[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Ř 8, 5-6

(předneseno při bohoslužbě 30.5. 2004 – Seslání Ducha Svatého )

Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, dnes si církev připomíná seslání Ducha Svatého. Seslání Ducha Svatého, které proměnilo bázlivé apoštoly ve skutečné svědky Boží Lásky a Božích činů. Seslání Ducha Svatého, které způsobilo, že apoštolové začali zvěstovat evangelium v různých jazycích, tak že každý mohl rozumět. Seslání Ducha Svatého, které mělo za následek vznik prvních křesťanských sborů, v nichž se lidé denně scházeli k modlitbám a lámání chleba a měli všechno společné. Jak vidíme, tak Duch Svatý udělal v srdcích Ježíšových učedníků i všade, kam přišli, pořádnou revoluci. Jak je to možné? Jak to dokázal? Nu, u Boba přeci není nic nemožného. A Ježíšův učedník, Ježíšova učednice, pokud se otevře Duchu svatému, zažije na sobě i kolem sebe velké proměny. Duch Svatý je totiž úžasně mocný. A chce učinit duchovně mocnými i nás. Stačí jen málo. Stačí se Mu otevřít... Ano, stačí jen tak málo... A přesto je to pro mnoho křesťanů kardinální problém, přesto je to pro mnoho křesťanů jakási hráz, jakási přehrada, která je dělí od života v duchovní moci. Nedokáží se otevřít, mají zábrany. Proč? Protože se bojí. Protože Bohu nedůvěřují. Bojí se nejistoty, bojí se nového. Mají strach, že něco ztratí. Ale s Bohem lze jen získat!

Křesťan, který se neotevírá Duchu Svatému, je podivný zjev. Věří v Boha, věří v Ježíše Krista, ale jeho život o tom moc nesvědčí. Jak čteme v dnešním textu: Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Křesťan, který se neotevírá Duchu Svatému, může mít buď velmi lehký život nebo velmi těžký život. Velmi lehký život může mít tehdy, věří-li v Boha, v Ježíše Krista, chodí-li v neděli do kostela, nezabíjí ani nekrade, ale jinak si žije vcelku postaru, svými hříchy se příliš netrápí, říká si: Nikdo není dokonalý, však mi Bůh odpustí, když Ho o to jednou za čas při zpovědi před Večeří Páně požádám... Neptá se na Boží vůli, nenechává se vést Duchem, nýbrž stále postaru tíhne k tomu, co je tělesné. Apoštol Pavel tu mluví o tělesném kontra duchovním ne v tom smyslu, že by měl něco proti tělu. Žít tělesně, tíhnout k tělesnému, tu znamená žít postaru, žít podle své vůle a ne podle Boží vůle. To je tedy jeden druh křesťanů, kteří se neotevírají Duchu Svatému. Ti mají velmi lehký život. A nyní druhý druh křesťanů, kteří se neotevírají Duchu Svatému – ti, kteří mají velmi těžký život. Jsou to ti, kteří věří v Boha, věří v Pána Ježíše Krista, a upřímně se snaží hledat Boží vůli a žít podle ní. Ovšem problém je, že se o to snaží z vlastních sil. A to je tak strašně těžké, a navíc je to neuskutečnitelné. Protože starý člověk (rozuměj člověk, který žije postaru, ze svých sil) nemůže žít nový život. Nelze žít dle Boží vůle ze svých sil. Tito křesťané pak působí poněkud křečovitě, jsou nešťastní, že se jim stále nedaří žít dobře křesťansky – a nedochází jim, že to nejde, pokud se plně neotevřou Duchu Svatému. Teprve pak mohou skutečně tíhnout k tomu, co je duchovní, tedy z celého srdce tíhnout k Boží vůli a žít ji v moci Ducha.

To byly tedy ty dva druhy křesťanů, kteří se neotevírají Duchu Svatému. Jak jsme si řekli, první z nich mají život příliš lehký, druzí příliš těžký. Ale ani jedni, ani druzí nemohou být opravdu šťastni. Ti první, protože si jistě alespoň občas uvědomí, že to, jak žijí, není v pořádku, ti druzí proto, že žijí v neustálé námaze a křeči. Jak čteme ve druhém verši našeho dnešního rozjímaného textu: Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Správněji přeloženo: Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj. Ano, jak život podle své vůle, tak život ze svých sil mají v sobě jakousi příchuť smrti, neboť jsou to pomíjející způsoby života. V Božím království totiž budeme žít podle Boží vůle a v síle a moci Ducha Svatého. Tedy žijeme-li již tady a teď podle Boží vůle a v síle a moci Ducha, žijeme už teď věčný život, žijeme tím způsobem, který je věčný, nepomíjející, a může nás naplňovat hlubinný pokoj a radost. Ale nejen to. Život podle vlastní vůle a z vlastních sil může znamenat i smrt nebo alespoň nebezpečí pro druhé lidi. Neboť když si žijeme po svém a neptáme se na Boží vůli, můžeme snadno přehlédnout, že nás Bůh chce poslat tam či onam, kde máme někomu pomoci, a tak tam nejdeme a nepomůžeme a... A nebo, žijeme-li z vlastních sil, tak se tolik soustředíme na sebe, na to, abychom nehřešili, abychom zvládali žit svatě, ano tolik se soustředíme na sebe, že už nám také nemusí zbýt energie a čas na službu druhým lidem. A nebo nemáme tu moudrost a tu moc, jak pomoci, neboť moudrost a moc jsou dary, které dává Duch Svatý... A naopak, když člověk žije podle Boží vůle a v síle a moci Ducha Svatého, vede to k životu a pokoji a k dobru a k záchraně i pro druhé. Vždyť žiji-li podle Boží vůle a v moci Ducha, nežiji vlastně již já, ale žije ve mně Kristus, jak píše apoštol Pavel v listě Galatským, ve 2. kapitole. 20. verši. A když ve mně žije Kristus, tak On ve mně pomáhá a slouží druhým.

Žít podle vůle Boží a v moci a síle Ducha Svatého je síla. Možná proto se toho mnozí křesťané tak lekají a nechtějí se tomuto novému životu otevřít. Duch Svatý, jak jsme si již řekli, vystrojil apoštoly mocí a odvahou hlásat Boží slovo. Duch Svatý způsobil, že tomu slovu lidé rozuměli a mnozí ho přijali. Duch Svatý způsobil, že ti, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce, měli všechno společné a denně se scházeli k modlitbám a k lámání chleba. To jsou změny... A Duch Svatý způsobil, že apoštolové a mnozí další křesťané žili tak věrně Bohu, že je neodradilo ani pronásledování ani vydání na smrt. Toho se bojíme? Ale vezměme si, oč přicházíme... Zaprvé o plnost radosti a štěstí, pramenící z Bohu milé, moudré, užitečné a účinné služby Bohu a bližním. Zadruhé o úžasnou svobodu. Jak píše apoštol Pavel ve 2. dopise Korintským, ve 3. kapitole, 17. verši: Kde je Duch Páně, tam je svoboda. Člověk si v Duchu Svatém uvědomuje, že má jediného Pána, Ježíše Krista, a jen Tomu má bezpodmínečně sloužit a Jej poslouchat, a když po něm chce někdo - třeba jeho nadřízený, něco, co odporuje Boží vůli, má úžasnou svobodu odmítnout - není vázaný strachem o svou existenci, protože nemyslí na sebe, ale na Boha. Dále přichází člověk, který se neotevírá Duchu Svatému, o úžasný pokoj. Neboť člověk, který se nechá vést Duchem, nemusí být v křeči, jak poznat a jak plnit Boží vůli, neboť je to Duch, z Jehož moudrosti ji poznává a z Jehož síly a moci ji plní.

Můžeme si tedy vybrat. Buď život podivného zjeva, polovičního křesťana, nepříliš dobrý, nepříliš šťastný, nebo život v moci a síle Ducha Svatého, život podle Boží vůle, život naplněný Láskou a účinnou službou, život, který může být pro druhé nakažlivým svědectvím o Tom, který je Láska, o Tom, který přišel sloužit, o Tom, který dává sílu a moc věčného života. Toužíme-li právě po tom, není nic jednoduššího, nežli se otevřít Duchu Svatému a nechat Ho jednat ve svém životě.

Pomodleme se:

Bože, děkujeme Ti za Tvého Svatého Ducha. Děkujeme, že nám Jej posíláš, a když se Mu otevíráme, stáváme se Tvými dětmi a Tvou církví. Prosíme Tě, posílej nám Ho stále a dávej nám pokorné a otevřené srdce, vždy ochotné Ho přijmout a řídit se Jeho dobrými radami. Děkujeme Ti, že v síle Ducha Svatého v nás vítězí Láska nad strachem. Dej, ať se Jím necháme vést, neboť On nás vede správnými cestami. Cestami, na nichž se nemineme s Tebou ani se svými bližními. Prosíme Tě Bože také za všechny naše bratry a sestry, za všechny naše bližní, za všechny lidi, zvláště za ty, kdo mají nějaké trápení - jsou nemocní, osamělí, smutní, žijí v zemích, kde se bojuje - Pane, prosíme, dotkni se jich a pomoz jim. Všem dej svůj mír - vnitřní i vnější. Prosíme Tě i za náš sbor, za naši církev, za všechny církve, aby byly naplněny Duchem Svatým a sloužily Tobě i lidem, kteří Tě ještě neznají, aby Tě poznali. Pane, prosíme Tě, buď Tvá vůle a přijď Tvé království. Amen.