[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text J 17, 20-23

(předneseno při bohoslužbě 9.5. 2004 )

Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Milé sestry a milí bratři, milé přátelé,

jsem moc ráda, že jsem po těch třech týdnech opět mezi vámi. Ani nevíte, jak jste mi chyběli! Dnešní text hovoří o jednotě. A když je společenství v jednotě, a někdo se z něj na nějaký čas vzdálí, ti ostatní mu chybí – a on jim. A jaká je pak radost, když se znovu shledají! Ano, jsem ráda, že jsem tu dnes opět mezi vámi. A chci se spolu s vámi zamyslet právě nad jednotou – neboť o ní je dnešní přečtený text.

Pán Ježíš se modlí k Bohu Otci. Je to v ten večer, kdy naposledy večeří se svými učedníky. Je šťasten, že může ještě tento večer prožít s nimi. Je Mu smutno, má obavy z toho, co Ho čeká, ale společenství s bratry Ho posiluje. Kdo z nás by to neznal... Sdělená bolest – poloviční bolest, sdělená radost – dvojnásobná radost... A Pán Ježíš se modlí k Bohu Otci – za ty, se kterými sedí u stolu, i za ty, se kterými stoluje dnes, tedy i za nás. Modlí se za to, aby byli – abychom byli - jednotní - jednotní s Bohem a jednotní spolu navzájem. Proč se modlí zrovna za jednotu svých učedníků? O dvě kapitoly blíž, tedy v 15. kapitole Janova Evangelia, slyšíme Pána Ježíše, jak vybízí své učedníky k Lásce. „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“ A jednota s Láskou úzce souvisí. Protože když se mají lidé rádi, jedním z projevů či důsledků jejich Lásky je právě jednota. A naopak, nemají-li se lidé rádi, nemohou být jednotní. Není opravdové Lásky bez jednoty ani opravdové jednoty bez Lásky. A Pán Ježíš touží, abychom žili v opravdové Lásce a v opravdové jednotě.

Pán Ježíš prosí Boha Otce, abychom byli jednotní tak (takovým způsobem), jak je v jednotě Bůh Otec a On, Jeho Syn, Ježíš Kristus. To znamená především jednotní v Lásce. Ano, má jít o jednotu založenou na Lásce. A z Lásky pramení jednota vůle, jednota touhy. Boží vůle, Boží touha, je život na základě Lásky – to znamená odpuštění, mír, spravedlnost, solidarita, sdílení... Na těchto základech mají být sjednoceni Ježíšovi následovníci. Na těchto základech má být jednotné každé manželství, každá rodina, každý sbor, církev, stát, svět... Na těchto základech můžeme stavět...

A jak je tomu ve skutečnosti? Jak je to s našimi manželstvími, s našimi rodinami? Jsou jednotné? A jsou jednotné v Lásce? Máme se rádi? Stojíme při sobě? V dobrém i ve zlém? Hledám společně se svým manželem, se svou manželkou, Boží vůli? Nebo si chci prosazovat jen tu svou? V jednotném manželství plném Lásky už pomalu není potřeba slov. Ten jeden pozná tomu druhému takřka na očích, co si přeje, a dříve, nežli to vysloví, to pro něj udělá. Takové bylo manželství mé babičky s dědou. Byli jednotní v lásce, ve službě svým blízkým, ve službě společnosti... V září by oslavili 60 let společného života. Před 14 dny děda umřel. A babičce chybí. Nesmírně jí chybí. I to patří k jednotě – smutek, pocit obrovské ztráty, když někdo odejde... Ještě že tam, kde je opravdová jednota a Láska, je loučení jen částečné a dočasné, neboť Láska je silnější než smrt – a jednou se to projeví slavně a dokonale...

A jak je tomu s naším sborem? Máme se navzájem rádi? Těšíváme se do sboru – na společenství s Bohem i spolu navzájem? Zajímáme se jeden o druhého, o jeho radosti, o jeho bolesti? Modlíme se jeden za druhého? Snažíme se pomáhat si? Když někdo chybí, všimneme si toho? Chybí nám, když tu chybí? Pán Ježíš myslí na každou ovečku, a když se jedna zatoulá, je Mu smutno, chybí Mu, a jde ji hledat... Snažíme se společně hledat Boží vůli pro náš sbor? Hledat, jaké jsou Boží plány s námi, jaký je náš úkol v naší církvi, v našem městě, v naší zemi?

To, že jste mi chyběli, byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla dnes spolu s Vámi rozjímat o jednotě. Druhým důvodem byl vstup České republiky do Evropské unie. Ano, jak jistě všichni víte, prvního května 2004 vstoupila Česká republika spolu s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Konečně jsme tedy „v Evropě“, jak se nám tvrdí. Ono se toho tvrdí... Také se tvrdí (a proto byli, žel, mnozí křesťané pro vstup do Evropské unie), že Evropa, potažmo Evropská unie, je křesťanská, že stojí na křesťanských základech... Není to pravda! Kde je jaká spravedlnost, solidarita, sdílení? Samá konkurence, velké sociální nerovnosti, vysoká nezaměstnanost, mnoho bezdomovců... To vskutku nejsou hodnoty křesťanské, kristovské, ježíšovské... Ne, Evropská unie není jednotou v Kristu... Evropská unie je jednotou založenou na ekonomických zájmech (ovšem nikoli zájmech většiny lidí, nýbrž zájmech bohaté menšiny)... Evropská unie je jednotou bohatých a mocných, kteří se sjednocují, aby mohli společnými silami lépe vykořisťovat – chudé lidi ve svých zemích i chudé země světa. A takováto jednota není jednotou podle Boží vůle. Jde spíše o jednotu, o jaké čteme v 1. knize Mojžíšově, v 11. kapitole, 1. – 9. verši: „Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.“ Ano, takovouto falešnou, pyšnou a nebezpečnou jednotu Hospodin raději rozbil. Neboť On nechce jakoukoli jednotu. Jednota na špatných základech může být někdy horší než určitý stupeň nejednoty. A do této falešné jednoty Česká republika vstoupila. A co teď s tím? Je už vše prohráno? Nebo se s tím dá ještě něco dělat? Ale ovšem... Proti jednotě ve zlém je třeba postavit jednotu v dobrém, resp. v Dobrém, jednotu v lásce, resp. v Lásce, tedy jednotu v Kristu, jednotu založenou na Ježíšem hlásaných a žitých hodnotách – LÁSCE, spravedlnosti, solidaritě, sdílení, odpuštění... Tuto jednotu smíme a máme žít v našich manželstvích, v našich rodinách, v našich sborech, v naší církvi... O tuto jednotu smíme usilovat a zápasit i v našem státě, a podporovat ji i ve světě – podporovat ta hnutí a ty aktivity, které o ni usilují... A Bůh, který tolik touží, aby všichni byli jedno jako On s Ježíšem, aby všichni byli jedno v Něm, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal Boží Lásku, On jednou tu jednotu dokoná. Tu pravou jednotu, jednotu v Lásce, jednotu navěky, jednotu bez rozdělení, jednotu bez rozloučení, jednotu, v níž nebude nikdo chybět – neboť co by to bylo za jednotu, kdyby v ní někdo chyběl – to, co nesvedeme my, jednou slavně dokoná On. A my o tom smíme vědět a z toho se radovat a to s důvěrou očekávat, neboť, jak je psáno v epištole Efezským, v 1. kapitole, 9.-10. verši: „nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“

Pomodleme se:

Bože, náš laskavý a dobrotivý Otče, děkujeme Ti za Tvou Lásku. Za to, že jsi v takové úžasné jednotě s Ježíšem a Duchem Svatým, a že do této nádherné a láskyplné jednoty zveš i nás. Vyznáváme Ti, Bože, že jsme ještě tolik nejednotní, a tolik nedokonalí v Lásce... Ale toužíme se Ti otevírat. Toužíme se otevírat Tvé Lásce, kterou chceš proměňovat jednoho každého z nás a dohromady nás přetvářet ve Tvoji rodinu. Prosíme Tě, Otče, za naše nemocné. Prosíme Tě za náš sbor. Za naši církev. Za všechny církve. Za všechny lidi – zvláště za trpící. Prosíme Tě, abys pomáhal všem, kterých se – zvláště ekonomicky – nepříjemně dotkne vstup do Evropské unie. Prosíme Tě, abys v naší zemi, v Evropě i na celém světě žehnal všem lidem a všem aktivitám, usilujícím o pravou jednotu, o jednotu založenou na odpuštění, míru, spravedlnosti, solidaritě, sdílení... Zkrátka na Lásce... Na Tvém Kristu. Prosíme Tě za celý svět. Přijď brzy, Pane Ježíši, se svým královstvím Lásky, tím pravým sjednocením všech spolu a s Bohem. Amen.