[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text L 2, 1-20

(předneseno při bohoslužbě 25.12. 2003 )

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

spousta ubohých lidí v době, ze které pochází vyprávění Starého Zákona, to znamená v době před naším letopočtem, k Bohu volala, aby jim pomohl v jejich bídě, aby sestoupil na zem nebo něco udělal, aby se jejich situace zlepšila. A protože Bůh slyší lidské modlitby a lidský nářek, a protože také viděl, že ani proroci s těmi lidmi nic nezmůžou, že lidi jsou pořád stejně špatní, někteří druhé utiskují, bohatí nedají chudým najíst, jiní lidé jsou zas jeden na druhého zlí, protivní, lžou, závidí si, nemají se rádi, tak si Bůh řekl, že to už chce vážně radikální řešení. Ale co udělat, když posílá proroky, a ani ti nic nezmůžou? A tu si řekl: Není jiné možnosti, tady vážně už nic jiného nepomůže, než že Bůh sám sestoupí do toho jejich chlíva. A obrátil se na svého jediného Syna, Božího Syna, který asi tehdy ještě žádné jméno neměl, protože Ježíš ho pojmenovala až Panna Maria, a požádal Ho, jestli by byl ochoten sestoupit z Jeho království Lásky, kde není zlo, bolest a podobně, sestoupit na zem v těle člověka a pokusit se lidi obrátit svou radikální Láskou. A Boží Syn souhlasil. Z Lásky k Otci i z Lásky k nám. Ráda bych teď přečetla na toto téma, co o tom píše apoštol Pavel v dopise Filipským ve 2. kapitole, verších 6. - 11.: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ Ano. Byl to Bůh. A přestože mu nic u Otce v nebesích nechybělo, a věděl, že na zemi to bude podstatně horší, udělal to pro nás. Zkuste si představit, že byste bydleli v nějakém paláci, kde by nebyl hlad, nebylo by zlo, nebyly by nemoci, byli byste obklopeni láskou. Dokázali byste se toho vzdát a jít žít třeba na ulici? Byli byste toho schopni? Za jakých okolností? Pro koho byste to dokázali udělat? Pro své nejbližší? A dokázali byste to udělat pro svého nepřítele, pro člověka, o kterém tušíte, že vás nemá moc rád? A Ježíš to udělal pro lidi. Pro ty lidi, kteří tak často na Boha kašlali, žili hříšně… Tedy i pro nás. Tak moc nás miluje, že sestoupil z nebeského království do toho našeho chlíva. A to doslova do chlíva, protože jak víme z Písma, Ježíš se narodil v chlívě, ve stáji nebo tak nějak. V hostinci totiž pro jeho těhotnou matku a jejího manžela neměli místo. Byli z nich tedy načas bezdomovci. Ano, slyšíte dobře, Ježíš se narodil jako bezdomovec dvěma bezdomovcům! Není to úžasné? Tedy pro Něj to moc úžasné nebylo, ani pro jeho rodiče, v chlívě byla určitě v noci děsná zima, a ty hrozné hygienické podmínky- sestry, představte si, že byste měly porodit dítě v chlévě! Ale úžasné je to, že to pro nás Ježíš podstoupil. A také to, že když to prožil, tak nám je blízko, má pro nás pochopení, cítí s námi. A ještě k tomu chlévu. Ježíš se totiž v tak hrozných podmínkách narodit nemusel, nebýt jednoho namyšleného císaře. Nechával si říkat Augustus. Nebylo to jeho pravé jméno, byl to titul, kterým mu byla vzdávána božská pocta. Augustus, řecky Sébatos, totiž znamená Hodný vzývání, svatý či božský. Ve skutečnosti to byl císař Octavián, který vládl Římské říši v letech 27 před Kristem až 14 po Kristu. Podle toho, jak se nechal nazývat, vidíme, jak byl pyšný. To také potvrzuje fakt, že nařídil provést soupis lidu - zřejmě především pro daňové účely. A ještě po celém světě - on považoval území, které spravoval, za celý svět! Sčítání lidu, jak se dozvídáme ze Starého Zákona, byla věc, která se Hospodinu nelíbila. Jen Hospodinu příslušelo znát počet svých oveček. Jen On měl jejich životy ve svých rukou. A jen On měl také ve svých rukou Izrael a mohl nařídit sčítání. Nikoli člověk. Tedy kvůli tomuto protibožskému nařízení o sčítání lidu se Ježíš narodil místo v poklidném domku tesaře Josefa v Nazaretu v chlívě v Betlémě. Ostatně už to předpovídal i jeden ze starozákonních proroků, že se Spasitel narodí v Betlémě. A stalo se to. Tedy to byl první, i když nepřímý kontakt Ježíše s lidmi. Císař Octavián. Pěkné kvítko. Ten první přímý kontakt byl mnohem příjemnější. Hodná maminka a tatínek. A víte, kdo z cizích lidí přišel Ježíše jako první navštívit? Pastýři. Nikoli pyšný císař, který si myslel, že musí mít přehled o každém člověku v říši. Nikoli farizeové, učitelé zákona či jiní učení theologové. Chudí pastýři, hlídající za temné a studené noci ovečky. Vykladači se nemohou shodnout, zda byl v Ježíšově době postoj k pastýřům jednoznačně kladný nebo zda byli naopak házeni do jednoho pytle se zloději a zabijáky. To je zajímavé. Takovíto rozporuplní lidé mají s Ježíšem mnoho společného… Možná právě proto volí Bůh je za první svědky Ježíšova příchodu. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Na to vskutku nebyli zvyklí, aby se v jejich životě dělo něco takového. Musel to být pro ně šok. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A to je možná druhý důvod, proč si Bůh vyvolil právě pastýře, aby byli prvními svědky Ježíšovými. Protože kdo jiný by uvěřil, že Spasitel se narodí v krmítku… Ale jim byl takovýto Spasitel blízký. Takovému mohli uvěřit, že přišel i pro ně... A jeden anděl nestačil, na takovouto slavnostní událost jich Bůh posílá hned celý sbor. A všichni takto chválí Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." A tak se šli pastýři poklonit svému Spasiteli. Spasiteli, který se rodí v dřevěném krmítku pro zvířátka a umírá na dřevěném kříži pro zločince. A to všechno snášel z Lásky k nám, a při tom nelehkém životě nespáchal ani jeden hřích… Nenadával Bohu za to, že to nemá lehké - věděl totiž, že za to nemůže Bůh, ale lidi, kteří ho nepřijali pod střechu, kteří nepřijímali jeho slova a činy lásky a kteří ho nakonec ukřižovali… A nenadával ani těm lidem, protože On na ně nebyl naštvaný, On je litoval a měl je rád… A proto Ho Bůh vzkřísil. Pro Jeho svatou a dokonalou Lásku. Proto Ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. Ano, před nikým jiným klekat nemáme, jinému se klanět nemáme, ale Ježíšovi ano. A máme ho uznat za Pána. Za svého Pána, za svého průvodce životem, za toho, který ví nejlépe, co s mým životem. Vždyť On nás tolik miluje, že kvůli mně, kvůli tobě, tobě, kvůli každému z nás, se narodil v chlévě, trpěl pronásledování a umřel na kříži. Kdo jiný by byl hodný toho, abychom mu věnovali celý svůj život? Kdo jiný toho pro nás tolik udělal? Kdo jiný nás tolik miluje? Kdo jiný to s námi myslí tak dobře? Nikdo jiný. Proto toužíte-li po štěstí, toužíte-li mít někoho, kdo vám rozumí, přidejte se k Pánu Ježíši. A nebudete litovat.

Pomodleme se:

Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi z Lásky k nám přišel na zem, narodil se v chlévě, kázal o Lásce a žil Lásku a nakonec jsi byl zlými lidmi, jako jsme my, ukřižován. To všechno jsme Ti způsobili a Ty nás přesto miluješ. Prosíme Tě za odpuštění našich vin, kterými jsme Tě ukřižovali, a prosíme Tě, dej ať si konečně uvědomíme, jak nás miluješ, a přidáme se na Tvoji stranu a na Tvoji cestu, přidáme se ke Tvému způsobu života, což je Láska. Amen.