• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Ž 119, 33-59

    (předneseno při bohoslužbě 27.6. 2004 )

    Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    ústředním motivem tohoto přečteného oddílku 119. žalmu se mi jeví býti slova: celým srdcem. Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. Tato slova – celým srdcem, se v Bibli vyskytují vícekrát. Snad nejznámější je v tomto smyslu verš: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí (Mt 22,37). Ne tak známé je, že tento verš se vyskytuje již ve Starém Zákoně: Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou (Dt 6,5). Ano, milovat Boha celým srdcem, to je největší přikázání. A nejen přikázání. Smět Boha milovat celým srdcem, to je zároveň největší milost, největší radost, největší štěstí, to je to nejkrásnější, co může člověka v životě potkat (spolu s tím, že Bůh miluje jeho - samozřejmě, Bůh s tím začal). Tohle asi objevil, prožil i žalmista, a proto může psát, zpívat, to co čteme. Nemohu si dost dobře zamilovat Boží přikázání, a toužit je z celého srdce plnit, aniž bych si nejprve z celého srdce zamilovala jejich Dárce. Ale nemohu si zamilovat někoho, koho neznám. O kom nic nevím. O kom nevím, jak to se mnou myslí, co po mně chce... Pokud si mám Hospodina zamilovat z celého srdce, musím o Něm vědět, že Jeho vůle je, abych plnila Jeho vůli, Jeho přikázání. A to když člověk zjistí, tak často zacouvá. Ano, věřím v Něho, mám ho rád, ale milovat Ho z celého srdce? Z celého srdce toužit plnit Jeho příkazy? V dnešní době? Víte, jaké by to pro mne mělo důsledky, dopady? Dnes se sice už neukřižovává, ale jsou jiné metody, a netřeba jít až do takových krajností, ono stačí, kolik pohrdání, posměšků a pronásledování bych zažil, kdybych se Bohu plně, celým srdcem odevzdal a Jeho vůli se snažil stále hledat a podle Jeho přikázání jednat... A kdo ví, co za to, jestli vůbec něco... Ne, zůstanu raději na mělčině, hloubka je příliš nebezpečná, v dnešní době... A navíc, je třeba být realistou...

    Ale vraťme se k žalmistovi. Tedy on si zamiloval celým srdcem Boha a Jeho přikázání a celým srdcem touží je plnit. Proto si je často připomíná, rozjímá o nich, vyptává se Boha na jejich smysl, na to, jak je aplikovat dnes... Ano, láska z celého srdce je tím jediným správným úhlem pohledu na Boha, na Boží přikázání, na vše, co je v Bibli napsáno... Nemiluji-li, nemohu správně chápat, nemohu správně nasměrovat svůj život, nemohu jít po správných cestách... Ale přiznejme si, jak daleko jsme od žalmisty... Jak málo Boha milujeme, jak málo Ho považujeme za svůj úděl, jak málo toužíme plnit Jeho vůli, jak málo rozjímáme o Jeho slově, jak málo s Ním hovoříme na modlitbách... Snad že se bojíme důsledků... Bojíme se, že bychom dopadli jako Jeremiáš, který říká: „Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. Sotvaže promluvím, úpím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: "Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit", avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu.“ (Jr 20, 7-9).

    Ano. Asi tak bychom dopadli, kdybychom Boží slovo pustili do svého srdce, do svých kostí, a v posledu i do svých rukou a nohou, do svých úst... Měli bychom spoustu práce a potíží... Ale byli bychom tak svobodní... Jak jsme slyšeli ve 45. verši 119. žalmu: „Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.“ A mohli bychom beze strachu a skutečně svobodně a dle vůle Boží všem, dokonce i těm, kteří o to příliš nestojí, zvěstovat Boží slovo a Boží vůli – jak čteme ve verši 46.: „O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.“ Mohli bychom udělat více dobrého... Pomoci, aby bylo na světě trochu více lásky, spravedlnosti... Neobracejme tedy své oči k šalebnosti a svá srdce ke zištnosti, i když je to možná zdánlivě pohodlnější, ale celým srdcem se obraťme k Bohu, poznejme Jeho lásku, zamilujme si Jeho i Jeho vůli a navzdory důsledkům, které to pro nás může mít, se ji snažme plnit. Je to požehnané...

    Pomodleme se:

    Pane Bože, nás Laskavý a dobrotivý Otče, prosíme Tě, zbavuj nás strachu z života s Tebou, strachu z důsledků života žitého podle zákona Lásky, naplň naše srdce svou láskou, neboť dokonalá láska zahání strach. Stvoř nám čistá srdce, aby Ti chtěla plně patřit. Pane Ježíši, prosíme Tě, dej nám odvahu následovat Tě, chodit ve Tvých šlépějích, přestože tato cesta vede na kříž. Připomínej nám, že na kříži však ta cesta nekončí, nýbrž pokračuje dál... Duchu Svatý, prosíme Tě, přijď a učiň s námi to, cos o letnicích učinil s apoštoly: ze skrývajících se křesťánků učiň dospělé křesťany, vyznávající a oslavující celým svým žitím Boha Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen.