[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Gn 3, 1-7

(předneseno při bohoslužbě 29. 2. 2004 )

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady Bůh řekl: 'Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte abyste nezemřeli '" Had ženu ujišťoval: "Nikoli nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den kdy z něho pojíte otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

to, co nás nejvíce trápí, a co působí všechno zlé, co se ve světě děje, je hřích. Můj, tvůj, všech lidí. Nebýt hříchu, byl by na světě ráj. Nebo ještě jinak. Když nebylo hříchu, byl na světě ráj. Proto bych se dnes spolu s vámi ráda zamyslela nad tím, jak takový hřích vlastně vzniká a jak funguje a co se s tím dá dělat, jestli je z toho cesta ven.

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin učinil, byl had. Ponechám teď stranou úvahy nad tím, jestli zde jde o zvíře, ďáblova služebníka, ďábla samého či lidské srdce (jak říká prorok Jeremiáš: Nejúskočnější ze všeho je srdce - Jer 17,9). Chci se soustředit na něco jiného. Nejprve si všimněme, že had je pouze Boží stvoření. Není zdaleka tak mocný jako Bůh. Není Jemu rovným nepřítelem. Nemá takovou moc, jako On. Některé náboženské směry se domnívaly, že ďábel je jakýmsi protikladem, protipólem Boha - Bůh je dobrý, ďábel zlý, ale oba jsou stejně silní a jde o to, kdo z koho. Tak tomu není. Bible nám to říká zcela jasně. Had je Boží stvoření. A zde nás napadá další věc. Bůh přeci činí jen dobré, jak to, že had - ďábel, je zlý? Samozřejmě, že i on byl na počátku dobrý, ale pak Boha přestal poslouchat a šel si svou cestou. Špatnou cestouů

Tolik tedy jen na úvod k tomu hadovi. Ale nyní obraťme svou pozornost ke slovu nejzchytralejší. Zchytralost, či lstivost, je ďábelská alternativa moudrosti. A dnes, stejně jako tehdy, v případě, který nám líčí Písmo, si lidé velmi často pletou moudrost a vychytralost, a velmi často volí právě vychytralost. Ať už jako svou cestu: "To udělám, a mám vyhráno, bez práce, a ostatní mi na to skočí!" nebo jako ti napálení: "Podívej, to je chytrý člověk, ten to má spočítané, a jak mu to nese, tak uděláme to, co nám radí."

Tento lstivý hlas tedy říká ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Doslova přeloženo z hebrejštiny to zní: "Též však řekl Bůh: nejezte pokrm stromů této zahrady?" Což je zajímavé ze dvou důvodů. Za prvé je z toho patrné, že nejde o celý hadův výrok, ale o výseč z patrně delší řeči. A za druhé - had přímo vkládá Bohu do úst něco, co neřekl, což je právě v originále ještě zřetelnější nežli v překladu, který zde užívá řeči nepřímé. Všimněme si hadovy strategie. Překrucuje Hospodinův výrok, Boží vůli. A to natolik mistrně, že vyzní zcela opačně. Bůh řekl: "Z každého stromu zahrady smíš jist. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez." A ďábel z toho udělal: "Nejezte pokrm stromů této zahrady." A známe i další, novější ďábelské interpretace Božích výroků, jako například Ježíšův výrok: "Chudé máte vždycky s sebou" citovat jako: "Chudé budete mít vždycky s sebou" a vykládat tak, jako že je to v pořádku či snad dokonce Boží vůle. Jak se proti těmto lžím bránit? Hodně důležité je číst Boží Slovo, Bibli, a vždy, když vám někdo řekne něco, co se vám nezdá, okamžitě porovnávat s Božím Slovem. Horší je, když nejde přímo o lživou citaci, ale o falešný výklad, jako třeba podobenství o hřivnách vykládat jako obhajobu finančních spekulací. Zde je potřeba hlubší znalosti Písma, ale nejen jeho litery, ale hlavně jeho Ducha. V tom nám může pomoci nejen studium Písma, ale i modlitba - ptát se Boha, co je smyslem textu, který čtu, prosit Ducha Svatého o světlo ke správnému pochopení. Tolik tedy k hadovým lžím.

Ale ještě jednu věc k jeho strategii: snaží se nám namluvit, že nás Bůh chce omezovat. Bůh říká, že nemáme krást. Ale had nám našeptává: Bůh ti nechce dovolit tak chytře s penězi zacházet, abyste se ty i tvá rodina měli dobře? Bůh říká, že nemáme vydávat křivé svědectví proti bližnímu. Ale had nám našeptává: Bůh ti nechce dovolit, abys pravdu trošičku poupravil, aby třeba tvůj kolega musel odejít a tys mohl povýšit a být šťastný? A tak podobně. Proti těmto útokům je jediná zbraň: důvěřovat Hospodinu. Svěřit do Jeho rukou celý svůj život a důvěřovat Mu tak plně, jako důvěřuje nemluvně své mamince. Věřit Mu, že On chce pro mne i pro všechny lidi jen to nejlepší, a že když budu činit Jeho vůli, bude na světě více štěstí a i já tak budu šťastnější.

Ale přejděme k dalšímu verši. Žena hada opravuje: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: "Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli." Tedy žena se Boha nejprve zastává, má snahu Ho hájit. Ale nakonec se stejně chytá do pasti. Bůh o stromu neřekl: ani se ho nedotkněte. To už si žena přifantazírovala. Možná ve snaze přesvědčit sama sebe i hada, že tohle ovoce se prostě baštit nebude. A už je na světě tabu. Něco, co se nesmí, a proto tolik láká. To had chtěl. A když viděl, že už se žena chytá, pokračuje: "Nikoli, nepropadnete smrti." Tvrzení proti tvrzení. Předtím jen Boží výrok překrucoval. Teď již otevřeně vyhlásil Boha za lháře. A dělá to dnes a denně, znovu a znovu. Ježíš říká: "Těžko vejde bohatý do království nebeského." A mnozí kazatelé říkají: bohatství je důkazem Boží přízně a Božího požehnání. Komu uvěříme? Za kým půjdeme? Co budeme žít a zvěstovat my?

A had pokračuje: "Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Had slibuje člověku, že neposlechnutím Boha získá víc, než má. Což je opět lež. Bůh dává člověku tolik moudrosti, tolik poznání i tolik hmotných statků, kolik člověk opravdu potřebuje. A chtít něco navíc je hřích. Tím může člověk jedině ztratit.

Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, strom slibující vševědoucnost. K této větě bych měla dvě myšlenky. Jednak tu začala opět pracovat ženina fantazie. Když šla dřív kolem toho stromu, ani jí nenapadlo, že by byl kdovíjak lákavý, notabene že by sliboval vševědoucnost. To had jí to namluvil a ona už skrze to se začala na ten strom dívat jinak. Máme se dívat na svět a na skutečnosti v něm tak, jak nám o nich mluví Bůh, a ne jak nám to namlouvá někdo jiný. Jedině tak je možno mít ke stvořenému zdravý vztah. Jedině tak budou věci našimi služebníky a ne našimi otrokáři čí modlami. A s tím souvisí i druhá poznámka - žena zde byla svými smysly zaměřena příliš na věci - viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči- to máme zrak, chuť... Smysly nemají být zaměřeny v první řadě na věci, ale na Boha (zde bych připomněla slova 9. verše 34. žalmu: Okuste a vizte, jak je dobrý Hospodin).

Ale pojďme dál. Žena tedy vzala z plodů toho stromu a jedla, a dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Nezvládla to. Došla příliš daleko v dialogu s hadem. Z toho vyplývá, že s hlasem, navádějícím nás ke hříchu, se nemáme vůbec bavit. Máme ho prostě odmítnout a ještě více se přimknout k Bohu. Tedy žena zhřešila. Ale nejen to. Ještě svádí ke hříchu svého muže. A on se nechá svést. Ano, muž a žena mají být jedné mysli. Ale tohle je falešná jednota, falešná solidarita. A to je dnes velmi častý jev, jednota ve zlém, místo v dobrém. Rodinné sobectví, falešná jednota ve sboru, v církvi, kde člověk nechce rozbíjet jednotu a tak raději mlčí ke špatnostem...

Tedy žena i muž pojedli ovoce ze stromu, ze kterého jíst neměli. A co se stalo? Otevřeli se jim oči: poznali, že jsou nazí. Vlastně svým způsobem opravdu poznali dobré a zlé, ale ne tak, jak si to představovali. Dobré už znali před hříchem. Teď poznali i zlé, a to na vlastní kůži. A co z toho mají? Nejsou jako bohové, ale jsou nazí. V hebrejštině jde o slovní hříčku. Slova "jako bohové" a slovo "nazí" tam zní totiž velmi podobně. Člověk, který je pořád ještě v nějakém kontaktu sáBohem - a to žena i muž v ráji byli, vlastně z hříchu ani moc potěšení nemá. Zjišťuje, že Boha zarmoutil a že je bezmocný a bezbranný. Dostává strach. A oni se to snažili vyřešit tak, že spletli fíkové listy a oděli se jimi. A to dělá člověk dodnes. Místo aby litoval svého hříchu a křičel k Bohu a prosil Ho za odpuštění, vyrábí si masku, obléká hroší kůži, schovává se.

A jaká je cesta ven? Je to Pán Ježíš. Ten, který nám praví: "Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všechno a nic už nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, bídný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím." (Zj 3,17-20.22)

Pomodleme se:

Bože, vyznáváme Ti, že stále hřešíme. I když víme, že tím zarmucujeme Tebe a ubližujeme svým bližním i sami sobě. Děkujeme Ti, že s námi máš takovou trpělivost, že se na nás nevykašleš, a že nám pro Ježíše Krista naše hříchy odpouštíš, když jich upřímně litujeme a snažíme se polepšit. Prosíme Tě, pomáhej nám svým Svatým Duchem, aby tato naše snaha byla opravdová a vytrvalá a aby nesla ovoce. Děkujeme Ti, že smíme znát podstatu hříchu: je to nedůvěra váTebe, strach, že nás chceš o něco připravit, je to sobectví, orientovanost na sebe místo na Tebe, je to touha mít víc a víc. A děkujeme Ti, že smíme znát i zbraň proti hříchu: orientace na Tebe, důvěra váTebe, Láska káTobě, poslušnost Tvé vůle. A především svatá a nevinná Krev Ježíše Krista. Tou když necháme očistit naše myšlenky, slova a skutky, budeme očištěni kánovému životu. Pane, děkujeme Ti také za náš sbor, za to, že mohl vzniknout, a že vátěchto dnech si připomínáme 1. výročí jeho vzniku. Děkujeme Ti za všechny naše současné i budoucí členy a prosíme Tě o požehnání do dalších let. Požehej nám, prosíme, ať můžeme být požehnáním. Prosíme Tě Pane také za ty, kdo měli váuplynulých dnech či budou mít ve dnech následujících narozeniny - za Jardu Jiruška a za Janu Turkovou. Žehnej jim a drž nad nimi stále svou ochrannou ruku. Prosíme Tě Pane za všechny pronásledované, nemocné, umírající, smutné, osamělé, bezdomovce, lidi ve válkách... Prosíme Tě i za naše nemocné - za Evičku i za ostatní, prosíme Tě za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, prosíme Tě za mír a spravedlnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír... A nyní spojme své chvály, díky i prosby, vyřčené i nevyřčené, vámodlitbě, kterou nás naučil Pán Ježíš: Otče náš...