• ÚVOD
  • PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ
  • KONTAKT
  • BŮH A MY
  • AKCE
  • ŽIVOT SBORU
  • KÁZÁNÍ
  • O NAŠÍ CÍRKVI
  • KNIHA HOSTŮ
  • RŮZNÉ

    Nastavit jako výchozí stránku!
  • Sbor Luterské evangelické církve a.v. (LECAV) v Praze

    [Na celou stránku (k tisku) ]

    Kázání na text Mt 27, 39-46

    (předneseno při bohoslužbě 18. 4. 03 - Velký pátek )

    Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: `Jsem Boží Syn!´" Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní. V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?´

    Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

    je Velký Pátek. Pro křesťana nejdůležitější den v roce. Nejdůležitější, a zároveň nejbolestnější. To spolu často velmi souvisí, to, co je pro člověka životně důležité, bývá často vykoupeno velkou bolestí. Pán Ježíš visí na kříži za nás. Za nás, hříšné lidi. Kdyby byl býval člověk nezhřešil, nemusel Ježíš nikdy sestupovat z Božího království na Zem, protože i na Zemi bylo Boží království a všechno bylo v souladu a v jednotě. Ovšem stalo se a nebylo jiné možnosti jak pomoci lidstvu, než aby Bůh poslal svého Syna Ježíše na Zem. A kdyby Ježíše tenkrát většina lidí přijala za svého Pána a nechali se Jím vést k životu Lásky, nebyli by Ho ukřižovali. Ovšem, podívejme se pravdě do očí, kdyby přišel na Zem dnes, nedopadl by snad stejně? Dopadl. Člověk 20. a 21. století není o nic lepší než byl v 1. století. Lidé jsou stále hříšní a stále vytrvale odporují dobru a Lásce. Proto lze říci, že Ježíš byl ukřižován i za nás, pro nás, kvůli nám. Stejně tak jako pro nás se narodil a pro nás žil. Jeho poprava je součástí a přirozeným důsledkem Jeho života zcela zasvěceného Lásce.

    Pán Ježíš byl ukřižován. Visí na kříži mezi dvěma zločinci, obklopen velekněžími, zákoníky, staršími a kolemjdoucími a všichni se Mu posmívají. Kde je Petr, který se kasal, že Ho nikdy neopustí? Třikrát Ho zapřel a je někde schovaný. Kde jsou ostatní Jeho učedníci? Několik žen se prý dívalo zpovzdálí, podle Jana stála u kříže Ježíšova matka a jeden z Jeho učedníků... Ale stejně, většina se rozutekla. Byli s Ježíšem, dokud je to nestálo příliš mnoho. Ale teď, když by jejich přítomnost a oporu nejvíc potřeboval, jsou pryč. Zůstal sám, mnohými posmíván. Ale co, posmíván. To by se ještě vydržet vcelku dalo. Ovšem horší je, že to, co Mu říkali, když se Mu posmívali, bylo pro Něj utrpením slyšet. Radili Mu totiž, aby sestoupil z kříže, aby sám sebe zachránil. To slyšet bylo pro Něj obrovským utrpením, protože to bylo pokušení. Možná největší v Ježíšově životě. Když jiné zachraňoval, proč by nezachránil také sám sebe? Zní to logicky a tak nevinně. Ovšem má to jeden háček. Bylo by to jednání proti Boží vůli. Neboť Ježíš už udělal tolik zázraků, a ti, kteří Ho teď navádějí, aby sestoupil z kříže, Mu stejně neuvěřili. A Bůh věděl, že by neuvěřili ani kdyby Ježíš sestoupil z kříže. Navíc lidé neměli a nemají uvěřit kvůli zázrakům. Lidé měli a mají uvěřit především skrze Ježíšovu Lásku, Lásku absolutní, Lásku radikální, Lásku za všech okolností, Lásku sebeobětující, Lásku bez ale, Lásku bez když, Lásku bez podmínek, Lásku až do krajnosti. A té Ježíš za celý svůj život prokázal dost. Když tehdy neuvěřili, když i přes Jeho Lásku nebo právě pro Jeho Lásku Ho ukřižovali, nedá se nic dělat, je to jejich svobodné rozhodnutí, je to jejich odpověď, tedy Ježíš musí ten život Lásky dotáhnout až do konce. A že je ten konec takovýto, za to můžeme my všichni. Ježíš tedy teoreticky sestoupit z kříže mohl, tu moc měl, ale zachoval by se stejně jako kdysi Adam- jednal by svévolně. A to On nechtěl. Proto nesestoupil. Je to strašné, když trpíte, a víte, že se toho utrpení můžete zbavit, ale za cenu, že byste nesplnili Boží vůli, Boží úkol. Je to strašné pokušení, strašné rozhodování. A člověk může mít v takové chvíli navíc pocit, že ho Bůh opustil.

    To právě prožíval na kříži Pán Ježíš. Volá: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? S největší pravděpodobností se modlí 22. žalm, který jsme slyšeli v dnešním 1. čtení. Svědčí pro to i fakt, že v žalmu se kromě pocitu opuštění zpívá i o tom, jak se člověku jeho protivníci posmívají a říkají mu: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" Tedy zpívá se o více bolestech, které Ježíš na kříži prožíval. Na pozadí pochopení, že Ježíš se na kříži modlí 22. žalm, nám vysvítá několik zajímavých poznatků. Jednak, jak jsme si již řekli, Ježíš se cítí být Bohem opuštěn. I v tom je s námi plně solidární, že prožívá opuštění od Boha. A pro Něj to muselo být zvlášť bolestné, neboť znal Boha víc než my, znal Ho tak důvěrně, jako nikdo, a teď prožívá, že Ho tento Jeho drahý a milovaný Otec opustil. A na hrůze těchto chvil nic nemění to, že Bůh Ježíše ve skutečnosti neopustil, protože Bůh ve své Lásce nikoho neopouští. Ježíš to opuštění opravdu prožíval. Ale i další důležité poznání můžeme vyvodit z toho, že se Ježíš na kříži modlí 22. žalm. Totiž to, že se modlí. Nevyvozuje z toho, že Ho Bůh opustil, že Bůh není. Ani neříká: Když mne opustil, tak já jeho taky, o takového Boha nestojím. Modlí se. Nevzdává to s Bohem. Komunikuje s Ním, i když Jeho přítomnost nevnímá, i když naopak velmi silně vnímá Jeho nepřítomnost. Modlí se, i když se Mu zdá, jako by volal do prázdna a jako by nebyl nikdo, kdo by Ho slyšel. Další důležité zjištění je, že se Ježíš ptá po smyslu. Proč znamená v aramejštině nač, pro co, za jakým účelem? Ano, to je důležité. Když trpíme, nemáme se ptát Boha: z jakého důvodu? Protože na tuto otázku neexistuje uspokojující odpověď. Z tohoto hlediska je utrpení nesmyslné a jednoznačně negativní, a čas, kdy trpíme, je ztracený a nesmyslný. Ovšem ptáme-li se po smyslu utrpení ve smyslu za jakým účelem, pro co, co z toho může vzejít dobrého, dáváme tím Bohu možnost utrpení, které je jednoznačně od Zlého, obrátit v cosi smysluplného, obrátit je ku prospěchu našemu, našich bližních i k větší slávě a chvále Boží. Podívejme se na to právě na příkladě utrpení Pána Ježíše. Ježíš trpí, protože Ho nechali ukřižovat lidé, jimž se nelíbil Jeho život Lásky. A nelíbil se jim proto, že se jim chtělo žít raději svévolně a pokud někoho poslouchat, tak raději toho Zlého, který je podporuje v jejich sobectví, mamonu, lhostejnosti a podobně. Tedy Ježíš trpí vinou Satana a nás, hříšných lidí. To On ví. Ale u toho zůstat nechce, protože to by Ho vedlo akorát do zoufalství, anebo také do nenávisti vůči Satanovi i vůči nám, hříšníkům. Proto se ptá: nač, pro co, jaký to může mít, Bože, smysl, když Ty to proměníš svou Láskou? Ježíš ten smysl nevidí, cítí se opuštěn, ale po smyslu se ptá. Další, co můžeme vyčíst z Ježíšovy modlitby 22. žalmu je, že prosí Boha, aby Mu pomohl. Říká Mu, jak trpí, co Ho trápí, co Ho bolí, a prosí Ho o vysvobození. A asi nejúžasnější věta v celém tom žalmu je věta: A tys mi odpověděl. To je víra, to je důvěra! Ježíš i v té nejtemnější noci, i v té největší opuštěnosti, kdy jasně vidí jen to, že sestoupit z kříže mu není dáno, i v této chvíli vyznává spolu se žalmistou: A tys mi odpověděl. Našemu uvažování to přijde nelogické. Jak Bůh Ježíši odpověděl? Vždyť Ho v tom nechal, nechal Ho na kříži, nepomohl Mu od pocitu opuštěnosti, a nakonec Ho nechal zemřít... Tak jaképak: A tys mi odpověděl? A přesto Ježíš říká: A tys mi odpověděl. Je v tom Jeho pevná důvěra, pevná i v pochybnostech, důvěra založená ani ne tak na víře jako ještě spíš na Lásce, důvěra, že přesto, že to tak nevypadá a přestože to tak necítím, tak ať to se mnou dopadne jakkoli, nic mne nemůže vyrvat Otcově Lásce, a jak je tu Otcova Láska, tak je všechno v pořádku, jsem vyslyšen a to, že umírám, je jen detail, který na Lásku prostě nemá. Takovouto důvěru ve chvílích pochybností a opuštěnosti může dát jen hluboká Láska. A tu Ježíš má. Nevím, jestli v tu chvíli, když se modlil Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil, prožíval Ježíš víru ve vzkříšení. Asi těžko. Ale i přesto vyznává: A tys mi odpověděl. Je to už asi něco, co se dostalo Ježíši do podvědomí a co Ho neopouští ani na kříži. Tys mi odpověděl. Ty mi odpovídáš. Ty mi odpovíš. Nevím, co to znamená, ale vyznávám to. Nevím, zda tomu věřím, ale miluji Tě, a to mne nese.

    Bratři a sestry, milí přátelé, je Velký Pátek. Před necelými 2000 lety umřel Pán Ježíš na kříži. Umřel v bolestech, v pochybnostech, v opuštěnosti, ale přesto v Lásce, v odpuštění nepřátelům a v odevzdanosti do vůle a Lásky Otcovy. Umřel pro to, pro co i přišel a pro co i žil. Proto, abychom vírou v Něho, vírou v Jeho cestu Lásky, a nastoupením na tuto cestu, byli spaseni. Svou smrtí udělal, promiňte mi ten výraz, dlouhý nos na Satana, a řekl mu: tůdle! Láska je mocnější než nenávist a lhostejnost, život je mocnější než smrt, Bůh je mocnější než ty.

    A tak pojďme chválit Hospodina, a pojďme chválit Jeho Syna, a na cestu Jeho se dejme, a Duchem Svatým se vést nechejme, a smrti se nelekejme, neboť nemá slovo poslední. Třetího dne nastane vzkříšení!

    Pomodleme se:

    Pane Ježíši, děkujeme Ti za celý Tvůj život, jež byl jedním velkým ANO Otci i nám. Bolí nás Pane, že jsme zavinili všechno to Tvé utrpení, kteréhos tolik prožíval, zvláště na kříži, což si dnes připomínáme. Prosíme Tě, odpusť nám to, obmyj nás svou svatou nevinnou krví a učiň z nás, Tvých vrahů, své přátele a Boží děti. Prosíme Tě Pane za všechny lidi, kteří jsou denně umírají hlady či jsou zabíjeni ve válkách a tak mají podíl na Tvém utrpení. Prosíme, odpusť nám, kde jsme komu mohli pomoci a nepomohli. Pane, prosíme Tě, smiluj se pro své nevinné utrpení nad všemi lidmi, neboť všichni Tvé smilování potřebují, smiluj se nad celým tímto světem, který jsi vykoupil svou krví, a přijď již brzy ve slávě vzkříšení. Amen.