[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Ž 100

(předneseno při bohoslužbě 1.1. 2004 )

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

vstupme do nového roku s chválou! S chválou za rok uplynulý, s chválou za rok, který začíná, s chválou, že vše, co prožíváme, smíme prožívat s Bohem... Chvalme Boha - za to, že je, že je Láska, že nás miluje... Žalm, který jsme vyslechli, je výzvou ke chválení Boha. Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Tedy nejen lidé, ale i všechno ostatní tvorstvo, ale i květiny, ale i slunce, voda, všichni a všechno má chválit svého Pána a Tvůrce, a radostně mu sloužit. Ptáčci Ho chválí svým zpěvem, květiny svou vůní a krásou, slunce svým svitem, voda svou průzračností… Chválí Ho a slouží Mu. Chvála a služba spolu totiž úzce souvisí. Vždyť každé chválení Boha je služba Jemu. A stejně tak každá naše služba našim bratřím a sestrám a tedy i Bohu je zároveň chválením Boha. Kdo chválí jen ústy a ne celým svým životem, nechválí, a jeho chvály jsou pouhou samomluvou. Chválení Boha, modlitební společenství s Ním, dává sílu k radostné službě. A sloužíme-li radostně Bohu, naplní nás naše služba touhou chválit Ho a děkovat Mu - za to, že Mu smíme sloužit, za to, že je Dobrý, a vůbec za všechno.

Ještě si povšimněme slůvka radostně. Sloužíme Bohu opravdu radostně? Nebo bereme svou službu, svou práci pro Něj, jen jako povinnost, jako něco, co se prostě musí? A proč? Není to tím, že Boha málo chválíme? Že jsme málo ve společenství s Ním, že stále jen pracujeme a nenačerpáváme nových sil u Něj? K té radosti - víte, satan chce křesťanům namluvit, že kdyby sloužili jemu a ne Bohu, měli by se lépe, měli by více radosti a podobně. Ale na to mu přeci nesmíme skočit. A nesmíme mu skočit ani na to, že ta radost, pokud sloužíme Bohu, přijde až na onom světě, jak se říká. Protože Boží království je už nyní částečně mezi námi, a kdykoli a kdekoli chválíme Boha a sloužíme Mu, můžeme prožívat radost.

Tedy chvály a služba. To by měla být náplň života křesťana. Ale zamysleme se, jakou část našeho života to skutečně tvoří. A co je tu ještě? Co ještě, kromě chval a služby, naplňuje náš život? A co z toho ho může skutečně naplnit?

Vstupte před jeho tvář s plesem. Co to znamená, vstoupit před Hospodinovu tvář s plesem? A co vůbec je Hospodinova tvář? A kde? Žalmy se zpívaly většinou při bohoslužebných shromážděních v chrámě. Dá se tedy předpokládat, že se zde mluví o přistupování před Hospodina při modlitbách a obětech. Ale nejen v chrámě je přítomen Hospodin. Nejen v kostele. A nejen v neděli. Hospodin je stále při tobě. "Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?" (1K 3,16). Jsi tedy stále před Jeho tváří. Neuvědomuješ si to? Stále jsi před Hospodinovou tváří, stále Ho můžeš chválit. A děláš to? Nebo děláš místo toho tisíce jiných věcí, zbytečných, nebo třeba i špatných, jako bys nebyl před tváří svatého Boha, jako by tě neviděl… Ale On tě vidí a je Mu to líto, bolí Ho to. A tebe také, i když si to třeba v tu chvíli neuvědomíš, když třeba vyhledáváš náhražky radosti, náhražky plesání, ale Hospodina nemůže nic nahradit, a ty to víš, a co s tím? Zkus to přeci jen s Ním…

Vizte, že Hospodin je Bůh. Tato věta nám vypovídá o třech skutečnostech. Vězte, že Hospodin! je Bůh. Ne Baal, ne zlaté tele, ne já, ne peníze, ne sex, ne nějaký politik, ale jediný Hospodin je Bůh. Bůh živý a pravý. Jediný Hospodin. A vězte, že Hospodin je! Bůh. Ne že není. Ne že neexistuje. Ne že je jen iluzí, lidským výmyslem za účelem překonání různých strachů. Hospodin je Bůh! A vězte, že Hospodin je Bůh!. Tedy Hospodin není jen tak někdo nebo dokonce jen tak něco, s čím bychom mohli manipulovat, jak se nám zachce. Hospodin je Bůh, svrchovaný Pán. Tvůj Pán. Ty Mu paříš a máš Ho poslouchat.

Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. To je důležitá věta. On nás učinil, a ne my sami sebe. Že je to jasné, řeknete? Ano? A proč se tedy leckdy chováme, jako bychom se stvořili sami, jako bychom patřili jen sami sobě, jako bychom neměli koho poslouchat, jako bychom si mohli dělat, co se nám zachce, jako bychom byli středem vesmíru? S tím ovšem souvisí i další problém - proč si myslíme, že si musíme pomoci sami a když to nejde, a je logické, že to nejde, proč propadáme beznaději, jako by tu nebyl Ten, v Jehož laskavé péči stále jsme?

Ale my jsme jeho lid, ovce, které pase. A ovečky poslouchají pastýře. Proč? Nu protože vědí, že je pase na travnatých nivách, a vodí je na klidná místa u vod… Nepřipomíná nám to 23. žalm? Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku… Jistě, někdy se i ovečka zatoulá. A pastýř ji jde hledat. A najde ji. A oba jsou šťastni - pastýř i ovečka. Nebyla by od ní pošetilost, schovat se před Pastýřem, aby ji nenašel? To přeci nemá logiku… A my, lidé, Homo sapiens sapiens, člověk rozumný rozumný, se tak často chováme naprosto nerozumně, nelogicky, Pastýři, který nás starostlivě hledá, se nedáváme nalézt, a tak se vydáváme v nebezpečí…

Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem. Opět je zde myšlen chrám. Ale jak jsme si již řekli, Hospodin není jen v chrámě. Hospodin je stále při tobě. Problém je, že ty nejsi stále při Něm. Vstupte do Jeho bran s díkůvzdání, do nádvoří Jeho s chvalozpěvem. Ještě tak s prosbami předstupujeme před Hospodina, ale s díkůvzdáním a chvalozpěvem? Málo, velmi málo… A se službou? V epištole Efezským je psáno: "Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili." (Ef 2,10). Ano, vstoupit do Hospodinových bran znamená také vstoupit do skutků, neboli konat skutky, které On nám připravil… A to už se nám vůbec nechce, něco konat, a ještě ke všemu ne to, co si sami vymyslíme, ale to, co pro nás vymyslí Bůh… A přitom je to něco tak úžasného, smět chválit Hospodina a smět Mu sloužit… Za prvé si to zaslouží. Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! Věčné milosrdenství, umíte si to představit? Milosrdenství bez konce, milosrdenství, jemuž není hranicí sebevětší hřích a sebezatvrzelejší srdce… To je snad malý důvod, proč chválit Hospodina a proč Mu sloužit? A za druhé - vždyť je to přeci radost, úžasná milost, chválit Boha, svého Pána, Otce, Syna a Ducha Svatého, a činit Jeho vůli… Když Ho chválíš a když Mu sloužíš, takové chvíle jsou již jakousi předjímkou Božího království. Vždyť tam již nebudou prosby. Nebudou tam nářky. Tam nebude hřích, sobectví, svévole. Tam už bude jen služba, chvály a díkůčinění. O tuto předjímku se tedy připravuješ, nechválíš-li Hospodina, nesloužíš-li Mu s radostí. A tak vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu. Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení. Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi, dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků! Amen.

Pomodleme se:

Bože, náš laskavý Otče! Chválíme Tě za uplynulý rok a chválíme Tě za rok začínající. Děkujeme Ti za všechno, co jsme už ze Tvé milosti směli krásného prožít i za všechno, co je teprve před námi, za všechno, co nás ještě čeká. Děkujeme Ti, že se nemusíme bát budoucnosti, neboť jsme ve Tvých rukou, a víme, že cokoli nám budoucnost přinese, nebudeme to prožívat sami, ale Ty budeš vždy s námi, v dobrém i ve zlém. A jednou nás čeká absolutní budoucnost, věčná přítomnost- věčný život ve Tvém království. Z toho se těšíme a za to Tě chválíme. Prosíme Tě Pane za nás, tu shromážděné. Prosíme Tě za náš sbor, za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi. Prosíme Tě zvláště za lidi trpící – osamělé, nemocné, umírající, hladovějící, bezdomovce, lidi ve válkách... Potěš je, pomoz jim, a zjev jim, že i pro ně máš Budoucnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír. Buď vůle Tvá a přijď Tvé království. Amen.