[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text L 1, 26-38

(předneseno při bohoslužbě 6.6. 2004 )

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť `u Boha není nic nemožného´." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

dnes slaví církev slavnost nejsvětější Trojice – tedy připomíná si, že Bůh je ve svém vnitřním životě nesmírně bohatý, že má stále potřebu se sdílet a že pro sebe i pro nás existuje a působí ve třech osobách – Bůh Otec, Boží Syn – Ježíš Kristus, a Duch Svatý. Pojem trojice se v Bibli nevyskytuje a je naším, lidským, pokusem vyjádřit nevyjádřitelné. Proto se nechci pouštět do nějakých spekulací, což ostatně ani není úlohou kázání, ale chci se společně s vámi zamýšlet nad Božím jednáním s námi a nad tím, zda jsme tomuto jednání otevřeni. Konkrétně se chci zamyslet nad ženou, která byla jednání Boha Otce, Syna i Ducha Svatého velmi otevřená a může nám v tom být příkladem – byla to Panna Maria. Kéž je tedy to naše dnešní zamýšlení ke slávě Boha Otce, Syna i Ducha Svatého.

Jak jsme slyšeli z Božího slova, anděl Gabriel přichází k Marii a zvěstuje jí obrovské věci. Tak obrovské, tak nádherné, tak nepředstavitelné, že je z toho Maria mírně řečeno vedle. A ptá se: "Jak se to může stát?" A co my, ptáme se také? Nezvykli jsme si už příliš na všechny ty věci kolem Pána Boha, Pána Ježíše, Božího království? Nebereme je jako samozřejmost? Nepřestáváme nad nimi žasnout? Nepřestáváme každý den žasnout nad tím, že vyšlo slunce, že zpívají ptáci a že jsme se probudili? Nepřestáváme žasnout a děkovat? Nepřestáváme žasnout nad tím, že po zimě přichází jaro, že roztaje sníh a rozkvetou kytky? Nepřestáváme žasnout a děkovat? Nepřestáváme žasnout nad tím, jak velký, dobrý a laskavý je náš Bůh? Jak úžasná je Láska Božího Syna a našeho Pána Ježíše Krista - Láska k celému světu i ke každému z nás jednotlivě? Jaké úžasné věci se dějí, opouští-li člověk svou svévoli a nechá-li se vést Duchem Svatým? Jak úžasné je, že když zhřešíme, nemusíme zoufat, ale smíme se utéci do laskavé náruče Otcovy a On nám pro Ježíše Krista odpustí? Nepřestáváme žasnout a děkovat?

Milé sestry a milí bratři, pojďme se ptát spolu s Marií: Jak se to stane? Nebo také: Jak se to stalo? Jak se stane, že člověk přijme Pána Ježíše do svého srdce, do svého života, tak jako Maria Ježíše počala a porodila? Co předchází, co následuje? A jak tomu je s námi? Jak se stalo, že my jsme přijali Pána Ježíše do svého srdce, do svého života, a co bylo dál, jak to pokračovalo, jak to stále pokračuje? Život s Bohem, život s Ježíšem, snad mi dáte za pravdu, je úžasné dobrodružství! Zamysleli jste se někdy nad slovem dobrodružství? Je složeno ze dvou částí- dobro a družství, od slova druh. Ano, v Pánu Ježíši máme skutečně dobrého druha, On je nejlepší přítel, nejlepší průvodce životem. Tedy pojďme si trochu zavzpomínat na své začátky, zamyslet se nad svou přítomností a potěšit se nadějí na budoucnost.

Někteří z nás vyrůstali v křesťanských rodinách a byli vedeni k Bohu již od kolébky. Bratři a sestry, vy, kterých se to týká, buďte za to Bohu vděčni! Děkujte Bohu, že svým Svatým Duchem vedl vaše rodiče k tomu, aby vás již jako malé odevzdali ve křtu Bohu, a aby vás vedli učením i svým vlastním příkladem k Pánu Ježíši. Tedy na začátku naší víry je Duch Svatý. Jak říká anděl Marii: sestoupí na tebe Duch Svatý. Dovolte i mně docela maličké zavzpomínání si na mé začátky s Bohem. Mne sice rodiče jako malou pokřtít nechali, ale k Bohu mne nevedli. Ale Bůh má naštěstí tisíce způsobů, jak si k sobě své děti přitáhnout! Bylo mi 16 let a šly jsme takhle s kamarádkou po Praze a ona se mne najednou zeptala, jestli by mi nevadilo, kdyby šla na bohoslužbu, ale jestli nechci jít s ní, že nemusím, že na ni klidně mohu počkat venku před kostelem. Řekla jsem jí, že mi to nevadí, že klidně půjdu s ní. Na bohoslužbě jsem byla tehdy poprvé, a nerozuměla jsem, o čem to vlastně je a co se v tom kostele odehrává. Jen jsem věděla, že je to něco o Bohu a o Ježíši. Víc nic. Ani jsem neslyšela kázání- byla tam tehdy nějaká špatná akustika. Ale cítila jsem se tam tak nějak dobře. A když se podávaly před Večeří Páně ruce na znamení pokoje, najednou jsem se rozbrečela. Něco mne tam silně zasáhlo. Dnes již vím, že to nebylo něco, ale Někdo, že to byl Duch Svatý. A když jsme po bohoslužbě s kamarádkou vyšly ven z kostela, tak jí povídám: "Míšo, víš, já nerozumím, co se tam v tom kostele dělo, ale cítím, že je to strašně dobré a krásné a chtěla bych tomu také věřit." A tak to začalo. A od té doby jsem se asi čtyři měsíce modlila: "Pane Bože, Pane Ježíši, já Tě strašně moc miluji, ale nějak v Tebe nemohu uvěřit. Tak jestli jsi, tak dej, abych v Tebe uvěřila." No, a protože Bůh na takovéto prosby rád slyší, tak mne vyslyšel a já uvěřila. "A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán." (Ř 5,5). Tedy Duch Svatý se mne dotkl, moc Nejvyššího mne zastínila- rozprostřel nade mnou plášť své Lásky, a já směla poznat a přijmout do svého srdce a do svého života Pána Ježíše. Tak jak to řekl anděl Marii: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží." Jediné, co bylo třeba udělat, bylo říci Boží Lásce své: Ano. Staniž se. Ale kdo by neřekl Ano takové Lásce, když ji pozná, když ji zakusí? Tolik tedy Duch Svatý, Bůh Otec a Pán Ježíš na začátku naší víry. Ovšem, jak se dočítáme v Písmu Svatém dál, na jiných místech, tak Duch Svatý s Marií ještě zdaleka neskončil. Ve Skutcích apoštolských čteme, že Maria spolu s apoštoly setrvávala v jednom domě na modlitbách. Jak víme, tak kromě toho, že se tam společně modlili, se tam i společně báli - nevěděli, co bude dál a neměli odvahu vyjít mezi lidi a svědčit o Vzkříšeném, neboť to je mohlo stát pronásledování a možná i život. Vtom je však naplnil Duch Svatý a oni odvahu získali. Už to nebyli ustrašení křesťánci, ale skuteční vyznavači a svědkové Kristovi, odhodlaní jít, kam je Duch povede a mluvit, co jim poradí. Ano, takovou změnu může s člověkem provést jen Duch Svatý. Člověk sám o sobě není takové změny schopen. A v životě každého křesťana, ať již je ve víře v Boha vychováván či k ní dojde až během let, v životě každého křesťana dříve či později dojde k takovému zlomovému okamžiku, kdy je najednou naše víra zralejší, naše Láska oddanější a vroucnější, a kdy si uvědomíme, že to s Pánem Ježíšem myslíme tak vážně, že Ho chceme následovat kamkoli a za jakýchkoli okolností. U každého člověka k tomu může dojít za jiných okolností. Ale princip je ten samý. A tak jako bylo naplnění Duchem Svatým u Marie a apoštolů spojeno s posílením proti strachu, i u nás to bývá často spojeno s posilou v nějaké zlomové, těžké či dokonce krizové situaci. Klasickým případem, co jsem tak slyšela od většiny svých známých křesťanů, kteří byli ve víře vychováváni, klasickým případem takovéhoto zlomového okamžiku je dospívání. Tak jako se v dospívání mladý člověk snaží určitým způsobem emancipovat, osamostatnit od rodičů, tak i v oblasti víry v Boha prožívá dobu, kdy cítí potřebu se osamostatnit od rodičů ve své víře, osamostatnit se od toho, v čem byl vychováván, a jít si vlastní cestou. A jsou dvě možnosti - buď se rozhodne jít vlastní cestou bez Boha- to je ta horší možnost, kterou teď nechci rozvádět, nebo se již sám za sebe jako samostatný mladý člověk rozhodne přiznat se k milosti, kterou mu Bůh udělil ve křtu, a svou vlastní, již dospělou vírou se přimkne k Pánu Ježíši. To se může stát plynule, nebo po nějaké krizi, bojích, zápasech, to už je individuální. Ale díky Duchu Svatému, že toho mladého člověka naplní a dá mu tu odvahu k dospělé víře. Ale ne vždy se toto samostatné rozhodnutí pro Krista odehrává v dospívání. Může to být třeba úplně jinak. Třeba vám umřel někdo blízký. Rodič, sourozenec, manžel, dítě. A bylo vám těžko. Moc těžko. A vy jste se rozhodovali, jestli svalíte vinu na Boha a opustíte Ho, nebo jestli s Ním půjdete dál i přes to, co vás potkalo. A rozhodli jste se zůstat. Duch Svatý vás posílil. Bohu díky! A vaše víra a vaše naděje a vaše láska už nikdy nebude tou co bývala, tak jako už nikdy neoblečete šaty, které jste nosili jako děti, nýbrž je zralejší, je trvalejší…

Zamýšlíme se zde nad vírou, nadějí a Láskou, nad životem s Otcem skrze Pána Ježíše v moci Ducha Svatého. Ale jak má vlastně takový život vypadat? A jak vypadá v našem podání? Jak jsme si již řekli, se všemi, na něž o letnicích sestoupil Duch Svatý, se udála obrovská změna. Přestali být ustrašenými a uzavřenými křesťánky a stali se skutečnými Kristovými vyznavači a následovníky. A co my? Jsme křesťané jen pro neděli a sami pro sebe, nebo pro 365 dnů v roce, pro celou věčnost, pro Boha a pro každého člověka, se kterým se setkáme? Jsme naplněni Duchem Svatým? Jak to poznáme? Tak, jako to poznali apoštolé. Za prvé, že je to síla. Oni mluvili o vichru a ohni. Každý z nás to však může vyjádřit zcela různě. Společné však by mělo být to, že je to síla. Duch Svatý je síla, a to, co se děje s námi a kolem nás pod Jeho vedením, je také síla. Nenecháváme-li se vést, respektive svádět duchem tohoto světa a necháváme-li se vést Duchem Svatým, mělo by být na našich životech poznat, že jsme poněkud jiní. Někdo by možná řekl trhlí. Někteří tehdy říkali o učednících: jsou opilí. Ale ta jinakost učedníků Kristových by měla být patrná. A další věc, která s tím souvisí, a podle níž poznáme, že jsme naplněni Duchem Svatým, je, že toužíme, aby všichni poznali Boží Lásku, kterou nám Bůh projevil a stále projevuje v Pánu Ježíši Kristu. A Duch Svatý nám dává nejen tuto touhu, ale i schopnost lidem o Pánu Ježíši svědčit. Slovy, ale především celým svým životem. Neboť, jak se říká, exempla trahunt, příklady táhnou. Jistě nejen já, ale i každý z vás má nějakou tu zkušenost s tím, že když o něm lidé v jeho okolí věděli, že je křesťan, a to se lidé velmi brzo dozvědí, protože nikdo z nás se s tím jistě netají, tedy že když lidé vědí, kdo jste, a vidí na vašem životě touhu a snahu žít Boží Lásku, že sami přijdou a začnou se ptát "na toho vašeho Boha", jak to obvykle vyjadřují. Tedy má být na nás poznat, že jsme Kristovi. Že nepatříme sami sobě, ale našemu nebeskému Otci. Že nežijeme z vlastní síly, ale z moci Ducha Svatého. A to vše má být vidět nejen na nás jako na jednotlivcích, ale i na našich sborech. Nemělo by nám být jedno, když se nějaký bratr či sestra déle neobjeví ve sboru, nýbrž měli bychom se zajímat, co s nimi je. Nemělo by nám být jedno, když je někdo mezi námi nezaměstnaný nebo se z nějakého jiného důvodu dostane do nouze, nýbrž máme mu nezištně pomoci. Máme se zajímat, co koho z nás trápí, co koho z nás těší, tak, aby nikdo mezi námi nemusel být se svou bolestí nebo se svou radostí sám. A samozřejmě se nemáme zajímat jen o své bratry a sestry ve sboru, ale o všechny, které nám Bůh ze své milosti pošle do cesty - o své sousedy, spolupracovníky a podobně. Pro ně pro všechny jsme tu, jim všem máme být přáteli, pro ně pro všechny máme být lampičkami, v jejichž světle spatří světlo Toho, který je dárcem veškerého světla.

Tolik tedy k dobro-družství života s Bohem Otcem, s Pánem Ježíšem a s Duchem Svatým. Jak vidíme, je s námi od počátku- a to doslova, od početí, neboť- u toho se ještě musím zastavit, protože to je něco, co mne zcela fascinuje, víte, jak nepatrná je pravděpodobnost, že bude počat nový člověk? Opravdu velmi nepatrná! A přesto byl každý z nás počat a narodil se. To proto, že ho tu Bůh chtěl. Tedy Bůh je s námi již od počátku, ve křtu svatém se stáváme ještě zvláštním způsobem Božími dětmi, a Bůh je s námi dál, vyučuje nás o sobě - skrze naše rodiče, skrze naše faráře, skrze naše přátele, a Bůh je s námi dál, přivádí naši víru, naději a Lásku k dospělosti, a Bůh je s námi dál… Bůh Otec, Syn i Duch Svatý. Od počátku až do konce. Vlastně ne. Do konce ne. Protože život v Bohu, život s Bohem, má sice počátek, ale nemá konec. Ani smrt není konec. I přes ni nás Bůh přenese. A po vzkříšení- ó jé… Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují. A tak - jak se zpívá v jedné písni - láska je tu s námi, buďme s ňou… Ano, Bůh je s námi - buďme s Ním. A těšme se na budoucnost v Jeho království, kde se budeme na věky radovat spolu s našimi blízkými a s Bohem Otcem, s Jeho předrahým Synem a naším laskavým a dobrotivým Pánem a Spasitelem Ježíšem, v Duchu Svatém. Amen.

Pomodleme se:

Bože, náš laskavý a dobrotivý Otče, děkujeme Ti za to, že jsi stvořil vesmír. Děkujeme Ti, že sis v něm vybral jednu docela malou, modrou planetu, naši Zemi. Děkujeme Ti, žes ji osadil obilím, květinami, stromy, a zabydlil rozmanitými živočichy. A děkujeme Ti, žes do takto krásně připravené Země stvořil člověka. Stvořil jsi nás z Lásky a přestože jsme se Ti odvděčili hříchem, nepřestals nás milovat, nýbrž v pravý čas jsi poslal svého Syna, našeho Pána, Ježíše Krista, aby nás navrátil k Tobě. Pane Ježíši Kriste, náš drahý, milovaný Spasiteli, děkujeme Ti, že jsi pro nás opustil nebesa, kdes přebýval se svým Otcem v pokoji Ducha Svatého, a přišels mezi nás, vtělená Lásko! A žils Lásku naplno, i když to znamenalo kříž. Díky Ti, náš Pane a bratře, že díky Tobě a skrze Tebe máme otevřený přístup do Božího království Lásky. Duchu Svatý, děkujeme Ti, že nás naplňuješ a vedeš naším životem tím správným směrem, to znamená od nás samých k Bohu a našim bližním. Kéž se Tebou necháme vždycky vést! Bože Otče, Synu, Duchu Svatý, díky za všechno, díky, že jsi stále s námi a že nás nikdy neopustíš a že náš počátek i cíl je v Tobě. Chvála Tobě, Pane. Amen.