• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text 1 K 15,58

    (předneseno při bohoslužbě 22.8. 2004 )

    A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    tak jsem ráda, že Vás zas po dovolené vidím. Musím říct, že už se mi po Vás stýskalo. Doufám, že jste si odpočinuli. Já docela ano. A přestože je ještě léto, už se chýlí pomalu ke konci a tak se nezlobte, že dnes nebudu mluvit o odpočinku, ale zas o práci.

    Apoštol Pavel nás vyzývá: buďte pevní, nedejte se zviklat. V Bibli se slova pevný užívá především o Bohu. Například v 5. knize Mojžíšově v 5. kapitole 15. verši čteme: „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží.“ Nebo v 2. knize Samuelově ve 22. kapitole 33. verši čteme: „Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou.“ A protože Bůh je pevný, stálý, věrný, máme být pevní, stálí, věrní i my. Ale co to znamená, být pevný? Apoštol Pavel v listu Filipským ve 4. kapitole 1. verši píše: „Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.“ Ano, být pevný znamená stát pevně v Pánu, to jest být věrný Pánu Ježíši, být věrný Jeho cestě Lásky. A to i když to leckdy není jednoduché a to i přes těžkosti a to i přes pronásledování. Být pevný tedy, jak vidíme, je celoživotní úkol, někdy ne zcela jednoduchý. A jako všechny úkoly a poslání, k nimž je třeba síly, ani úkol být pevný není splnitelný bez Boží pomoci, bez Boží milosti. Žalmista v žalmu 119. v 73. verši Bohu vyznává: „Ruce tvé mě učinily pevným.“ Ano, Bůh je to, který působí, že můžeme být a zůstávat za každé situace pevní, Jemu věrní. A pokud na chvíli selžeme, i to se stává, že podlehneme tlaku tohoto světa, tlaku svého starého já, můžeme a máme hned volat tak, jako žalmista v žalmu 51., verši 12.: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“

    Nedejte se zviklat. Co to znamená, nedat se zviklat? Apoštol Pavel ve svém 1. dopise Tesalonským ve 3. kapitole, 2. a 3. verši píše: „Poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v evangeliu Kristově, aby vás utvrdil a povzbudil ve vaší víře, aby se nikdo nedal zviklat v těchto souženích; neboť sami víte, že to je náš úděl.“ Nebezpečí zviklání je zejména v souženích. Když se něco nedaří, když je pronásledování a podobně. Toto nebezpečí tkví ve dvou věcech: za prvé – člověk může v soužení odpadnout od Boha, vykašlat se na Něj. A za druhé – člověk může v soužení, v nezdarech, propadnout malomyslnosti, vzdát úsilí o Boží království a stát se smutným a vlažným křesťanem. A jaká je zde prevence? Utvrzení a povzbuzení ve víře. Jak čteme opět v 1. dopise Pavla Tesalonským, tentokráte v 5. kapitole, 11. verši: „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ Podobně čteme i v listu Židům, v 10. kapitole, 24. verši: „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ Ano, aby člověk neklesal na mysli, nemalomyslněl, nekolísal ve víře, naději a Lásce, potřebuje společenství bratří a sester, potřebuje druhy, přátele, s nimiž navzájem se budou podpírat a povzbuzovat. Povzbuzovat k lásce a k dobrým skutkům, které z lásky vyplývají.

    Buďte stále horlivější v díle Páně. Stále horlivější. Ano, člověk by se neměl nikdy spokojit s nějakým status quo, nikdy by si neměl říci – už jsem dost dobrý, už jsem dost udělal, už víc nemusím... Když člověk opravdu poctivě pod zorným úhlem Boží Lásky rozjímá nad sebou, nad svým životem, jistě zjistí, že je stále co vylepšovat, že je stále co vybrušovat do podoby Božího Syna... Ano, máme být stále horlivější. Ale v čem máme být stále horlivější? V díle Páně. To je důležité si uvědomit, neboť člověk může svou horlivost obrátit špatným, nemoudrým směrem. Například apoštol Pavel po svém obrácení vyznává: „Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.“ (Gal 1,13). Tedy máme být stále horlivější v díle Páně. K tomu je třeba mnoho Boží moudrosti, abychom rozeznali, co je to dílo Páně, kde je ta role, na níž je nám pracovat. A i když už to rozeznáme, a snažíme se být na té roli horliví, buďme při tom velmi pokorní, neboť ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (1 K 10,12). Vzpomeňme jen na apoštola Petra. Říkal Pánu Ježíši: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“ On však ještě horlivěji prohlašoval: „I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě.“ (Mk 14, 29-31). A jak to dopadlo... Buďme tedy horliví, stále horlivější, a nedejme se odradit těžkostmi, které přijdou, a kterých bude tím víc, čím víc budeme horliví. Jak čteme v žalmu 69., verši 10.: „neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.“ Anebo v žalmu 119., verši 139.: „Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.“ A hlavně, nebojme se, když se nám zdá, že na všechny ty úkoly nestačíme. To se nám totiž nezdá, to je skutečnost. Ne, my sami, ze své síly, na ně skutečně nestačíme. Ale slyšme potěšující slova z proroka Izajáše, z 9. kapitoly, 6. verš: „Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ Ano, horlivost Hospodina zástupů to učiní...

    A nyní se již dostávám k centrální výpovědi našeho dnešního verše, k důvodu, proč neochabovat v práci, i když se třeba nedaří, k prameni naděje, k tomu, co dává sílu se vždy znovu vzchopit a jít dál: Vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. Jak jsem již řekla, člověk by měl hledat Boží moudrost, aby poznal, co má dělat, jakou prací, jakou činností sloužit Bohu a bližním. A teď nemluvím jen o práci coby zaměstnání, ale o veškeré činnosti, jíž člověk slouží věci Božího království. A když poznáme, co máme dělat, nemáme váhat a máme se do té práce pustit s důvěrou v Boží pomoc a sílu. Jak čteme v 2. knize Mojžíšově, 36. kapitole, 1. verši: „Besaleel s Oholíabem a všichni, kdo byli dovední a jimž dal Hospodin moudrost a důvtip, aby se vyznali ve veškerém díle pro službu ve svatyni, dali se tedy do práce podle toho, jak Hospodin přikázal.“ A ať již děláme cokoli, máme to dělat s plným nasazením, a nepřemýšlet již při práci o tom, kdy už bude té práci konec. Je třeba být při práci svým srdcem, a pak jde lépe. Jak čteme v knize Nehemjáš, ve 3. kapitole, 38. verši: „Stavěli jsme hradby dále, byly již zpoloviny hotovy, protože lid byl srdcem při práci.“ Vaše práce není v Pánu marná. Co je marné? Poslyšme slova z Markova evangelia ze 7. kapitoly, 5. – 8. verš: „Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?" Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."“ Ano, marná je naše zbožnost, naše práce, veškeré naše konání, nežijeme-li lásku. A naopak, marné není to, co je konáno dle vůle Boží, s láskou a pro lásku. Jak čteme v knize Přísloví, v 11. kapitole, 18. verši: „Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.“ Anebo jak čteme v knize Kazatel v 9. kapitole, 1. verši: „O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží.“

    Vaše práce není v Pánu marná. V Pánu. V Bohu, díky Bohu, není naše práce marná. Neboť, jak čteme v 2. dopise apoštola Pavla Korintským, v 9. kapitole, 10. verši: "Ten, který `dává semeno k setbě i chléb k jídlu´, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží `plody vaší spravedlnosti´." A tak mějme v srdci takovou naději a jistotu, jakou měl apoštol Pavel, když napsal Filipským: "a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista." (Fp 1,6).

    Pomodleme se:

    Bože, náš nebeský Otče, děkujeme Ti za vše, co jsi stvořil, za vše, co jsi učinil, že je to dobré. Děkujeme Ti, že stále pracuješ, a to pro nás a pro naši Zemi a pro celý krásný vesmír. Že to, co jsi učinil, máš stále ve své péči. Děkujeme Ti, že vše, co děláš, děláš rád. Prosíme Tě, abys nám požehnal naše práce, naše dílo, naše úsilí, abys nám požehnal vše, co děláme pro Tebe a pro své bližní. Děkujeme Ti za Tvé ujištění, že naše práce není v Tobě marná, a že jednou přinese ovoce. Skrze Ježíše Krista. Prosíme Tě Pane za sebe navzájem, za naše potřeby, prosíme Tě za celý náš sbor, za naši církev, abychom Ti byli věrní, prosíme Tě za ostatní církve, prosíme Tě za všechny lidi, kteří Tě ještě neznají, aby Tě poznali, prosíme Tě za všechny trpící- nemocné, hladovějící, bezdomovce, lidi ve válkách- pomoz jim, Pane! Prosíme Tě Pane za všechny lidi, za celý svět, za mír, a prosíme Tě, přijď již brzy se svým královstvím Lásky. Amen.