[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Ef 2, 14-16

(předneseno při bohoslužbě 25.7. 2004 )

V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,

vždy znovu a znovu mne tento text oslovuje. Vždy znovu a znovu mne přivádí k veliké radosti a k děkování našemu Pánu, Ježíši Kristu. Proto bych se dnes chtěla s vámi o tuto radost podělit.

V něm je náš mír. To je přeci úžasné! Dnes, když v tolika zemích zuří války, když se nedokáží domluvit státy, národy, politické strany, sousedé, ba často ani manželé, dnes nám Písmo říká: To vše nemusí být. Ty se nemusíš hádat se svým sousedem. Je to tvůj bratr. V Kristu je váš mír. Ty nemusíš nenávidět člověka, který má jiný názor na politiku, na ekonomiku, na ekologii, na Večeři Páně, na dary Ducha Svatého... Ba co víc – ty ho smíš milovat. V Kristu je váš mír...

On dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Jistě si všichni dobře vzpomínáme, jakou radost prožívali lidé – příbuzní, přátelé, žijící na dvou různých stranách Berlínské zdi, když byla tato zbořena a oni mohli konečně k sobě. Nebo když po mnoha letech nastalo jakés takés uvolnění ve vztazích mezi Severní a Jižní Koreou a mohli se navštívit třeba sourozenci, kteří se po několik desetiletí neviděli. Ale ještě stále je kolem nás i v nás mnoho zdí, propastí a hranic, které lidi dělí. Některé jsme postavili my sami, ve svém srdci, když do něho někoho nechceme pustit, jiné postavili druzí, některé jsou velké, jiné malé, některé duševní či duchovní, jiné hmotné. Například teď v současné době staví Izraelci ten betonový plot mezi územím Palestinské samosprávy a zbytkem Izraele, plot, který velmi ztíží život Palestincům. Tedy stále je mnoho nejrůznějších zdí, hranic a propastí, a stále nějaké nové vznikají. Ale Kristus přišel, aby ty zdi bořil, propasti přemosťoval a hranice otvíral. A nejenom to. Ještě víc. On to již udělal! On již každou zeď zbořil, každou propast přemostil, každou hranici otevřel. Jen je třeba na to přijít, poznat to a připustit to. Poznat, že ta a ta zeď je Kristem zbořená, ano již od toho okamžiku, kdy řekl: Dokonáno jest a zemřel, ano již tak dlouho ta a ta ani jiná zeď, propast ani hranice neexistuje. Poznat to a vyznat to: Již není zdi, která rozděluje, a působí svár! Hallelujah! A podle toho se zařídit. Když Kristus už tu zeď zbořil, je úplný nesmysl, že tu ještě stojí. Je to něco, co už de facto neexistuje. Pryč s ní tedy! Je to tak jednoduché! A přitom tak složité. Jako je tomu s námi lidmi a s Boží vůlí vždycky. Je tak jednoduché a tak sladké činit Boží vůli, tak jednoduché a sladké být účasten Jeho řádu věcí, a tak často to neděláme... Možná že i někdo z nás má ve svém srdci nějakou zeď, přes kterou nechce někoho pustit – Ježíše, manžela, souseda... Přátelé, bratři a sestry, pochopme už, že tu zeď Pán Ježíš dávno zbořil. Že už máme v srdci jen nějaký nesmysl, který neexistuje! Tak se těch sutin zbavme! Nechme Ježíše, aby od nich naše srdce vyčistil!

Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. To je přeci něco tak úžasného! Lidé, kteří by k sobě asi měli dost daleko, kdyby neznali Krista, ti jsou dnes jeden nový člověk! Jeden nový člověk! A je mezi nimi mír. To je logické. Což jeden člověk se hádá sám se sebou? Jeden nový člověk. Taková úžasná jednota! A ta smí a má být mezi všemi, kteří znají Krista! Ovšem – opět, jak často to tak nevypadá! Jak často se křesťanstvo jeví jako schizofrenní člověk, který je sice jeden, ale jedna jeho část klidně vraždí jinou jeho část, křesťan Bush posílá bomby na Irák, v němž rovněž žije nemálo křesťanů, v Irsku se „mydlí“ katolíci s protestanty... A to jsme všichni jeden člověk... Jakou ostudu to děláme Bohu v tomto světě! Jak směšně a nevěrohodně působíme...

Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Na kříži. Ano, to je ten střed, ke kterému se mají upírat oči všech, aby se smířili a byli jedno. Kříž. Vždyť při pohledu na kříž nám všem musí dojít: Nejsem lepší než ten druhý. Jsem jen jinak hříšný. Za nás oba Kristus umíral. My oba vděčíme za spásu Jeho milosrdenství.

Bratři a sestry, je to tak jednoduché a přitom tak složité. Je to tak jednoduché s Bohem, a tak těžké s námi lidmi. Volejme tedy k našemu Pánu: Stále je mnoho toho co dělí nás jen Ty Pane náš máš sílu zbořit hráz Hráz zloby a zášti hráz nepochopení Ty skrze kříž svůj jež na Golgotě ční. Tvůj kříž, který smířil nebe se zemí, má moc smířit také nás, všechny se všemi. Kdo na něj upře pohled svůj, nemůže nemít rád. Už může jenom Tebe a bratry milovat. Amen.