mohou. Možná se to už někomu z vás stalo, že vás nějaký přítel, nějaká přítelkyně, jimž jste věřili, opustili. A jistě vám pak bylo velice smutno. A možná jste se ptali – a možná se ptáte – existuje tedy přítel, který mne nikdy nezklame, nikdy nezradí, nikdy mne neopustí? A já mám pro vás dobrou zprávu. Ano, takový přítel skutečně existuje. Je to Pán Ježíš. Ten nás nikdy nezklame, nikdy nás nezradí, nikdy nás neopustí. A co už pro nás udělal! Sestoupil z nebe, kde mu bylo dobře, mezi nás, na zem, a přijal lidské tělo, stal se jedním z nás, aby mohl být naším přítelem. Bůh už není v dálce. Boží Syn se stal člověkem z masa a kostí! A vyvolil si dvanáct lidí, kterým se stal přítelem a po zhruba tři a půl roku s nimi trávil veškerý čas a sdílel s nimi dobré i zlé, střechu nad hlavou i bezdomoví, hlad i chleba, radosti i bolesti... A pak si zvolil ještě dalších 72, a všechny je poslal mezi lidi s tím, že chce být i jejich přítelem, rádcem, bratrem, projevovat jim svou Lásku a skrze ni jim zvěstovat Lásku Otcovu. Často nazýval lidi kolem sebe svými přáteli. Například říká svým učedníkům: „Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.“ (L 12,4). Nebo o Lazarovi říká: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit." (J 11,11). U poslední večeře se svými učedníky jim říká slova, která jsme slyšeli v dnešním evangelijním čtení: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (J 15, 12-15). A dokonce i Jidášovi, když Ho polibkem zrazuje, odpovídá: "Příteli, konej svůj úkol!" A své přátelství Ježíš stvrzuje tím, že za své přátele pokládá život – proto, aby jim ukázal, že cesta Lásky je ta jediná správná a že se z ní nemá uhýbat, proto neuhnul. Raději se nechal popravit, nežli by zradil Lásku, nežli by zradil svého Otce, nežli by zradil své učedníky... A umírá nejen za své přátele, ale i za ty, kdo Ho nenávidí, za své pronásledovatele a katy, a umírá s odpuštěním na rtech... Ne nadarmo byl Ježíš často nazýván přítelem celníků a hříšníků... A tím zůstává dodnes, i když už není fyzicky mezi námi, i když se po svém vzkříšení navrátil k Otci. Je s námi však přítomen skrze Ducha Svatého, můžeme s Ním mluvit na modlitbách, svěřit Mu cokoli nás trápí i z čeho máme radost... On chce s námi sdílet všechny naše radosti i bolesti, celý náš život... Ano, takový přítel je Pán Ježíš. Na Něj se můžeš vždycky spolehnout. On ti dokonale rozumí. S Ním nikdy nejsi sám. On tě nikdy neopustí...

    Tolik tedy k Ježíšovu přátelství. Nyní se však vraťme k našim čistě lidským přátelům. Jací jsou, jací budou, jak se k nám zachovají, zda nás opustí či s námi vytrvají, to nemůžeme dost dobře ovlivnit – snad jen zčásti, a to výběrem přátel. Co však ovlivnit můžeme, je to, jakými budeme my přáteli pro své přátele. Zda budeme těmi, kteří s nimi skutečně chtějí sdílet dobré i zlé, pomáhat jim, být jim oporou, či zda se na ně vykašleme, když budou mít nějaké problémy, aby nás do nich snad náhodou nezatáhli, a podobně. Ano, to ovlivnit můžeme. Můžeme totiž prosit Pána Ježíše, aby naše srdce přetvářel k obrazu srdce svého, abychom byli druhým takovými přáteli, jako je Pán Ježíš nám. Přáteli věrnými, přáteli oddanými, přáteli pro život časný i pro život věčný... Kéž jsme takovými přáteli, kéž pomáháme Pánu Ježíši budovat na této zemi novou civilizaci, civilizaci Lásky, civilizaci přátelství... A kéž takováto přátelství kvetou i v našem sboru. Apoštol Jan píše ve svém 3. listě: „Pokoj tobě. Přátelé tě pozdravují. Pozdravuj každého z přátel osobně!“ To znamená, že ve sborech byli bratři a sestry skutečnými přáteli. Ostatně, kde by mělo kvést pravé přátelství více, nežli právě v křesťanském sboru, jehož středem a úhelným kamenem je Pán Ježíš, ten nejlepší Přítel...

    Pomodleme se:

    Pane Ježíši, náš dobrý, nejlepší, nejvěrnější Příteli! Děkujeme Ti za to, že nás zveš svými přáteli. Naprosto si to nezasloužíme, my, nevěrní, mít takového věrného Přítele, jako jsi Ty! Od východu Slunce až po jeho západ přijmi, Ježíši, naše díky za Tvou Lásku, za Tvé přátelství! Prosíme Tě, Pane Ježíši, uč nás takové lásce, takovému přátelství k našim bratřím a sestrám, ke všem lidem, jako máš Ty. Prosíme Tě, Ježíši, za naše přátele, kamarády, známé... Prosíme Tě jedni za druhé, co jsme tu shromážděni ve sboru. Prosíme Tě za všechny lidi – zvláště za trpící. Prosíme Tě za všechny osamělé, dej se jim poznat jako Přítel a pošli k nim i nás, abychom jim byli přáteli. Přijď, Pane Ježíši, se svým královstvím Lásky. Amen.