[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Mk 13, 1-2

(předneseno při bohoslužbě 28.3. 2004 )

A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

Pán Ježíš procházel se svými učedníky chrámem, kde měl několik rozhovorů, varoval tam své učedníky před zákoníky a farizeji, dal jim za příklad chudou vdovu, která dala do chrámové pokladnice celé své jmění... A když vyšli z chrámu, myslíte, že učedníci rozjímali nad Ježíšovými slovy? Ó ne... Jeden z nich hned po východu z chrámu říká Pánu Ježíši: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" Mluví o architektuře. Rozplývá se nad hromadou šutrů. Ano, jakýkoli chrám, jakýkoli kostel, byť by byl sebekrásnější, je bez Boha, který jediný mu dává smysl a význam, jen hromadou šutrů. Ano. Krásnou hromadou krásných šutrů. A na Boha, na ten smysl chrámu, ten učedník v tu chvíli nemyslel – přestože právě vyšel z chrámu, kde Pán Ježíš mluvil mnoho slov, nad kterými je dobré se zamýšlet... A jak je tomu s námi, když vycházíme z kostela? Také jsme už myšlenkami jinde? Nebo jsme myšlenkami jinde dokonce i v kostele, při bohoslužbě? A není to škoda, být myšlenkami či dokonce srdcem jinde, když Bůh má pro nás tolik krásných a podnětných slov, vedoucích náš život správným směrem, povzbuzujících, napomínajících...? Kéž bychom nedělili své dny na neděli a ty ostatní, kéž by neděle nekončila vyjitím z kostela, kéž by po celý týden Boží slovo proměňovalo a formovalo naše srdce, naše myšlení, naše slova i naše skutky...

Ale vraťme se znovu ke slovům toho Ježíšova učedníka: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" Ach, jak často člověk zaměňuje formu a obsah, prostředek a účel... A formu, prostředek dává na první místo, a obsah, cíl až na místo druhé, neboli poslední... A tak se stává, že se církve hádají kvůli výzdobě chrámu, kvůli oblečkům farářů, kvůli druhu provozované hudby... A tak se stává, že křesťané tak pečují o svůj kostel, a zapomínají na péči o vztahy ve sboru, a zapomínají na život v následování Toho, který je jim v tom kostele zvěstován, až pak najednou zjistí, že jich ubývá a kostel, který býval dříve plný, je dnes poloprázdný... A když nedej Bože o ten kostel z nějakého důvodu přijdou, tak se jim hroutí celý jejich svět... A v jiných prostorách se shromažďovat nechtějí – zapomínají, že první křesťané se scházeli po domech a v době pronásledování dokonce v katakombách... Na čem to ten náš svět víry, ten náš duchovní život, stojí? Stojí na kostele, na krásné hromadě krásných šutrů, nebo stojí na Kristu, který o sobě mluví jako o „kameni úhelném“ (Mt 21,42)? Stojí-li totiž na kostele, na oblečcích, na vnějších věcech, jsme podobni muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. Ovšem stojí-li náš život víry na naslouchání Božího slova a na následování Pána Ježíše, jsme podobni rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále (viz Mt 7, 24-27).

A co to znamená, víra, která stojí na Kristu, život zakotvený v Ježíši, život jdoucí za cílem, nikoli se zastavující u prostředků? Z úst proroka Jeremiáše nejprve slyšíme Boží slovo o tom, co takováto hluboce zakotvená víra není: Nespoléhejte na klamná slova: »Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův.« To znamená – nemyslete si, že tím, že chodíte do kostela, jste spaseni, že tím je vše mezi vámi a Bohem v pořádku a že už se o nic nemusíte starat. To byste totiž byli na velikém omylu. Hospodin říká, co máme dělat, abychom mohli žít v zemi, kterou nám zaslíbil, v Božím království: „Jestliže napravíte své cesty a své skutky, budete-li mezi sebou zachovávat právo, nebudete-li utlačovat bezdomovce, sirotka a vdovu, nebudete-li na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete-li chodit ke své škodě za jinými bohy, pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům na věky věků.“ Ano, to je víra založená na Kristu, víra v to, že On je Boží Syn a že Jeho slovo je pravda, že Jeho život dovršený Jeho smrtí na kříži a slavně zpečetěný Jeho vzkříšením z mrtvých je ta správná cesta, ten správný život hodný následování, ano, že On sám je ta Cesta, Pravda a Život. To je pravá víra, která je dosvědčována a projevována nejen zbožnými vzdechy a slovy, ale také a především životem následování Pána Ježíše.

A co se stane, nebudeme-li mít takovouto víru? Budeme-li ulpívat na vnějším a nedostaneme se na kořen, nebude-li naše víra dosvědčována naším životem? Pán Ježíš to říká svému učedníkovi i nám: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno." Ano, budeme-li ulpívat na povrchu, nebude-li naše víra dosvědčována naším životem, nebudou-li křesťané solí země a světlem světa, nebudou-li žít v lásce k sobě navzájem i ke všem lidem, bude-li naše víra vyprázdněná forma, vyprázdní se i naše chrámy a posléze budou zbořeny. Nezůstane z nich kámen na kameni. Ježíš to říkal Židům o Jeruzalémském chrámu, a oni se neobrátili, nepostavili svou víru na pevném základě, na Kristu, na Lásce - a roku 70, 40 let po Ježíšově ukřižování, byl chrám po dobytí Jeruzaléma Římany zničen. A říká to i nám. Nepostavíme-li svou víru na Kristu, svůj život na Jeho následování, můžeme se dočkat nepěkných věcí... Totiž nebudou-li křesťané věřit a žít skutečně křesťansky, nebudou světu živým svědectvím o Kristu, lidé se k Němu nebudou obracet, naopak, budou strhávat křesťany s sebou, do povrchního, konzumního způsobu života, toho stylu života, který s sebou nese nepokoj, hádky a války... a tak už to v tom světě pomalu začíná vypadat a jestli se křesťané nevzpamatují a nebudou věřit a žít vskutku křesťansky, bude ještě hůř...

A tak nespoléhejme na klamná slova: »Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův,« nýbrž napravme své cesty a své skutky, zachovávejme právo, usilujme o spravedlnost, ujměme se bezdomovce, sirotka a vdovy, zkrátka žijme Lásku Kristovu... Nedávejme Bohu jen ze svého přebytku, nýbrž dejme se Mu celí, jako ta chudá vdova, kterou Pán Ježíš chválí... a tak uctívejme Boha tak, jak se Mu to líbí, v chrámě i mimo, v neděli i všední den, vírou, modlitbami i skutky, celým svým životem. Vždyť je psáno, že my jsme Boží chrám a že v nás přebývá Duch Boží.

Pomodleme se:

Hospodine, Pane náš, děkujeme Ti za to, že díky Tobě smíme vědět, na čem záleží, co je to podstatné a co jen případné, co je obsah a co forma. Vyznáváme, Pane, že i přesto, že to víme, někdy zaměňujeme obsah za formu a formě dáváme přednost a na obsah zapomínáme. Že se někdy věnujeme více péči o věci vnější nežli péči o svou duši, že někdy pro přesvědčení, že jsme křesťané, chodíme do kostela a to stačí, zapomínáme křesťansky žít. Prosíme Tě, Pane, odpusť nám to, a nepřestávej nám připomínat, jak se skutečně věci mají, jak je to s námi, se světem, a co máme dělat. Prosíme Tě, proměňuj naše srdce svým Svatým Duchem, svým slovem, svou Láskou. Dej, ať ani dnes neodejdeme odtud neproměněni. Prosíme Tě Pane za všechny trpící - nemocné, umírající, smutné, osamělé, bezdomovce, lidi ve válkách, pronásledované... Prosíme Tě i za náš sbor, za naše nemocné - za Evičku i za ostatní, prosíme Tě za naši církev, za všechny církve, za všechny lidi, prosíme Tě za mír a spravedlnost... Prosíme Tě Pane za celý svět, za celý vesmír. Buď vůle Tvá a přijď Tvé království. Amen.