[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Mk 4, 1-9.14-20

(předneseno při bohoslužbě 4.7. 2004 )

Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl: "Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný." A řekl: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" Rozsévač rozsívá slovo. Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté. A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou."

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

okolo Ježíše se shromáždil veliký zástup. A Ježíš začíná vyprávět. To mají rádi, když On vypráví. To máme rádi. Ježíš vypráví zajímavé příběhy... Člověk zavře oči a zaposlouchá se... Ale On nás brzy vyvádí z omylu. To nejsou příběhy, které se poslouchají se zavřenýma očima jako pohádky. To jsou příběhy, které se mají poslouchat s očima i ušima otevřenýma. A také s otevřeným srdcem. Jsou to příběhy o nás... My jsme ti, do kterých se rozsévač snaží něco zasít. Ano, my, co jsme tu, celý ten dav u moře, všichni lidi na světě... A to zrno je Boží slovo. Zvěst o lásce, o spravedlnosti... Tak tedy rozsévač rozsévá...

Někde padne zrno kolem cesty. A přilétli ptáci a sezobali je. Přišel satan a slovo vzal, dříve než stačilo vzklíčit. Co se to mohlo stát? Třeba přišla vzpomínka, že ve škole jsme se učili, že Bůh není, že zázraky popisované v Bibli odporují přírodním zákonům... Nebo přišla vzpomínka na koncentrační tábory. Kdyby Bůh byl, nedopustil by ta utrpení... Nebo přišla vzpomínka na křesťany, které znám, a kteří se jako křesťané nechovají (dost možná k nim patří i ten, který tomu člověku to slovo zvěstuje), tak on je to asi s tím křesťanstvím nějaký výmysl... Nebo zvěstovatel slova to slovo nezvěstuje tak, aby je ten člověk mohl přijmout, nemluví do jeho situace... Tedy vinu na tom, že tito lidé neuvěřili, vlastně zase nesou další lidé - často jsme to právě my, křesťané...Tolik tedy co se týče zrn u cesty.

A teď již k zrnu, které padlo na skalnatou půdu. To jsou lidé, kteří slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nezakořenilo v nich však, a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají. Kdo za to může? Zde vidím dvě možnosti, přičemž obě se podle mého názoru ve většině takovýchto případů prolínají. První možnost je, že za to může ten, kdo to slovo tomuto člověku zvěstoval, a to proto, jakým způsobem mu to zvěstoval. A co mu to vlastně zvěstoval. Co mu to vlastně o Bohu navykládal. Jestli mu zvěstoval Boha prosperity, úspěchu, bohatství, zdraví..., a nepověděl mu, že základem života křesťana je pokorné a poslušné každodenní nesení kříže, tak není divu, že tomuto uvěřivší člověk při prvních životních problémech zacouvá. Řekne si: a kde jsou ty úspěchy, to zdraví, kde je ten Bůh? Už to mám: on není... A uschne, odpadne. Protože nemá kořen - Ježíšův kříž. To je tedy jedna možnost, že mu bylo zaseto do srdce infikované, nemocné zrno. A druhá možnost je, že mu sice bylo zvěstováno pravé evangelium, ale že se mu prostě zdálo po čase tak náročné, nebo tak nepomáhající mu, jak si myslí, že by potřeboval, že nevydržel a odpadl. Nechce nést dál kříž. Jeho vina, jeho veliká vina... Ale ono je to většinou složitější...

A nyní se dostáváme ke třetímu případu. Zrno padlo do trní. Trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. Tento verš bych chtěla pro lepší pochopení přečíst ještě v Lukášově verzi: Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo s ním a udusilo je. Tedy zrníčko se ujalo, vzklíčilo a rostlo. Ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody. Časné starosti, to je to, před čím varuje Ježíš: nestarejte se... Nestarejte se o časné věci na úkor věčných. Nestarejte se o to, co není hodno vaší starosti, ba leckdy ani vaší pozornosti... Hledejte nejprve Boží království... Ne majetek. Ne kariéru. Ne vážené postavení ve společnosti, nebo i v církvi, na úkor pravdy, spravedlnosti a lásky... Hledejte Boží království a nestarejte se o následky. O to, jak se na vás budou dívat sousedi, spolupracovníci, přátelé, bratři a sestry v církvi... Ale lidé, u nichž zrno padlo do trní, se starají, nechají se zvábit majetkem a ostatními věcmi... Proto je v nich to slovo dušeno a posléze udušeno a nepřinese žádnou úrodu. Ale oni přeci neodpadnou... Dál chodí do kostela, modlí se, kandidují za křesťanské strany, a co hůř, vykládají Písmo... Vypadá to, jako by vydávali úrodu... Ale bratři a sestry, to, co vypadá jako jejich úroda, je maskované trní... Vlk převlečený za beránka, aby zmátl mnohé... Proto jejich výklady Bible, zejména těch veršů, které hovoří o spravedlnosti, jsou takové, jaké jsou... Proto jejich "křesťanská" politika je taková, jaká je... Proto nemilují, ale užírají se nenávistí...

A poslední případ- zrno zaseté do dobré země a i přes veškerou lidskou hříšnost přinášející nějaký užitek. Zde nám nezbývá než prosit Boha o Jeho milost a sílu, abychom se mohli dobrou půdou stávat a Jeho slovo přijímat a stávat se nejen posluchači, ale také, a především, činiteli toho slova.

Pomodleme se:

Bože, rozsévači, prosíme, zúrodňuj naše srdce svou milostí, krví svého Syna, kterou prolil za nás, a skrápěj je rosou svého Ducha Svatého, aby se stávala dobrou půdou pro Tvé slovo, a abychom přinášeli to ovoce, které máme přinášet podle Tvé vůle. Amen.