[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text 1 S 17, 32-50

(předneseno při bohoslužbě 1.6. 2003 )

David Saulovi řekl: "Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat." Saul Davidovi odvětil: "Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí." David řekl Saulovi: "Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha." A David dodal: "Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce." Saul tedy Davidovi řekl: "Jdi; Hospodin buď s tebou!" Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře. Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: "Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý." A svlékl to ze sebe. Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. Pelištejec se k Davidovi pomalu přibližoval a před ním jeho štítonoš. Pelištejec se podíval, spatřil Davida a pohrdl jím, protože to byl mladíček, ryšavý, krásného vzhledu. Pelištejec na Davida pokřikoval: "Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?" A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy. Pokřikoval na Davida: "Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu." Ale David Pelištejci odpověděl: "Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou." Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci. David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč.

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

všichni jistě znáte příběh o Davidovi a Goliášovi. Přesto se domnívám, že neuškodí, když se dnes nad ním společně zamyslíme. Jaká je situace? Na jedné straně údolí Pelištejci, na druhé Izraelci. Ze strany Pelištejců vystupuje zdatný bojovník, hromotluk Goliáš, a vyzývá Izraelce, aby proti němu vyslali též někoho, kdo by s ním bojoval. A čí bojovník vyhraje, toho bude vítězství ve válce. Když Izraelité viděli hromotluka Goliáše, zalekli se a nikdo se neodvažoval jít proti němu bojovat. Tu se na scéně objevuje mladičký David. Kde se tam vzal? Nese bratrům jídlo a pozdravy od otce. A přichází zrovna do té napjaté atmosféry. Vidí, že se nenachází nikdo, kdo by se odvážil bojovat s Goliášem. Předstupuje tedy před krále Saula a říká mu: "Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat." To je absurdní, řekneme si. David nemá absolutně šanci. Jednak je příliš mladý, a pak, je v boji absolutně necvičený, vždyť je pastýřem ovcí! To mu říká i král Saul: "Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí."

Co nám tato situace může říci dnes? Kde se v tom příběhu nacházíme my, co nám jím chce Bůh sdělit do našeho života? Svět je ve válce. V podstatě od pádu člověka, od prvního hříchu, je svět v permanentní válce. Že tu a tam se někde nebojuje, to na tom nic nemění. Člověk je zvyklý uvažovat tak, že když v jeho zemi se nebojuje, tak je mír. Ale není. Dokud bude v jediné zemi na světě válka, není mír. Dokud budou v jediné zemi na světě umírat lidé hlady, není spravedlnost. V takovémto světě tedy žijeme. Z toho je třeba vycházet. S touto realitou jsme totiž denně konfrontováni. Na světě je válka a nespravedlnost. A přitom člověk byl stvořen k míru a spravedlnosti! V podstatě jsme jako David, přinášíme bratřím a sestrám jídlo a pozdravy od Otce a ocitáme se uprostřed boje. A teď- co uděláme? Logické by bylo, tedy z lidského hlediska logické, kdybychom předali jídlo a pozdravy od Otce a šli v pokoji zpět a do ničeho se nemíchali. Jsme přeci slabí a bezmocní... Takovéto rady slýcháme často od svých blízkých: do ničeho se nepleť, choď si klidně do kostela, když tě to baví, občas dej nějakou almužnu, ale jinak se neangažuj, o druhé lidi se moc nestarej, a o politiku už vůbec ne, hleď si svého, víš, jaký je ten dnešní svět, a stejně ty sám nic nezmůžeš... Kdo z nás by takovéto rádoby dobré rady neznal... Ovšem můžeme je poslechnout? Jako křesťané se snažíme druhým přinášet jídlo- pomáhat jim v jejich materiální nouzi, a pozdravy od Otce nebeského- zvěstovat jim Boží slovo, a hlavně Boží Lásku. A přitom se ocitáme uprostřed nejrůznějších bitev, v nichž na jedné straně stojí nepřítel- satan, a mocnosti, které mu slouží, a na druhé straně bezradný a ustrašený lid a málo těch, kdo jsou ochotni pustit se do boje. A co my? Můžeme s klidným svědomím rozdat jídlo, potěšit Božím slovem a odejít? Nebo bychom měli spíše následovat příklad Davida, který neodešel, nýbrž zůstal, a hlásí se do boje? Král Saul mu to vymlouvá, jak už jsme si řekli. A co na to David? Odpovídá králi takto: "Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha. Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce." Tedy David říká králi, že když zvládl lvy a medvědy, troufne si i na člověka, a že věří, že Bůh ho zachrání. To je vskutku postoj dítěte, neboť jen dítě může říci: umím jezdit v dětském autíčku, zvládnu i tátovu škodovku. Ovšem Pán Ježíš nám říká, že máme být jako děti. On tedy takovouto z lidského hlediska pošetilost schvaluje. Máme být jako děti. Samozřejmě to neznamená nějakou infantilnost, nedospělost nebo něco takového. Máme být jako děti v bezprostřednosti odvahy a také v důvěře k našemu nebeskému Otci. Máme být dospělí a zároveň děti. Možná si někteří z vás vzpomínáte na Studio Kamarád, které kdysi vysílalo v neděli dopoledne. Tam byli takoví dva méďové- Jů a Hele. A ti používali takové zajímavé slovo: dospělák. To slovo označovalo dospělé lidi, kteří ztratili právě to dobré, co by si měli z dětství zachovat. Tedy máme být dospělí, ale ne dospěláci. Tedy máme být jako David a tam, kde je třeba jít do boje za dobrou věc, jít, nenechat se zastrašit a zastavit strachem nebo lidmi, kteří nás odrazují.

Ale vraťme se k Davidovi. Když král Saul viděl, že David na svém rozhodnutí jít bojovat proti Goliášovi trvá, řekl mu: "Jdi; Hospodin buď s tebou!" Poté oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře. Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit. Ale nebyl na to zvyklý. Řekl Saulovi: "Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý." A svlékl to ze sebe. Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. David nemohl bojovat způsobem, na nějž nebyl zvyklý, zbraněmi, jež mu neseděly. To je dobré poučení i pro nás. Nikdy ze sebe nedělejme nic, co nejsme. Vůbec to není potřeba, ba naopak, bylo by to jen ke škodě věci. Bůh nás chce využívat takové, jací jsme, s takovými obdarováními, jaká máme. A nebojme se, že jsme tak slabí. S Bohem jsme silní. Slabost s Bohem je víc než síla bez Boha. Tedy David se znovu převlékl do civilu, vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. Když vidíme toho pastýře, s holí, s pěti oblázky z potoka, je to skoro idylka, takřka slyším, jak si cestou ještě píská. Ovšem jde do boje. Do takřka jistě předem prohraného boje. Co zmůže pastýř proti bojovníkovi? Ovšem- to je lidská logika. Učme se však té Boží. Co zmohl Ježíš, náš dobrý pastýř, proti bojovníku satanovi? Porazil ho. Ale k tomu se ještě vrátím. Nyní dál sledujme Davida. Postupuje proti Goliášovi. A ten zas proti němu. A před ním jeho štítonoš. Když Goliáš Davida spatřil, pohrdl jím. Možná si i odplivl. Pokřikuje na Davida: "Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?" A zlořečí Davidovi skrze své bohy. A pokřikuje na Davida dál: "Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu." Jak bychom se v takové situaci na místě Davida zachovali? Nepřepadl by nás alespoň dodatečně strach a neutekli bychom? Ale David Pelištejci odpověděl: "Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou."

Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů. Celé shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. To jsou velké pravdy. Ovšem je tam ještě malý zádrhel- David měl přeci jen svůj prak a těch pět oblázků. A tentokrát to neměl na hraní. Měl v úmyslu Goliáše zabít a také to udělal. Až doteď jsme si řekli, v čem může být pro nás David z tohoto příběhu vzorem. Ve své odvaze pustit se do takřka jistě předem prohraného zápasu, ve své důvěře v Boží pomoc, ve svém rozhodnutí jít do boje s tím, co je mi vlastní, a na nic si nehrát, ve své víře, že pokud bude Goliáš poražen, bude to nikoli zásluhou jeho, Davida, nýbrž dílem Hospodinovým, ve svém poznání, že nikoli meč a kopí jsou zbraně Hospodinovy. V tom všem nám může být David z tohoto příběhu velkým vzorem. Ovšem tím to končí. Protože to, co udělal potom, že střelil Goliáše prakem přímo do čela a tím ho zabil- a posléze ještě následuje zpráva, že mu vítězoslavně uťal hlavu, to už v pořádku není a už vůbec to není následováníhodné. Dokonce David kvůli svému válečnictví- nezůstalo totiž jen u oblázků- nesměl postavit Hospodinu chrám. Přečtěme si o tom v 1. knize Paralipomenon neboli knize Letopisů, ve 22. kapitole, 7. až 13. verši: "David Šalomounovi řekl: "Můj synu, já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. Stalo se však ke mně slovo Hospodinovo: »Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout od všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun (to je Pokojný). Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.« Nuže, můj synu, nechť je s tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o tobě vyřkl. Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit nařízení a řády, které Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs!" Ale když tedy máme jít do těch těžkých bojů, jak do nich máme jít vyzbrojeni? Nebo máme bojovat zcela beze zbraně? Ó nikoli! Dobrý Bůh by nás přeci nenechal bojovat proti satanovi beze zbraně. Pohleďme na Ježíše. Jakou zbraní zvítězil nad satanem? Láskou. Ano, On žil od začátku až do konce svého života jen Lásku. A tou zvítězil. Neboť ničeho se satan tak nebojí, jako Lásky. Ovšem otázka: Chceme skutečně zvítězit nad satanem? I přesto, že to možná bude na čas vypadat, jako bychom prohráli? Vždyť Ježíš byl ukřižován! Nebo si chceme žít v klidu průměrný život, trochu Bohu, trochu satanovi, s každým být alespoň trochu zadobře, a tak nějak proplouvat?

Dnes je 1. června. Slavíme MDD. Je to shoda okolností, neboť když jsem si před půl druhým měsícem plánovala, kterou neděli budu kázat na jaký text, vůbec jsem si neuvědomila, že příběh o Davidovi a Goliáši padne na MDD. Ale věřím, že za takovýmito shodami okolností stojí Bůh. Slibme tedy dnes Pánu Bohu, že se budeme snažit být jako děti. Důvěřovat Mu, mít odvahu, jít tam, kam On nás povolá, být bezprostřední, na nic si nehrát, být sví- a Jeho. A bojovat. Bojovat Láskou. Bojovat za Lásku. Za to, aby děti mohli být dlouho dětmi a nemuseli zažívat války. Aby člověk mohl žít tak, pro co je stvořen- v míru, spravedlnosti, v Lásce. Pro náruče a polibky, aby se muž směl v kole točit a zdravá žena dítě počít do starodávné kolíbky, zpívám zpěv míru. Aby tvé dítě nebledlo při pohledu na velké ptáky a netřáslo se před vojáky, kdykoliv něco provedlo, zpívám zpěv míru. Tolik Vítězslav Nezval. A na závěr ještě Boží zaslíbení: Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře. (Iz 11, 6-9)

Pomodleme se:

Pane a Bože náš, děkujeme Ti, že si před Tebou nemusíme na nic hrát. Že jsme Tvoje děti a nemusíme ze sebe dělat dospěláky. Prosíme, odpusť nám, když je ze sebe děláme, když chceme být před Tebou i před druhými dospělí, emancipování od Tvé péče a od Tvé Lásky. Prosíme Tě, dej, ať Ti vždy důvěřujeme a vždy se necháme Tebou vést. Prosíme též, abychom nebojovali proti zlu zbraněmi, ale Tvým Duchem. Pane, prosíme Tě za všechny potřebné- dnes myslíme zvláště na děti- na ty opuštěné, nemilované, žijící na ulicích, podvyživené, umírající ve válkách... Pane, prosíme, smiluj se... Prosíme Tě jedni za druhé, za náš sbor, za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, za celý svět. Prosíme Tě, Pane, Ty, který jsi přemohl satana, přijď již ve slávě přemoci náš svět svou Láskou! Amen.