[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text 1 K 2, 1n

(předneseno při založení sboru 23.2.2003 )

Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista,a to Krista ukřižovaného.

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

nejsem zrovna muzikant, znělo v poslední písničce nazvané Farářovo blues. Musím říci, že je to jedna z mých nejoblíbenějších písní, protože to je přesně můj případ. Nejsem zrovna muzikant. A to je ještě vyjádřeno velmi mírně. Ti, kteří mne někdy slyšeli zpívat, vědí, o čem mluvím. A stejně tak nejsem žádný řečník. Nepřišla jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodla jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Ale co to znamená? Co ode mne můžete čekat, a s jakou touhou přicházím sloužit jako vikářka v tomto sboru? Ráda bych se o to s vámi podělila právě ve výkladu přečtených slov. "Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného."

Mezi vámi. Co tím myslí apoštol Pavel? Myslí tím bratry a sestry ve sboru v Korintu, do kterého píše svůj dopis. A co tím myslím já? Mezi vámi, členy našeho vznikajícího pražského sboru LECAV. Mezi vámi, moji drazí ekumeničtí přátelé. Mezi vámi, moji milí přátelé, kteří v Pána Ježíše Krista nevěříte, ale přeci toužíte po lásce a spravedlnosti. Mezi všemi vámi nechci znát nic nežli Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

A teď- co znamená slovo znát. V hebrejském myšlení, v němž byl doma Pán Ježíš, znamená slovo znát něco daleko hlubšího, než jak často to slovo chápeme a používáme my dnes. Jde nejen o nějaké rozumové poznání, ale také o poznání citové- myslím opravdu hluboce citové, nikoli pocitové, a především tu jde o život. Ano, význam slova znát je v biblickém myšlení hluboce spojen především s životem. Tohoto slova se používá v Bibli například tam, kde se píše o intimním spojení muže a ženy- například v 1. verši 4. kapitoly 1. knihy Mojžíšovy čteme: "I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla." Tedy znát Boha, znát Ježíše Krista, neznamená jen v Něj věřit- neboť jak je psáno v epištole Jakubově: "Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho." (Jk 2,19). Nejde tedy jen o to, v Ježíše Krista věřit. Jde o to Jej milovat a žít s Ním. A co znamená milovat Jej a žít s Ním? Znamená to snažit se žít tak, jak žil On, snažit se žít Lásku- myšlenkami, slovy i skutky. A o to se chci mezi vámi snažit- znát jen Ježíše Krista. Žít jen Lásku. Samozřejmě se to ne vždy podaří. Jsem hříšník jako všichni lidé. Víte, jsem ráda, že s mnohými z vás, členů našeho sboru, i z vás ostatních, co jste tu dnes s námi, se známe již delší dobu, mnoho let, a že mne tedy znáte ze všech mých stránek, včetně těch horších. A jsem ráda, že mi vždy ochotně poskytujete a jak pevně věřím, i nadále budete poskytovat zpětnou vazbu, říkat mi, co se vám na mně nelíbí a podobně. Totiž asi jedna z nejhorších věcí, které by se mohly stát faráři, je podle mne ztráta zpětné vazby. Ale také vás moc prosím o vaše modlitby, které velmi potřebuji, abych mohla být v tomto sboru i všade, kde se vyskytuji, takovou služebnicí, jakou mám být dle Boží vůle. Tedy nechci mezi vámi znáti nic nežli Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Toužím Ho znát stále víc a stále víc s Ním žít, žít Jeho Lásku. A toužím také po tom, abyste po tom samém toužili i vy. Abyste toužili žít stále víc Jeho Lásku. Toužím, aby to bylo hlavní náplní života našeho sboru. A samozřejmě chci začít u sebe. Víte, velice mne v tomto smyslu oslovila jedna báseň naší drahé sestřičky a přítelkyně Haničky Hnilicové. Ta báseň se stala mou modlitbou před bohoslužbou. Ráda bych vám ji teď přednesla.

K oltáři dnes půjdu znovu.

Byl jsem věrný Páně slovu?

Zda jsem někde neublížil,

neoddálil, místo sblížil,

zda jsem nepůsobil rány,

nebyl zlostný, nafoukaný,

zdali s bližními jsem cítil

a zda hladové jsem sytil?

Zda tu lásku, kterou hlásám,

prokazuji také já sám?

Pomáhej mi, Duchu Páně,

žíti Bohu odevzdaně!

Tolik tedy sestra Hanička a její básnička. Ale ještě bych se chtěla vrátit k tomu slovu znát, jak je užito v již zmiňovaném verši z 1. knihy Mojžíšovy: "I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla." Velmi toužím, aby tomu tak bylo s naším poznáním Ježíše Krista ukřižovaného. Aby naše víra takříkajíc otěhotněla láskou a přinášela ovoce v našem každodenním životě.

Nyní bych se chtěla zamyslet nad slovy Ježíš Kristus. Nechci mezi vámi znáti nic než Ježíše Krista. Co znamenají ta dvě slova- Ježíš Kristus, a proč se tak často používají vedle sebe? Mnoho lidí se domnívá, že zatímco Ježíš je jméno, Kristus je něco jako příjmení. Tak tomu však není. Ježíš je skutečně jméno, ovšem Kristus je titul.

Nejdříve tedy k Ježíši. O existenci člověka Ježíše tenkrát v 1. století dnes už většina lidí, ba i většina seriózních historiků a jiných badatelů, nepochybuje. O Jeho životě se dozvídáme v Novém Zákoně. Narodil se v dost nuzných poměrech, v podstatě jako bezdomovec dvěma- byť dočasným- bezdomovcům. Krátce po svém narození byl spolu s rodiči uprchlíkem v Egyptě. Po návratu do své vlasti žil celkem normální dětství a mládí s rodiči v Nazaretě. Pak byl od Jana pokřtěn v Jordánu a po 40denním pobytu na poušti začal své veřejné působení. Kázal radostnou zvěst o Božím království, o Lásce a spravedlnosti, radil, jak žít dle Boží vůle- a také tak žil, uzdravoval nemocné... Za svůj život, svatý a bezhříšný život, za svá slova i skutky Lásky a spravedlnosti, byl zajat a popraven. Proč? Protože kdo žije a hlásá Lásku a spravedlnost, není pohodlný mocným tohoto světa. Kdo žije svatě, je nebezpečný, protože nám nastavuje zrcadlo. A tak se tehdejší mocní- náboženští i světští- rozhodli raději to zrcadlo rozbít. A nedělejme si iluze, že se něco změnilo- ti dnešní mocní- náboženští i světští- by to udělali zrovna tak. Tolik tedy o člověku Ježíši- tolik, na čem se dnes shodne většina lidí, ať již jsou či nejsou křesťany. Vlastně ještě něco- ještě něco k samotnému jménu Ježíš. Co to jméno znamená? Jméno Ježíš je počeštěný tvar hebrejského Ješua, což je zkrácené Jehošua- to znamená: Hospodin je spása. Spása pak znamená záchrana. Vysvobození. Dokonalé vysvobození. Ode všeho, co nás zotročuje a co nám ubližuje. Tolik tedy k Ježíši. A co znamená, že nechci mezi vámi znáti nic, nežli Ježíše? Znamená to, že chci, že toužím, žít mezi vámi a spolu s vámi život v následování Ježíše. Že chci, že toužím, mezi vámi a spolu s vámi být nejen slovy, ale i celým svým životem zvěstovatelkou a následovatelkou Lásky a spravedlnosti, Božího království, které není někde tam, v dálce, není to něco, co se nás netýká, nebo jen hodně vzdáleně, nýbrž je to něco, co se má už mezi námi a také skrze nás uskutečňovat, stávat realitou, a ono se to také děje, všade, kde se sejdou dva nebo tři a žijí a zvěstují a rozšiřují všemožnými způsoby Lásku a spravedlnost, všade tam se stává Boží království, Boží kralování realitou, a jednou, až dozraje čas, což jen Bůh ví, kdy bude, přijde v plnosti a s ním absolutní naplnění Lásky a spravedlnosti a všech našich upřímných a čistých tužeb.

A nyní pojďme ke Kristu. Jak jsme si již řekli, Kristus je Ježíšův titul. Znamená to pomazaný. Ve Starém Zákoně se setkáváme s pomazáním na krále, kněze či proroka. Pomazání je znamením Božího povolání a vyvolení. Pomazaný tak mluví a jedná v Božím jménu. Samozřejmě co se týče kněží, králů a proroků, tak ti ne vždy mluvili a jednali v Božím jménu. I oni často selhávali a mluvili a jednali svévolně a nebyli tak Bohu a lidu dobrými služebníky. Vlastně se mnohdy vůbec nechovali jako služebníci, ale ze svého poslání si udělali úřad, funkci, a jednali pak z pozice moci a nikoli z pozice služby. Proto se Hospodin rozhodl, že už opravdu nezbývá jiná možnost, než poslat na Zem svého Syna. Samozřejmě to pro Něj nebylo jednoduché rozhodnutí, protože znal lidi a tušil, co s Jeho Synem provedou. Ale byla to už opravdu jediná možná cesta k návratu lidstva k Bohu a k Jeho vůli, k Lásce, spravedlnosti a pravému štěstí. Syn v dokonalé shodě vůle s vůlí Otce souhlasil, a protože z lidské strany souhlasila i Maria, stalo se, co se stalo. Boží Syn, Kristus, poslaný a pomazaný k životu obětavé lásky, sestoupil na zem a stal se člověkem Ježíšem. A po svém životě a smrti, o čemž jsem již mluvila, byl třetího dne vzkříšen z mrtvých. Bůh tak ukázal, že vše, co Ježíš mluvil i konal, bylo skutečně Boží a dokonale správné. A že svou dokonalou obětující se Láskou přemohl smrt a tak ukázal, a nejen ukázal, ale i proklestil lidem pravou cestu ke štěstí. Neboť překonání smrti je přeci věčnou touhou člověka. Člověk byl stvořen pro život, a to pro život věčný. A přestože následkem hříchu upadl do smrti, nepřestal toužit po životě věčném. No řekněte, komu z vás by se chtělo umřít a už nikdy nebýt? Vždyť smrt popírá život, Lásku, všechno dobré, veškerý smysl. A většina lidského počínání je, když se na to podíváme trochu hlouběji, snahou o překonání smrti a zajištění si alespoň jakési formy nesmrtelnosti. Někteří lidé doufají, že nějakým způsobem přežijí ve svých dětech. Nebo ve svých knihách či jiných výtvorech, ve svém společenském díle a podobně. Jiní se zas věnují medicíně a snaží se co nejvíce prodloužit lidský život. To vše je velmi chvályhodné. Ovšem i tak zhoubné věci, jako je touha po moci, hromadění majetku a podobně, jsou v podstatě úzkostlivou snahou nějak se co nejlépe zabezpečit a zabránit všemu špatnému, včetně smrti, aby se ke mně dostaly. Ovšem ani to, ani ono člověku život věčný nezabezpečí. Elixír života nikdy vyroben nebyl a ani nebude. Ovšem Pán Ježíš Kristus smrt přemohl. On jediný je dárcem a zárukou věčného života. Nechci tedy mezi vámi znáti nic než Ježíše Krista. Chci spolu s vámi doufat v to, co nám vydobyl Pán Ježíš Kristus svým životem, smrtí a vzkříšením a chci Ho spolu s vámi následovat a radovat se z života, který nebude mít konce.

Nechci mezi vámi znát nic nežli Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Nyní se chci zamyslet nad slovem ukřižovaný. Co všechno v sobě ukřižovaný Pán Ježíš obsahuje. Tak nejprve bych chtěla mluvit o Ježíšově poslušnosti. O Jeho poslušnosti Otci, poslušnosti, která Ho přivedla sem na Zem, o poslušnosti, s kterou hlásal a žil to, co hlásal a žil, o poslušnosti, která Ho přivedla až na kříž. Jak Ho tam tak vidíme na tom kříži, odevzdaného do Otcovy vůle, tak vidíme, že se máme od Něj co učit. Být poslušní, za každých okolností, byť by byly i sebetěžší, žít Lásku, byť bychom byli v důsledku takového života třeba i pronásledováni, ano třeba i zabiti, tomu nás chce ukřižovaný Ježíš učit. A tomu se chci nechat od Něho vyučovat i já a i vás v tom povzbuzovat. Ježíš ukřižovaný je Ježíš milující. Vždyť to vše dělal z Lásky. Z Lásky k Otci i z Lásky k nám. A i na tom kříži, jak tam tak visí, nás miluje, nás, kvůli jejichž hříchům umírá. A odpouští nám a svýma rozpřaženýma rukama nás objímá a zve nás k sobě. Kéž i my tak dokážeme jeden druhému odpouštět a jeden druhého milovat jako Ježíš odpustil nám a jako Ježíš miluje nás... Ježíš ukřižovaný je Ježíš trpící, Ježíš osamělý, Ježíš vyděděnec, Ježíš na okraji společnosti... Je nyní víc než kdy jindy podoben těm, se kterými se tak často stýkal... A tak i já toužím být tu pro trpící, být tu pro osamělé, být tu pro ty, kdo jsou nebo se cítí být nějak na okraji, pro ty, kteří se nějak nikam nevejdou... A spolu s nimi, spolu s vámi, hledat a nacházet živého Ježíše v Jeho slově, v našich životech i v našich bližních a společně hledat Jeho povzbuzení a Jeho napomenutí a Jeho vůli pro naše životy. A konečně ukřižovaný Ježíš je Ježíš vítězný, Ježíš vítězící. Ježíš vítězící nad smrtí, nad nemocemi, nad nespravedlností, nad všelikou bídou tohoto světa, která má své kořeny v lidském hříchu. Ježíš vítězící nad hříchem. Nad mým, nad tvým, nad hříchem každého z nás, kdo Ho necháme nad našimi hříchy zvítězit. Ukřižovaný Ježíš, Jehož krev nás obmývá od hříchu a činí z nás nové stvoření. Z lidí soběstředných a toužících jen brát činí lidi milující, lidi toužící se dělit. Jistě, stále znovu padáme, ale Pán Ježíš nás vždy znovu pozvedne a povzbudí- jdi a nehřeš víc. A po tomto vítězném životě, pramenícím z Kristova života, smrti a vzkříšení, po tomto životě toužím. A toužím ho prožívat v obecenství s vámi. Spolu s vámi toužím být nástrojem v Božích rukou, nástrojem v proměně tohoto světa, který ve zlém leží, ve svět lidštější, ve svět více a více poddaný Božímu kralování, Jeho Lásce, Jeho spravedlnosti, Jeho míru- a to ve všech rovinách. V rovině osobní, v rodině, ve sboru, v církvi, ve společnosti. Po tom toužím a o to chci usilovat a nechci se nechat od této cesty odradit žádnými překážkami, ani pronásledováním, které Pán Ježíš svým učedníkům prorokuje, jak jsme o tom četli v dnešním evangelijním čtení, ničím. A toužím spolu s vámi volat svými ústy, srdcem i celým svým životem: Přijď království Tvé, a toužím se jednou spolu s vámi se všemi v Božím království setkat a navěky se už radovat. Amen.

Pomodleme se:

Hospodine, náš milující Otče, děkujeme Ti, žes nás stvořil ke svému obrazu. A když jsme Tě opustili a začali poslouchat toho zlého, Tys nás neopustil, posílals nám své proroky a skrze ně nám ukazoval cestu zpět, k Tobě a k sobě navzájem. A když ani to příliš nepomohlo, poslals svého jediného Syna, Pána Ježíše, aby tu na Zemi žil Lásku. A my jsme ho ukřižovali. Děkujeme Ti, že skrze Něj nám odpouštíš naše viny, když jich upřímně litujeme, a snažíme se polepšit a následovat Pána Ježíše. Prosíme Tě Pane za tento náš vznikající pražský sbor Luterské evangelické církve a.v.. Prosíme Tě, dej ať jeho středem je vždy Tvůj ukřižovaný Syn, Ježíš Kristus. Prosíme Tě i za celou naši církev, za všechny církve v naší zemi i ve světě, prosíme Tě za všechny hledající, aby našli a nehledající, aby začali hledat, prosíme Tě za všechny trpící, osamělé, nemocné, umírající, za bezdomovce, za lidi ve válkách, prosíme Tě Pane za mír, prosíme, abys zabránil válce s Irákem... Prosíme Tě jeden za druhého, za naše potřeby, a důvěřujeme Ti, že nás slyšíš. Amen.