[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text L 4, 1-13

(předneseno při bohoslužbě 16.3. 2003 )

Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím." Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno `andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili´ a `na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen´." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.

Milé sestry a bratři, milí přátelé,

minulou neděli jsme končili naše zamyšlení rozjímáním o tom, že na Pána Ježíše sestoupil Duch Svatý, který na sebe vzal podobu holubice. Duch Svatý a Otcův hlas, kterým Otec na Ježíše zavolal- ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil, to vše bylo pro Ježíše úžasnou duchovní injekcí, úžasnou posilou. Měl z toho velikou radost a byl velmi šťastný. Takové vyznání Boží Lásky je přeci něco úžasného. A to říká Otec nejen Ježíši, ale i tobě, i když v trochu jiném slova smyslu. Ty jsi můj syn. Ty jsi má dcera. Já tě miluji. To je něco tak nádherného, že je to slovy nevypověditelné. Ani Ježíš na to v tu chvíli nemůže reagovat slovy. Prostě to nejde. Je veden na poušť, do samoty, aby tam byl sám se svým milujícím Otcem. Aby tam spolu mlčeli a mluvili jen Láskou- jazykem, který nepotřebuje slov. Mají si toho tolik co říci...

Na poušť vedl Ježíše Duch Svatý. Duch Svatý, Boží moudrost, Boží světlo... Duch Svatý, jsme-li Mu otevřeni, nás vždy vede tam, kde máme být, vede nás po cestách, které jsou pro nás na tu danou chvíli připraveny. A věřte, že jsou to ty nejlepší cesty, po nichž můžeme jít a na nichž můžeme být šťastni. Neříkám, že jsou to vždy cesty pohodlné, to zdaleka ne, spíš naopak, ale jsou to cesty správné a je na nich Bůh. A o to jde, chodit s Bohem, dárcem pravé Lásky a pravého štěstí. Tedy Ježíš byl Duchem Svatým veden na poušť. Teď se možná zeptáte- a jak to Duch Svatý dělá, když chce člověka někam vést? Nu, dělá to tak, že tak hovoří do srdce a do mysli člověka, že člověk najednou ví: tohle musím udělat. Tam musím jít. Tak to je správně. Někdy jde o zdánlivou maličkost, ale někdy o velikou věc. I když vždy je to veliké, když jde o Boží vůli. Snad každý z nás již někdy zažil něco podobného. Mně se to stává dost často. Třeba jsem někde v Praze, a řeknu si, že pojedu někam tramvají. A najednou mi Duch Svatý vnukne: jeď metrem. Tak poslechnu, a potkám tam člověka, kterého jsem třeba už dlouho neviděla a s nímž Bůh chtěl, abych promluvila. A podobně. Když je člověk otevřený Božímu Duchu, dějí se podivuhodné věci. Ale jak se to dělá, být otevřen Božímu Duchu? Tak hlavní je milovat Boha, mít Ho na prvním místě v životě a toužit plnit Jeho vůli. Také je důležité myslet často na Boha a myslet na dobré věci. Protože když člověk myslí na špatné věci, jak by udělal nějaký hřích, tak se do jeho srdce přes ty hříšné myšlenky Duch Svatý může těžko dostat. A samozřejmě je důležité se modlit. Protože modlitbou jakoby vylaďujeme své srdce i myšlenky na Boha a jsme pak lépe schopni vnímat Jeho rady. A když už nám Duch Svatý něco vnukne, poradí, tak je dobré ho poslechnout. Protože na co by to bylo, kdybychom sice poznali jeho vnuknutí, ale neposlechli ho? Ale není to tak těžké, naučit se Ducha Svatého poslouchat. Každý hříšný člověk totiž umí poslouchat toho zlého, ďábla. To nám všem jde výborně. Když nám totiž něco říká: sněz to sám, neděl se s nikým, starej se sám o sobě, zařvi na něj... tak to je ďábel. A poslechnout tento hlas, být sobecký, nedělit se, podlehnout zlosti a podobně... to nám jde, to nám nečiní problémy. Poslouchat tedy umíme. Jde jen o to, vyměnit pána. Vykašlat se na ďábla a začít poslouchat Boha. A celý náš život se změní. Začnou se dít úžasné věci. S námi i kolem nás. Zkusme to. Život bude hned krásnější.

Tedy Duch Svatý vedl Pána Ježíše na poušť a vodil Ho po poušti čtyřicet dní. To je dlouho. Ovšem když Ježíš ty dny trávil v láskyplném rozhovoru a mlčení se svým nebeským Otcem, asi mu to tak dlouhé nepřišlo. Asi tak akorát. Neboť s Bohem je všechno akorát. Tak, jak má být. Zatím se to zdá jako idylka. Čtyřicet dnů prázdnin. Ovšem tak tomu není. Neboť kde je Láska a dobro a radost a štěstí a plnění Boží vůle, tam se brzy vyskytne i ďábel a snaží se to překazit. Neboť ďáblovi vadí, když člověk chodí po Božích cestách. Tedy na té poušti se do toho Božího pokoje Otce a Ježíše brzy zamíchal ďábel a začal Ježíše pokoušet. Začal o něj usilovat. To máte jako když se do manželství začne navážet někdo třetí a snaží se jednoho z manželů odloudit. Tak přesně o to se snažil ďábel. Snažil se Ježíše Bohu odloudit. Říká se tomu pokušení. Ďábel Pána Ježíše pokoušel. Tedy vlastně Pán Ježíš prožíval o samé, co před lety prožívali Adam s Evou. A ďábel toužil, aby to dopadlo stejně jako tehdy, aby Ježíš podlehl, tak jako tehdy podlehli Adam s Evou. Protože kdyby podlehl Ježíš, tak to by bylo pro ďábla totální vítězství. Nejen že svedl lidi, ale teď by si mohl na své konto připsat ještě svedení samotného Božího Syna. A to se opravdu stát mohlo, nemysleme si, že když byl Pán Ježíš Boží Syn, nemohl zhřešit! Mohl, protože se z lásky k nám stal člověkem a tak mohl vše, co člověk. Mohl tedy i zhřešit. Ale nezhřešil. A v Něm máme i my možnost nehřešit. Stačí se té možnosti chopit. Tak proč to tak často neděláme?

V těch dnech Pán Ježíš nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. Naskýtá se zde otázka, proč Pán Ježíš během těch 40 dní na poušti nic nejedl. S největší pravděpodobností držel půst. Ale proč? A co je to vůbec půst? A k čemu je dobrý? Půst, ve smyslu v jakém se nejčastěji v Bibli používá, je určitá doba, kdy člověk nejí nebo jí jen chleba. A samozřejmě musí pít, protože bez vody by člověk brzy umřel. A k čemu je půst dobrý? Pán Ježíš říká o zvláště složitých situacích a problémech: Tohoto ducha můžete vyhnat jen modlitbou a postem. Musím přiznat, že sama moc nerozumím tomu, proč to tak je, ale je to tak. Kromě toho, když se člověk postí, tak jednak se může místo tělesného pokrmu více zaměřit na pokrm duchovní, na Boží věci, za další, když člověk nějaký čas nejí, tak si pak lépe dokáže vážit potravy jako Božího daru, a to i té nejprostší potravy, jako je chléb, ještě za další- když se člověk postí, zjistí, jak málo k životu vlastně potřebuje, a že se může více o leccos dělit s druhými... a ještě za další- když se člověk postí, tak si tím cvičí vůli, cvičí sebeovládání. A to se člověku pak v životě mockrát hodí, taková pevná vůle a sebeovládání. Pánu Ježíši se to zrovna hodilo, cvičit svou vůli v poslušnosti vůli Otcově.

Tedy Pán Ježíš se postil a za nějakou dobu vyhládl. Jinak nic. Žádný hřích. Stále žádný hřích. To už vážně ďábla štvalo. Tak se do Ježíše pustil. Řekl Mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." Ježíš samozřejmě věděl, že požádal-li by o něco Otce ve shodě s Jeho vůlí, Otec Mu to splní. Zároveň však věděl, že když mu něco navrhuje ďábel, nebude to asi zrovna věc, která je ve shodě s Boží vůlí. Protože ďábel nemá Boha rád. Ježíš tedy ďáblovi odpověděl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím." Ano, to je moudrá odpověď. Chléb je sice dobrá věc, ale než o něj žádat na radu ďábla, to raději dál hladovět a sytit svou duši Božím slovem. A co myslíte, jak na tuto moudrou odpověď Pán Ježíš přišel? Ano, samozřejmě Mu ji vnukl Duch Svatý, ale udělal to konkrétně tak, že si Ježíš vzpomněl, že něco takového je psáno už v páté knize Mojžíšově a vhodně tu větu použil. Vidíte, jak je důležité, aby člověk četl Bibli, je tam spousta dobrých rad pro různé situace. Ano, Ježíš rád čítal svitky Zákona, a hledal v nich Boží rady a Boží moudrost. A jak vidíte, ne nadarmo.

Ale ďábel to nevzdával. Vyvedl Ježíše vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." Ale jednak Ježíš netoužil po moci a slávě všech království, protože velmi miloval svého nebeského Otce a ze všeho nejvíc toužil vrátit se do Jeho království Lásky, a pokud po něčem dalším toužil, pak to byl spíš ten chleba. A také znal přikázání, a věděl, že se nemáme klanět nikomu jinému než Bohu. Proto opět moudře odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." Tady u tohoto pokušení bych se chtěla chvíli zdržet. Většinou se vykládá tak, že je varováním před touhou po moci a majetku. A to určitě je- velkým varováním. Ovšem pokusme se na něj podívat ještě z jiné stránky. Ďábel ukazuje na všechna království a říká Ježíši: To všechno ti dám, jestli se mi pokloníš. To lze totiž také pochopit tak, že to ďábel říká o lidech. Ty lidi ti dám, Ježíši, jestli se mi pokloníš. Jen jednou, stačí docela malá úklona. Z tohoto pohledu to vypadá jako lukrativní nabídka. Ďábel dá všechny lidi Pánu Ježíši. Už nebude mít nikoho z lidí ve své moci a všichni se budou moci odevzdat Pánu Ježíši. Vždyť proto přeci přišel, ne? Ovšem má to jeden háček. Pokud by se Ježíš satanovi poklonil, tak za prvé satan nemusí splnit své slovo, protože je lhář, a za druhé, i kdyby Pánu Ježíši ty lidi dal, tak pokud by se mu Ježíš poklonil, tak by nad ním satan dostal moc a tím pádem by ti lidé byli, ač pod Ježíšem, vlastně stejně pod satanem. Možná si řeknete, to je divný úhel pohledu, ovšem uvědomme si, že církev má následovat Pána Ježíše. A že tedy i ji pokouší satan. A pro církev je to lákavá nabídka- pokloníš-li se mi, dám ti všechny lidi. Budeš-li dělat kompromisy se zlem, půjdeš-li s dobou, s davem, nebudeš-li hlásat Boží slovo a hlavně Boží Lásku tak radikálně, jak máš, lidé v Krista uvěří... A řekněme si- odpovídá vždy církev na tuto nabídku: Satanas, apage? Satane, odstup? Nedělá tak často kompromisy s nespravedlivostí tohoto světa a ty, kteří "díky" tomu v Ježíše uvěří, protože není pro ně tak radikální, nevrhá je tím vlastně do ďáblovy náruče?

Ale ďábel to zkusil ještě jednou. Přivedl Ježíše do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno `andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili´ a `na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen´." Vida ho, potvoru, dokonce má tu drzost a cituje Boží slovo. Jenže pěkně překrucuje jeho smysl. Ale Ježíš znal dobře Boží slovo a správně i rozuměl jeho významu, proto i věděl, že tato slova neznamenají, že by měl Boží moc pokoušet, ale že znamenají, že Bůh je s člověkem v jeho trápeních přítomen a pomáhá mu. Proto ďáblovi odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." Je tedy důležité nejen znát Boží slovo, ale také prosit Boha o správné porozumění tomu slovu, aby nás skrze ně místo Boha nesváděl satan nebo abychom skrze ně my nesváděli z Boží cesty jiné lidi.

A pak už to ďábel vzdal a odešel od Ježíše. Konečně mohl Ježíš odejít z pouště a najíst se a pak se pustit do práce. Ale ďábel neodešel od Ježíše natrvalo, ještě jednou se vrátil. Vrátil se, když bylo Pánu Ježíši nejhůř, když už Mu bylo jasné, že se na Něj farizeové a zákoníci domluvili a že neujde smrti. Tehdy, v Getsemanské zahradě, se k Němu ďábel vrátil a pokoušel Ho znovu. Ale ani tehdy neuspěl. Bohu díky, neuspěl.

Pomodleme se:

Pane Ježíši, děkujeme Ti, že námi, hříšníky, nepohrdáš, že se k nám skláníš s nesmírnou láskou. Děkujeme Ti také, žes Otce nezklamal a nikdy jsi nezhřešil, nevykašlal ses na Jeho vůli, i když jsi byl mnohdy v těžké situaci. Pane, Ty víš, že my tak často hřešíme, že posloucháme raději to, co nám našeptává ďábel, než to, co nám ve své neskonalé moudrosti a Lásce radíš Ty. Prosíme Tě, odpusť nám to, a dej nám sílu žít svatě, podle Tebe. Pane, prosíme Tě též za mír, prosíme Tě jedni za druhé, za náš sbor, za naši církve, za všechny církve, za všechny lidi, za celý svět. Děj se vždy a všude Tvá svatá vůle. Amen.