[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Mt 6,9b

(předneseno při bohoslužbě 21. 9. 2003 )

Buď posvěceno tvé jméno

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

minulou neděli jsme začali společně rozjímat nad Modlitbou Páně. Dnes bych ráda pokračovala, a to rozjímáním nad slovy: "Buď posvěceno tvé jméno". Většinou se uvádí, že věta: "Buď posvěceno tvé jméno" je prosba. Ale domnívám se, a snad to vyplyne i z našeho dnešního zamyšlení, že to není jen prosba, nýbrž i vzývání. Nechť je posvěceno Tvé jméno! Budiž vzdána pocta Tvému jménu. Chtěla bych na tomto místě přednést modlitbu, která se nazývá Kádiš - což znamená svatý. Tato modlitba byla již v době Ježíšově známá - zakončovala bohoslužby v synagogách. Můžeme si povšimnout určitých paralel této modlitby a Modlitby Páně - zejména pak dnešní rozjímané části - Buď posvěceno tvé jméno. Tedy poslyšme slova modlitby Kádiš: "Slaveno a svěceno buď jeho veliké jméno ve světě, který stvořil podle své vůle. Ať přijde jeho království za našeho života a za vašich dnů a za života celého domu Izraele, brzy a v krátkém čase! A řekněte: Amen. Ať je požehnáno jeho veliké jméno navždy a navěky věků. Požehnáno, velebeno a oslavováno, vynášeno, vyvyšováno a uctíváno, opěvováno a chváleno budiž jméno Svatého, budiž požehnán. On je vysoko nade všemi požehnáními a chvalozpěvy, chválami a útěchami, které se ve světě pronášejí. A řekněte: Amen. Nechť jsou modlitby a prosby celého Izraele přijmuty před jejich otci, kteří jsou v nebesích. A řekněte: Amen. Kéž je nám a celému Izraeli poskytnut hojný pokoj z nebe a život. A řekněte: Amen. Ten, který tvoří mír na svých výšinách, vytvoří mír také nad námi a nad celým Izraelem a řekněte: Amen!" Tolik modlitba Kadiš. Tedy jak jsem již řekla, a jak nám napovídá i tato modlitba, slova: "Buď posvěceno tvé jméno" nejsou jen prosbou, nýbrž i vzýváním. Ale k tomu se ještě vrátím.

Nyní již k tomu, co je, co znamená, Boží jméno. K tomuto tématu bych nejprve přečetla text, kde se ptá Mojžíš Boha na Jeho jméno a jak mu Bůh odpovídá. Tento text je zapsán v 2. knize Mojžíšově ve 3. kapitole, 9.-14. verši: "Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře." Avšak Mojžíš Bohu namítl: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?" Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám." Ano, Hospodin zná naše bolesti. Zná i politickou, ekonomickou a sociální situaci, v níž se nacházíme a v níž žijeme. A nechce to tak nechat. A až bude nejhůř, přijde ten, který je mocnější než Mojžíš, přijde Ježíš a vysvobodí nás. A přivede nás do svého království, do království, kde bude vládnut láska a spravedlnost. Ale vraťme se k Mojžíšovi. Mojžíš se polekal, když mu Bůh řek, že má vyvést Izraelce z Egypta. Namítl: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" Ale Bůh mu říká: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře." To je zvláštní znamení, které dává Bůh Mojžíšovi. Znamení, které má Mojžíš spatřit až po té, co vyjdou z Egypta. Poněkud netradiční znamení. Když si představím znamení, chci něco, co už teď vidím, co si mohu ohmatat. Ale Hospodin dává znamení, které uvidíme až v budoucnu. Na to je třeba hodně víry... A Mojžíš má samozřejmě další námitku: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?" Bůh řekl Mojžíšovi: "JSEM, KTERÝ JSEM." A pokračoval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám." JSEM, KTERÝ JSEM. Slova tak často diskutovaná. Co znamená tato zvláštní Hospodinova odpověď? Já to chápu takto: Bůh říká: Proč se mne ptáš na jméno? To není poprvé, kdy takto reaguje na přání člověka znát Jeho jméno. Vzpomeňme jen na příběh z 1. knihy Mojžíšovy z 32. kapitoly o Jákobově zápase u potoka Jabok. Tam ve verši 30. čteme: "A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam." Tedy podobná situace, podobná otázka i podobná odpověď. Ty nepotřebuješ znát mé jméno, ty nepotřebuješ mít nějaké magické heslo, kterým si mne přivoláš, když budeš potřebovat. Vždyť já jsem s tebou stále. Jsem, který jsem, neměním se, jsem stále Láska, od věků navěky Láska, miluji vás, vysvobozuji vás, žehnám vám. Jsem, který jsem. Co chceš víc? Co může být víc? Ale jak vidíme, tak Mojžíš to příliš nepochopil. Domníval se, že Jsem který jsem- což zní ostatně v hebrejštině EHJE AŠER EHJE, nikoli JHVH, jak se domnívají svědkové Jehovovi, je Boží jméno. A dokonce si ho Mojžíš zkracuje- v 15. verši už čteme jen ono více známé JHVH. Ovšem na druhou stranu, Bůh z tohoto Mojžíšova nepochopení, jako ostatně z různých našich nepochopení, nedělá tragedii a nechá se tedy oním jménem JHVH od Izraelců oslovovat. Ovšem neustále jim připomíná- ostatně i ústy Pána Ježíše- aby Jeho jménu správně rozuměli, aby pochopili, že to není nějaký Honza, ale že za tím slovem Mojžíšem zkráceným a pochopeným jako jméno, je celá nekonečnost Lásky a Boží příchylnosti k nám. Kdo tedy Boha oslovuje oním jménem JHVH a neříká to bezmyšlenkovitě, nýbrž vidí za tím onu nesmírnost Boží Lásky, jedná správně. Stejně jako ten, který u vědomí toho, že ono JHVH není tak úplně jméno, nýbrž zkrácené vyjádření oné nekonečné Boží Lásky, opisuje to slovo slovem jiným, třeba Hospodin. Hlavní je, abychom to všichni správně chápali, abychom správně v těch slovech zahlédali Boží charakter, jehož základem je právě Láska.

Jméno obecně v izraelské tradici vyjadřovalo charakter, vlastnosti, toho, komu patřilo. Vyjadřovalo vlastně jeho podstatu. Podobně je tomu i s Bohem a Jeho jménem. Boží jméno je v Bibli často používáno jako synonymum Boha. Uvedu několik příkladů. Ž 106,47: "Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem." 2 S 22,50: "Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu." 1 Kr 8, 41-43: "Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu, neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu, vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem." 1 Kr 9,3: "Hospodin mu řekl: "Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, s kterou ses na mne obrátil. Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči i mé srdce tam budou po všechny dny."

S příchodem Božího Syna na tento svět v Pánu Ježíši Kristu se pro ty, kdo v Něj uvěřili, důraz na jméno přesouvá z Božího jména na jméno Ježíš. A opět si můžeme povšimnout, že jakkoli se zde mluví o Ježíšově jménu, je zde myšlen Pán Ježíš sám. Uvedu zas několik příkladů. V Matoušově evangeliu ve 12. kapitole čteme od verše 18. do verše 21.: "`Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.´" Jan 1,12: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi." Jan 2,23: "Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil." Sk 2,21: "a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.´" Sk 4,12: "V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Z těchto přečtených biblických textů vidíme, že Boží a Ježíšovo jméno je svaté, tedy že Bůh Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, jsou svatí a hodní naší úcty, chvály a Lásky. Ovšem od té doby, co první lidé zhřešili, se ten hřích stále rozmáhá, stále jsme neposlušní Boží Lásky, chodíme po svých cestách místo po Božích cestách, tedy nebereme Boha vážně. Bible to často popisuje právě slovy, že znesvěcujeme svým jednáním Boží jméno. Zas bych uvedla několik příkladů: Ez 36, 19-23: "Rozptýlil jsem je mezi pronárody, jsou roztroušeni po zemích, soudil jsem je podle jejich cest a skutků. Ale když přišli mezi pronárody, znesvěcovali mé svaté jméno, kamkoli přišli. Říkalo se o nich: »Je to lid Hospodinův, ale z jeho země museli odejít.« I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli. Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost." Ano, když lid Boží, tehdy Izrael, dnes církev, žije nekřesťansky, když žijeme nekřesťansky, svévolně, tak děláme Pánu Bohu ve světě ostudu. A jak pak mají lidé v Něj uvěřit? Jeho jméno jim neukazujeme jako svaté a veškeré chvály hodné, nýbrž ukazujeme jim Boha jako toho, kterého v podstatě není třeba brát moc vážně. Jr 34, 15-16: "Vy jste dnes obrátili a učinili jste, co je správné v mých očích, když jste každý vyhlásil svému bližnímu volnost. Smlouvu jste uzavřeli přede mnou v domě, který se nazývá mým jménem. Ale pak jste opět obrátili a mé jméno jste znesvětili. Donutili jste k návratu každý svého otroka a otrokyni, které jste propustili na svobodu. Podmanili jste si je opět, aby byli vašimi otroky a otrokyněmi." Ano, zotročovat své bližní je krajně protibožský čin. A přesto se tak stále děje, v nejrůznějších formách, dnes převážně ekonomických, po celém světě, a to v rámci té euroamerické kultury, která si říká křesťanská. Kdyby si tak alespoň neříkala... Ale tím, že se za křesťanskou označuje, znesvěcuje Boží jméno a ještě jméno Ježíše Krista. Ez 20,39: "Vy tedy, dome izraelský, slyšte. Toto praví Panovník Hospodin: Jděte a služte si každý svým hnusným modlám i nadále, nechcete-li poslouchat mne, ale neznesvěcujte už mé svaté jméno svými dary a svými hnusnými modlami." Ano, to už by bylo lépe, kdyby se lidé, kteří chtějí žít pro své modly - bohatství, moc a podobně - kdyby se k nim otevřeně hlásili, a nechodili do kostela a nemodlili se... Protože takhle klamou Boha, ale On se oklamat nenechá a jejich modlitby a bohoslužby jsou pak pro Něj utrpením a ohavností. Jr 14,14: "Hospodin mi řekl: "Ti proroci prorokují mým jménem klam. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim to a nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, nicotnou věštbu a lest vlastního srdce." To jsou tvrdá slova proti Božím služebníkům, kteří se zaštiťují Božím jménem a přitom slouží někomu úplně jinému, například zbrojním koncernům a skrze ně otci lži a smrti - ďáblu... Pán Ježíš to říká zcela jasně: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´" (Mt 7, 21-23) Totiž být křesťanem znamená něco jiného než konat zázraky. Jistě, Pán Ježíš konal zázraky, uzdravoval, rozmnožoval chléb, chodil po vodě a podobně, ale to nebylo to hlavní v Jeho činnosti, a také to nebylo samoúčelné, těmi zázraky chtěl lidi utvrdit v tom, že je poslán od Boha a že to, co jim říká a jak žije, všechno to o Lásce, solidaritě a spravedlnosti, že to je to správné a že je to od Boha. Bez těchto důrazů, bez tohoto zakotvení člověka v Lásce, jsou zázračné činy nanic. Jak o tom ostatně píše apoštol Pavel v prvním listě do Korintu, ve 13. kapitole ve svém známém chvalozpěvu Lásky: "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska." (1 K 13, 1-13)

V Bibli často čteme napomenutí a výzvy, abychom neznesvěcovali Boží jméno. A všimněme si, v jakých souvislostech: Lv 18,21: "Nedopustíš, aby někdo z tvých potomků byl přiveden v oběť Molekovi. Neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin." Lv 19,12: "Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin." Lv 22, 31-32: "Dbejte na mé příkazy a jednejte podle nich. Já jsem Hospodin. Neznesvětíte mé svaté jméno. Ať jsem posvěcen mezi Izraelci. Já jsem Hospodin, já vás posvěcuji." Ano, tyto výzvy jsou dávány Božímu lidu v souvislosti s tím, aby neporušovali Boží normy. Když porušují Boží normy, znesvěcují Boží jméno, dělají si z Boha šoufky, neberou Ho vážně, a jak potom může být Bůh znám všem lidem, když ti, kdo v Něj věří, Mu dělají takovou ostudu? Boží normy. Pán Ježíš je krásně, jednoduše a výstižně shrnul do jediného souvětí: "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´." (L 10,27) Ano, Láska je naplněním Božích norem, Boží vůle v našem životě. A nežijeme-li v Lásce, znesvěcujeme Boží jméno.

My se však modlíme: "Buď posvěceno tvé jméno..." Máme tedy žít Lásku. To je nejlepší způsob, jak chválit Pána Boha a jak umožnit, aby byl znám a chválen i dalšími lidmi, tedy aby Jeho jméno bylo posvěceno. Buď posvěceno tvé jméno... My však tak často spíše toužíme po tom, aby lidé uznávali nás, naše jméno aby něco ve světě znamenalo... To je ovšem v rozporu s posvěcováním Božího jména. Neboť když chceme sloužit Bohu, budeme s největší pravděpodobností dělat a říkat v životě spoustu věcí, které se mnoha lidem, zvláště těm, kteří by nám mohli pomoci v kariéře, úspěšnosti, finančních záležitostech či pomoci k moci, které se jim líbit nebudou. Musíme se tedy rozhodnout. Kéž bychom se rozhodli jako žalmista, který v žalmu 115. verši 1. zpívá: "Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!" Tak se rozhodl i náš Mistr a Spasitel, Pán Ježíš Kristus (Fp 2, 6-11): "Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán." A tomuto cíli máme i my sloužit - celým svým životem - aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. Volejme tedy - nejen svými ústy - ale i svým srdcem a celým svým životem: Buď posvěceno Tvé jméno! Amen.

Pomodleme se:

Bože, náš laskavý Otče, vyznáváme Ti, že tak často se modlitbu Páně modlíme bezmyšlenkovitě, a co, bezmyšlenkovitě, ale hlavně bez nějaké návaznosti na svůj každodenní život. Modlíme se: Posvěť se jméno Tvé, ale děláme pro to něco? Nebo Tvé jméno svým životem spíše znesvěcujeme a děláme Ti před lidmi ostudu? Prosíme, Pane, odpusť nám to pro svého Syna Ježíše Krista, v němž jediném je naše naděje a naše spása. Pane, v dnešní den, kdy si připomínáme Mezinárodní den míru, Tě prosíme zejména za mír. Jsou hodnoty, a mír mezi ně patří, které člověk poznává a plně doceňuje, až když je ztrácí. Ve světě je dnes tolik válek a nepokojů. A zbrojařské koncerny často patří lidem, jež nosí jméno Tvého Syna, jež se hlásí ke křesťanství. A stejně tak vojáci jsou často muži, jež vzývají jméno Tvého Syna. Pane, pomoz, smiluj se, odpusť. Prosíme Tě za všechny trpící - nemocné, osamělé, hladovějící, bezdomovce, lidi ve válkách, za ty, kdo nenávidí - pomoz, Pane, smiluj se. Prosíme Tě za nás, kdo jsme tu shromážděni, za celý náš sbor a naše přátele, za naši církev i všechny ostatní církve, za všechny lidi, za celý svět. Posvěť se jméno Tvé a přijď Tvé království. Amen.