[ Do původní stránky ]     [ TISK ]

Kázání na text Zj 21, 1-4

(předneseno při bohoslužbě 29.8. 2004 )

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.

Milé sestry a milí bratři,

přemýšlím v poslední době hodně o naději. O tom, co dává člověku sílu vydržet všechna protivenství, všechny nezdary, všechny nemoci a úmrtí přátel a nepřestat doufat a přese všechno jít dál. A tak toto dnešní kázání bude o naději.

Viděl jsem nové nebe a novou zemi. Nejprve něco ke slůvkům viděl jsem. Je více než pravděpodobné, že to, co Jan viděl, neviděl normálně, jako když my vidíme třeba tady tam kamna. Spíše to viděl duchovním zrakem, bylo mu to dáno jako představa. Ale to není o nic méně opravdové a skutečné vidění, jen je to vidění jiného druhu. Jan viděl nové nebe a novou zemi. Viděl svým duchovním zrakem něco, co teprve přijde, ale čeho zárodek tu už je. Ale, řekněme si, je nám toto vidění opravdu tak vzdálené? Nezahlédáme i my, alespoň občas, ve svých snech, ve svých tužbách, ano i ve svých zkušenostech, ve svých vztazích, něco z toho nového, co teprve přijde?

Jan viděl nové nebe a novou zemi. Nebem se v Bibli označuje někdy vesmír a jindy duchovní svět. Není zcela jasné, co je jím myšleno na tomto místě. Zato co znamená nová země, je již jasnější. Naše krásná modrá planeta, tolik ekologicky poničená, zamořená jadernými, chemickými a jinými zplodinami, s děravou ozonovou vrstvou, naše krásná modrá planeta bude opět krásná, čistá a zdravá. Dále Jan píše, že první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. Co se týče pominutí prvního nebe a první země, můžeme myslet buď na nějakou ekologickou katastrofu, jadernou válku či něco takového, nebo na to, že už byla země tolik poničená, že už nešla obnovit a Bůh ji musel stvořit znovu. Ale ať je tomu tak či onak, čeká nás nová země, která už nebude nikdy ohrožená a znečištěná naším hříchem. A co se týká toho, že moře podle Jana už vůbec nebude, je třeba uvědomit si, co ve starověkém myšlení moře symbolizovalo. Symbolizovalo chaos a sídlo nepřátelských sil. A tedy když Jan píše, že moře už v novém světě nebude, znamená to, že v novém světě už nebude nic – v nás ani okolo nás, co by nám nahánělo strach, nic, čím bychom naháněli strach my druhým, že v novém světě už nebude hřích.

A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. Sestupovat z nebe od Boha. Ano, všechno dobré, krásné, ušlechtilé, požehnané, věčné, pochází od Boha. Tak jako od Boha vyšel a z Lásky k nám přišel, na zemi sestoupil, aby nás vykoupil, Pán Ježíš. Svaté město, Nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. To je krásný příměr. Nový Jeruzalém, nové lidstvo, proměněné Boží Láskou, vysvobozené z hříchu, očištěné Ježíšovou krví... to je krása... to je nevěsta, z níž má ženich, Pán Ježíš, opravdovou a velikou radost.

A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid. Co se týče toho slyšení, tak to je asi podobné jako s tím viděním. Jde spíš o jakýsi vnitřní, duchovní sluch, než o sluch, jímž slyšíte třeba teď mne. Jan slyší veliký hlas. Bůh je často popisován pomocí slov veliký, mocný, silný a podobně. Proto tedy veliký hlas. A nebo také – docela obyčejně – když máme z něčeho radost, také máme někdy chuť pozdvihnout hlas a vykřičet svou radost do celého světa. Možná i proto veliký hlas.

Veliký hlas zní od trůnu. Ano, konečně přichází v plnosti Boží království. Konečně přichází to nejspravedlivější zřízení, jaké si vůbec umíme – nebo spíše ani neumíme – představit, takové zřízení, které svou spravedlností a dokonalostí a láskou naplňuje a převyšuje všechny naše tužby. Ano, Jan vidí přicházet krále Krista a Jeho systém, Jeho království.

Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid. Ano, bude tomu opět jako na počátku, v ráji, kdy se Bůh procházel po zahradě za denního vánku, jak čteme v knize Genesis – což je samozřejmě jen nedokonalý, byť krásný pokus vyjádřit nevyjádřitelně nádhernou Boží přítomnost Boha s člověkem. Ano, bude tomu opět jako na počátku, v ráji, když ještě lidé stoprocentně uznávali Boží dobrou vládu a žili podle Něj a s Ním. Bůh nepřestal být naším Bohem, v tom ten problém není, problém je, že my se ve svých hříších zdráháme být Jeho lidem. A tak až už nebude hřích, až se k Bohu všichni plně vrátíme, bude naším Bohem a my budeme Jeho lidem. My jako jednotlivci i lidská společnost, lidstvo jako celek.

On sám, jejich Bůh, bude s nimi a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Bůh bude s námi a setře nám každou slzu z očí. Ano, v tom je obrovská síla, obrovská naděje. Že každá bolest, každý zármutek, každý nezdar, každé vykořisťování, každá nespravedlnost, každá lhostejnost, každá neláska, každý hřích, všechno zlé, to vše bude uzdraveno a zapomenuto. A naopak vše, co mělo smysl, tedy všechno dobré, veškerá Láska, zůstane. Bůh bude s námi a setře nám každou slzu z očí. A tento ráj, toto láskyplné společenství s Bohem a spolu navzájem, už nikdy neskončí. Už nebude smrt. To je úžasná naděje! Díky Bohu za ni!

Pomodleme se:

Bože, náš laskavý nebeský Otče, Ježíši Kriste, Spasiteli a Králi náš, Duchu Svatý, náš laskavý Utěšiteli! Bože, Ty, který jsi stále s námi a už teď nám utíráš slzy z očí! Chválíme Tě za Tvoji Lásku, za Tvůj způsob kralování, za Tvou utěšující náruč, do které se můžeme vždy skrýt a načerpat u Tebe síly a naděje! Děkujeme Ti, že v Tobě má smysl veškeré dobro, co se ho na zemi děje, tedy i ta trocha dobra, se kterou se snažíme přispět do mlýna my. Děkujeme, že zlo je konečné a láska nekonečná. Amen.